Členská sekce:


English version
SDRUŽENÍ OBRANY SPOTŘEBITELŮ
potraviny & zdraví
SOS > potraviny & zdraví > Databáze spotřebitelských značek

Databáze spotřebitelských značek

Rozeznat kvalitní nebo opravdu „přírodní“ či „ekologický“ produkt je v současné době složitým oříškem. Trh je přesycen množstvím produktů, některé jsou jako přírodní jenom „maskovány“. Leccos se označuje jako „přírodní“ či „ekologické“ bez nějakého hlubšího opodstatnění – například v kosmetice se vlastně považuje za přírodní materiál i voda! K lepší zákazníkově orientaci se snaží pomoci různé systémy certifikace. Pojďme se na ně a na jejich značky či loga podívat blíže.

Ekologické označování výrobků (ekolabelling)

Je to systém, zavádějící vznik takových výrobků, které znamenají menší zátěž, mají menší negativní dopady na životní prostředí, ale jsou svými vlastnostmi srovnatelné s dosud vyráběnými výrobky, plní stejné funkce. Vznikají a jsou vyráběny za použití jiných surovin a nových technologií. U nás jsou systémy prakticky dva: značení nejrůznějších výrobků (nebo služeb) a značení potravin a zemědělských produktů. Pro kosmetiku svoji českou značku nemáme, na našem trhu se objevují výrobky se značkami mezinárodními.

Český Národní program označování výrobků ochrannou známkou „Ekologicky šetrný výrobek“

Český Národní program označování výrobků ochrannou známkou „Ekologicky šetrný výrobek“ byl vyhlášen 14. dubna 1994. Ekoznačka je na základě licenční smlouvy udělována těm produktům, které splní všechny podmínky dané příslušnou směrnicí a vztahuje se hlavně na spotřební zboží, výrobky.

Certifikace ekologicky šetrných výrobků a produktů ekologického zemědělství

Na našem trhu dochází i přes částečnou regulaci cen a produkčních postupů státní správou k rozsáhlému konkurenčnímu boji. V jeho důsledku dochází k tlaku na výrobce, kdy jejich prvotním cílem je kvantita výroby s minimem nákladů, druhým kvalita prodávaných výrobků v konkurenčním prostředí a následuje výčet mnoha dalších včetně propagace a snahy využít různých ekonomických postupů pro snížení daní. Zájmy životního prostředí a jeho zdrojů stojí v tomto výčtu velmi hluboko (pokud zde vůbec jsou).
Spotřebitelé však mnohdy vidí i druhou stranu mince, totiž dopad na životní prostředí a jsou ochotni zaplatit za zboží víc, aby mu pomohli.
Ekoznačka je nástrojem, jehož prostřednictvím výrobci i spotřebitelé mohou zvolit výrobek, který méně poškozuje životní prostředí. Důsledků je několik:

  • 1. Lepší image firmy
    • ekoznačku lze využít při prezentaci přístupu firmy k ochraně životního prostředí a získat například náskok před konkurencí.
    • podle vládního usnesení č. 720/2000 by při státních zakázkách měly být preferovány výrobky označené touto ekoznačkou
  • 2. Lepší podmínky při exportu označených výrobků
    • pro zahraniční partnery je často ekoznačka podmínkou (snadnější podmínky při exportu na trh EU)
    • získání ekoznačky Evropské unie „The Flower“
  • 3. Státní garance - věrohodnou a srozumitelnou informaci o provedeném hodnocení výrobku a o jeho vlastnostech spojenou se státní garancí, že u označeného výrobku jsou minimalizovány nepříznivé vlivy na životní prostředí

  • 4. Lepší orientace spotřebitele - snadnější orientaci pro ekologicky uvědomělého spotřebitele v široké škále téměř rovnocenných výrobků

  • 5. Neustálá kontrola - jelikož se podmínky pro udílení ekoznačky v dané výrobkové kategorii se při pravidelných revizích směrnic (přibližně po třech letech) zpřísňují, vzniká neustálý tlak na vývoj produktů ještě šetrnějších k životnímu prostředí. Pokud si firma chce ekoznačku udržet, musí doložit, že i po zpřísnění směrnice splňuje výrobek všechny podmínky.

