Český Národní program označování výrobků ochrannou známkou

„Ekologicky šetrný výrobek“

Český Národní program „Ekologicky šetrný výrobek“ byl vyhlášen 14. dubna 1994. Ekoznačka je na základě licenční smlouvy udělována těm produktům, které splní všechny podmínky dané příslušnou směrnicí a vztahuje se hlavně na spotřební zboží. Garantem programu je Ministerstvo životního prostředí ČR a výkonným orgánem Agentura pro ekologicky šetrné výrobky, oddělení Českého ekologického ústavu, Praha. Právo používat ochranou známku „Ekologicky šetrný výrobek“ propůjčuje svým rozhodnutím a podpisem příslušného certifikátu ministr životního prostředí. Splnění kritérií a postupů, stanovených pro jednotlivé výrobkové kategorie směrnicemi ministerstva životního prostředí, je základní podmínkou.

Program je založený na vytvoření konkurenčního prostředí na trhu mezi výrobky porovnatelných kvalitativních parametrů. Zavádí další výběrové kritérium, které zahrnuje ekologické požadavky na výrobek. Podstata označování ekologicky šetrných výrobků spočívá v certifikaci produktu nezávislou třetí stranou.

Cíle programu

Cílem Národního programu je především podpora ochrany životního prostředí výrobou a užitím takových výrobků, které mají šetrnější dopad na životní prostředí. Ochrannou známku tvoří stylizované písmeno „e“ s nápisem „Ekologicky šetrný výrobek“ ("Ekologicky šetrná služba") v horní části a identifikačními čísly v části spodní. Známka smí být používána pouze v jednobarevném – zeleném nebo černém - provedení.

„Ekologicky šetrný výrobek“ přináší spotřebiteli:

• věrohodnou a srozumitelnou informaci o provedeném ekologickém hodnocení výrobku a o jeho vlastnostech,
• snadnější orientaci v široké škále téměř rovnocenných výrobků, především spotřebního charakteru,
• státní garanci toho, že u označeného výrobku jsou minimalizovány nepříznivé vlivy na životní prostředí, dává spotřebiteli záruku, že dle ekologického hodnocení vlastnosti označeného výrobku minimalizují vlivy na životní prostředí a přírodní zdroje,
• doklad, že u označeného výrobku byly minimalizovány negativní vlivy na zdraví spotřebitele (např. riziko vzniku alergické reakce apod.),
• zvyšuje poptávku po ekologicky šetrných výrobcích.

Spotřebitel si vynucuje svými požadavky výrobu těchto výrobků, případně odmítá ekologicky škodlivé výrobky. Tak zpětně působí na výrobce, aby ve vzniklém soutěžení usilovali o šetrnější postup k životnímu prostředí.

Hlavní zásady programu

V souladu s programy pro udělování ekologických značek zemí OECD, Evropské unie a dalších zemí světa stanoví Národní program tyto zásady:

• dobrovolná účast výrobců,
• věrohodnost, transparentnost a účast veřejnosti,
• jasněstanovená kritéria pro jednotlivé kategorie výrobků,
• stejný přístup k domácím i dováženým výrobkům,
• úplná shoda se zákony a nařízeními na ochranu životního prostředí.

Vlastnosti „ekologicky šetrných výrobků“

„Ekologicky šetrný výrobek" je výrobek, který podstatně méně zatěžuje životní prostředí ve srovnání s ostatními výrobky stejných užitných vlastností. Ty již samy musí splňovat určité požadavky, které vycházejí z právních předpisů. U ekologicky šetrných výrobků se však předpokládá splnění ještě vyšších požadavků, než stanoví zákon, technická norma, bezpečnostní nebo hygienický předpis.

Certifikace ekologicky šetrných výrobků a produktů ekologického zemědělství

Na našem trhu dochází i přes částečnou regulaci cen a produkčních postupů státní správou k rozsáhlému konkurenčnímu boji. V jeho důsledku dochází k tlaku na výrobce, kdy jejich prvotním cílem je kvantita výroby s minimem nákladů, druhým kvalita prodávaných výrobků v konkurenčním prostředí a následuje výčet mnoha dalších včetně propagace a snahy využít různých ekonomických postupů pro snížení daní. Zájmy životního prostředí a jeho zdrojů stojí v tomto výčtu velmi hluboko (pokud zde vůbec jsou).
Spotřebitelé však mnohdy vidí i druhou stranu mince, totiž dopad na životní prostředí a jsou ochotni zaplatit za zboží víc, aby mu pomohli.
Ekoznačka je nástrojem, jehož prostřednictvím výrobci i spotřebitelé mohou zvolit výrobek, který méně poškozuje životní prostředí. Důsledků je několik:

1. Lepší image firmy

• ekoznačku lze využít při prezentaci přístupu firmy k ochraně životního prostředí a získat například náskok před konkurencí.
• podle vládního usnesení č. 720/2000 by při státních zakázkách měly být preferovány výrobky označené touto ekoznačkou