Zdroj: Planeta č. 4/2006, vydáno Ministerstvem pro Životní prostředí



V roce 2005 byly stanoveny směrnice pro 40 výrobkových kategorií a ekoznačku můžeme najít na více než 200 výrobcích. Vlastníkem ochranné známky je CENIA, česká informační agentura životního prostředí (dříve Český ekologický ústav), garantem „Národního programu označování ekologicky šetrných výrobků“ je Ministerstvo životního prostředí.

Program dodržuje zásady společné s dalšími světovými systémy (vychází z mezinárodní technické normy ISO 14 024):

  • zásada dostupnosti – orientace na výrobky spotřebního charakteru – cílem je široká škála ekologicky šetrných výrobků nabízených při denních nákupech
  • zásada vyloučení výrobků, pro které platí specifické předpisy – např. léky, potraviny, nápoje, střelné zbraně apod.
  • zásada šetrnosti a pozitivnosti ke všem složkám životního prostředí – ekoznačku nezíská produkt, při jehož výrobě (získávání surovin, užívání či likvidaci) by byla zatížena jedna složka životního prostředí na úkor jiné
  • zásada dobrovolnosti – nikdo nesmí být k účasti na Programu nucen
  • zásada srozumitelnosti – požadavky pro udělení ekoznačky a způsoby jejich kontroly musí být jasné všem stranám
  • zásada věrohodnosti – řízení Programu musí být nestranné a založené na vědeckém základě
  • zásada finálnosti výrobku – ekoznačka je udělována výrobku jako celku
  • zásada otevřenosti – žadatelem o ekoznačku může být jakákoliv firma (výrobce či dovozce)
  • zásada aplikace metody LCA (life-cycle assessment – životního cyklu) – v rámci posuzování vlivu produktu na životní prostředí se hodnotí všechny fáze života výrobku – tj. od výběru a získání surovin až k jeho likvidaci
  • zásada časového omezení – ekoznačka se výrobkům propůjčuje na tři roky, což odpovídá platnosti stanovených Směrnic
  • zásada kontroly – sledování stanovených požadavků zabraňuje zneužívání ochranné známky
  • zásada mezinárodní harmonizace – umožňuje vzájemné uznávání národních i nadnárodních ekoznaček.

Ministr a Ministerstvo životního prostředí je garantem Programu, schvaluje a podepisuje směrnice, uděluje právo na užívání ochranné známky konkrétnímu výrobku a vyjadřuje se ke všem základním otázkám rozvoje Programu. Rada pro ekologicky šetrné výrobky je odborným a poradním orgánem ministra životního prostředí. Členy Rady jsou odborníci z oblasti ochrany životního prostředí, zástupci výrobců i spotřebitelů, představitelé vědecké a výzkumné sféry a státní správy. Členové Rady jsou jmenováni a odvolávání ministrem životního prostředí. Členství v Radě je čestnou funkcí. Úkolem Rady je posuzování návrhů na stanovení jednotlivých kategorií ekologicky šetrných výrobků, předkládání vlastních podnětů k případným revizím platných směrnic a podpora dalšího rozvoje Programu.
Agentura pro ekologicky šetrné výrobky je výkonným orgánem Programu. Jejím úkolem je především přijímat návrhy výrobců (dovozců, institucí, organizací, veřejnosti) na udělení značky „Ekologicky šetrný výrobek“ a „The Flower“ a překládat tyto návrhy Radě. Připravovat a zpracovávat technické zprávy a návrhy směrnic, poskytovat žadatelům o ekoznačku přihlášku a příslušnou směrnici, registrovat a vyřizovat přihlášky, uzavírat s přihlašovateli licenční smlouvy, vybírat registrační poplatky, vést evidenci expertů a odborných pracovišť, vést evidenci autorizovaných a akreditovaných laboratoří a zkušeben, poskytovat informace veřejnosti.