2. Lepší podmínky při exportu označených výrobků

• pro zahraniční partnery je často ekoznačka podmínkou (snadnější podmínky při exportu na trh EU)
• získání ekoznačky Evropské unie „The Flower“

3. Státní garance - věrohodnou a srozumitelnou informaci o provedeném hodnocení výrobku a o jeho vlastnostech spojenou se státní garancí, že u označeného výrobku jsou minimalizovány nepříznivé vlivy na životní prostředí

4. Lepší orientace spotřebitele - snadnější orientaci pro ekologicky uvědomělého spotřebitele v široké škále téměř rovnocenných výrobků

5. Neustálá kontrola - jelikož se podmínky pro udílení ekoznačky v dané výrobkové kategorii se při pravidelných revizích směrnic (přibližně po třech letech) zpřísňují, vzniká neustálý tlak na vývoj produktů ještě šetrnějších k životnímu prostředí. Pokud si firma chce ekoznačku udržet, musí doložit, že i po zpřísnění směrnice splňuje výrobek všechny podmínky.

Zdroj: Planeta č. 4/2006, vydáno Ministerstvem pro Životní prostředí.

V roce 2005 byly stanoveny směrnice pro 40 výrobkových kategorií a ekoznačku můžeme najít na více než 200 výrobcích. Vlastníkem ochranné známky je CENIA, česká informační agentura životního prostředí (dříve Český ekologický ústav), garantem „Národního programu označování ekologicky šetrných výrobků“ je Ministerstvo životního prostředí.

Program dodržuje zásady společné s dalšími světovými systémy (vychází z mezinárodní technické normy ISO 14 024):

• zásada dostupnosti – orientace na výrobky spotřebního charakteru – cílem je široká škála ekologicky šetrných výrobků nabízených při denních nákupech
• zásada vyloučení výrobků, pro které platí specifické předpisy – např. léky, potraviny, nápoje, střelné zbraně apod.
• zásada šetrnosti a pozitivnosti ke všem složkám životního prostředí – ekoznačku nezíská produkt, při jehož výrobě (získávání surovin, užívání či likvidaci) by byla zatížena jedna složka životního prostředí na úkor jiné
• zásada dobrovolnosti – nikdo nesmí být k účasti na Programu nucen
• zásada srozumitelnosti – požadavky pro udělení ekoznačky a způsoby jejich kontroly musí být jasné všem stranám
• zásada věrohodnosti – řízení Programu musí být nestranné a založené na vědeckém základě
• zásada finálnosti výrobku – ekoznačka je udělována výrobku jako celku
• zásada otevřenosti – žadatelem o ekoznačku může být jakákoliv firma (výrobce či dovozce)
• zásada aplikace metody LCA (life-cycle assessment – životního cyklu) – v rámci posuzování vlivu produktu na životní prostředí se hodnotí všechny fáze života výrobku – tj. od výběru a získání surovin až k jeho likvidaci
• zásada časového omezení – ekoznačka se výrobkům propůjčuje na tři roky, což odpovídá platnosti stanovených Směrnic
• zásada kontroly – sledování stanovených požadavků zabraňuje zneužívání ochranné známky
• zásada mezinárodní harmonizace – umožňuje vzájemné uznávání národních i nadnárodních ekoznaček.

Ministr a Ministerstvo životního prostředí je garantem Programu, schvaluje a podepisuje směrnice, uděluje právo na užívání ochranné známky konkrétnímu výrobku a vyjadřuje se ke všem základním otázkám rozvoje Programu.
Rada pro ekologicky šetrné výrobky je odborným a poradním orgánem ministra životního prostředí. Členy Rady jsou odborníci z oblasti ochrany životního prostředí, zástupci výrobců i spotřebitelů, představitelé vědecké a výzkumné sféry a státní správy Členové Rady jsou jmenováni a odvolávání ministrem životního prostředí. Členství v Radě je čestnou funkcí.
Úkolem Rady je posuzování návrhů na stanovení jednotlivých kategorií ekologicky šetrných výrobků, předkládání vlastních podnětů k případným revizím platných směrnic a podpora dalšího rozvoje Programu.
Agentura pro ekologicky šetrné výrobky je výkonným orgánem Programu. Jejím úkolem je především přijímat návrhy výrobců (dovozců, institucí, organizací, veřejnosti) na udělení značky „Ekologicky šetrný výrobek“ a „The Flower“ a překládat tyto návrhy Radě. Připravovat a zpracovávat technické zprávy a návrhy směrnic, poskytovat žadatelům o ekoznačku přihlášku a příslušnou směrnici, registrovat a vyřizovat přihlášky, uzavírat s přihlašovateli licenční smlouvy, vybírat registrační poplatky, vést evidenci expertů a odborných pracovišť, vést evidenci autorizovaných a akreditovaných laboratoří a zkušeben, poskytovat informace veřejnosti.