Bioprodukty a ekologické zemědělství v Česku

Státem garantovaná značka pro produkty ekologického zemědělství se nazývá BIO. Výrobky takto označené pocházejí z hospodářství, které splňuje poměrně přísné podmínky zákona o ekologickém zemědělství* a Nařízení Rady EU č. 2092/1992 EHS. Splnění kritérií pro její udělení garantuje vždy nezávislá certifikační organizace dozorovaná státem a akreditačními institucemi, např. Českým institutem pro akreditaci, o.p.s.
Pro získání známky je nutná kontrola u producenta, při které se zjistí, zda zemědělec splňuje požadavky zákona (zákon č. 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství, ve znění pozdějších předpisů a jeho prováděcí předpis – vyhláška MZe č. 16/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů.) a evropského nařízení, popřípadě dalších nadstavbových programů. Oproti konvenčnímu zemědělství se v ekologickém zemědělství nepoužívá syntetických chemikálií. Půda se hnojí přírodním hnojem od hospodářských zvířat nebo kompostem či zeleným hnojením. Problémy s plevely a škůdci se předchází střídáním plodin, mechanickým ničením plevele, volbou vhodných plodin a plemen a dalšími alternativními metodami, jako je např. vysazování přirozených nepřátel, homeopatie, bylinná terapie atp. Aby potravina vůbec mohla získat známku „BIO“, musí vyrůst na půdě, která byla tímto „bezchemickým“ způsobem ošetřována nejméně 2–3 roky podle typu kultury a druhu zvířete a umístění okamžiku vstupu jednotlivých kultur a zvířat do přechodného období vzhledem k době získání produktu.
Při chovu zvířat se v ekologickém zemědělství dbá na to, aby měla dostatek pohybu na pastvinách, ve výbězích i prostoru pro odpočinek. Důležitým momentem je přístup na pastvu nebo k čerstvé píci v pastevním období a celoroční přístup do výběhu nebo na pastvu. Chovná stáda, či hejna nesmí být příliš hustá na poskytnuté ploše, aby zvířata nebyla stresována. Zvířatům nesmí být kupírovány ocasy, uši, upalovány zobáky atd. Kromě toho je zakázáno podávat zvířatům růstové hormony a nepřirozené krmivo, jako je třeba masokostní moučka pro skot, která může být příčinou tzv. nemoci šílených krav. Přípustné není ani hormonálními přípravky synchronizovat říji a podávat preventivně vakcíny a antibiotika. Pokud chovatel připustí podání těchto prostředků či krmiv z důvodu neznalosti alternativních řešení, musí takto ošetřená zvířata fyzicky oddělit od ostatních a produkci z nich vyčlenit a zpracovat odděleně od certifikované produkce. Pakliže se toto nedá provést nebo je to pro kontrolní organizaci neprůkazné, ztrácícelá produkce zvířat certifikaci a musí znovu proběhnout minimální doba přechodného období.
V ekologickém zemědělství a výrobě produktů BIO nelze používat geneticky upravené organismy ani produkty z nich pocházející. Protože je však v EU produkce některých organismů (např. kukuřice linie MON) povolena a případné břemeno újmy leží na ekologickém producentovi, jsou vydávána také pravidla pro koexistenci pěstitelů GMO a ekologických zemědělců, která vyžadují minimální preventivní opatření, aby nedošlo k nežádoucímu genetickému znečištění produkce ekologického zemědělství.

Systém certifikace BIO

Podmínkou účasti v certifikačním programu BIO je registrace pro ekologické zemědělství na určitých pozemcích, popř. registrace k chovu určitého druhu vyjmenovaných zvířat chovaných v ekologickém zemědělství. Registrace je vedena u Ministerstva zemědělství. Každá osoba podnikající v ekologickém zemědělství musí mít dále uzavřenou platnou smlouvu s některou kontrolní organizací, která je pověřena MZe výkonem kontroly a certifikace v ekologickém zemědělství.
K 1. 1. 2006 byly MZe pověřeny výkonem kontroly a certifikace následující kontrolní organizace:

  • Kontrola ekologického zemědělství (KEZ)
    Systém certifikace Inspektor odešle vyplněný zápis o kontrole společně s ověřenou, případně doplněnou přihláškou a ostatní podklady na oddělení kontroly KEZ, o. p.s., Poděbradova 909, 537 01 Chrudim, tel.: 469 622 249, fax: 469 625 027,
    e-mail: [email protected], www.kez.cz
  • ABCERT GmbH, Zemědělská 5, 613 00 Brno,
    tel.: 545 215 899, fax: 545 217 876, e-mail: [email protected], www.abcert.cz

Před vydáním dokladu o vstupu na seznam ekologických zemědělců proběhne vstupní kontrola, kde se ověří připravenost podniku na plnění zákonných požadavků. Každoroční řádné kontroly mají zajistit celoplošnou a úplnou kontrolu všech ekologických producentů. Mnozí z nich dodávají dalším kontrolovaným osobám – výrobcům suroviny k výrobě biopotravin a tam se ověřuje původ surovin. Bez prověření všech prvoproducentů by nebylo možné zaručit BIO kvalitu biopotravin. Kontrola probíhá přímo na ekofarmě nebo u výrobce.
Zpravidla se odehrává mezi inspektorem a odpovědnou osobou, přičemž inspektor vše zaznamenává. Druhý stupeň kontroly probíhá v kanceláři kontrolní organizace. Zde se zápisy prověří po formální a obsahové stránce a předají se k vyhodnocení a rozhodnutí o osvědčení.
Při zjištění rozporů se zákonem je v kompetenci Mze nařídit odstranění bioproduktu, zakázat označovat produkty, pokutovat producenty, zpracovatele, či prodejce nebo zrušit registraci ekologického podnikatele.

Další typy ekoznačení

II. typ ekoznačení, tj. „Vlastní, či sebe – prohlášení“, realizovaný podle mezinárodní technické normy ISO 14 021.
Hlavní zásady:
  • prohlášení musí být přesné a nezavádějící,
  • prohlášení musí být doložené a ověřené,
  • prohlášení se musí týkat určitého výrobku a musí být používáno pouze v odpovídajících souvislostech,
  • prohlášení musí být specifické ve vztahu k environmentálnímu zlepšení,
  • vyhlašovatel musí být zodpovědný za vyhodnocení a opatření údajů nezbytných pro ověření vlastního environmentálního prohlášení (tvrzení). Další je uvedeno v „Metodickém postupu“.

Tento typ ekoznačení je zatím méně známý. Od poloviny roku 2005 proběhlo na MŽP několik jednání, kdy se firmy zajímaly o možnost tohoto typu ekoznačení. V současné době probíhají mezi MŽP, Agenturou pro ekologicky šetrné výrobky a několika zájemci úspěšná jednání, která by měla být ukončena zpracováním a zveřejněním formou „Sebeprohlášení“ daných firem o jejich výrobcích.
Firma si následně informaci o svém novém výrobku může dávat např. na obaly svých výrobků, jako jsou pytle, krabice, automobilové cisterny, cisterny železničních vagonů, atd. Firma může uvádět a zvýraznit příslušné prohlášení či tvrzení, slovní formou jako např. „Opakovatelně použitelný“, „Kompostovatelný“, „Snížená spotřeba energie“, „Snížená prašnost“ atp. To zásadně může zvýšit zájem spotřebitelů o takto nabízený druh zboží, tj. i uvažovaný výsledný ekonomický efekt.

Bohužel není nijak ošetřeno, jak toto prohlášení může na trhu spotřebitel rozeznat od falešného. Jedinou možností je pouze nahlédnutí do připravované databáze, která má obsahovat výrobky se schváleným „sebeprohlášením“.


III. typ ekoznačení, tj. „Ekoprofil“, environmentální prohlášení o výrobku (environmental produkt declaration – EPD), podle mezinárodní technické normy ISO 14 025.
Hlavní zásady:
  • prohlášení (EPD) musí být přesné a nezavádějící,
  • prohlášení musí být doložené a ověřené nezávislou, odbornou akreditovanou institucí,
  • prohlášení se musí týkat pouze určitého výrobku a musí být používáno pouze v určitých souvislostech,
  • prohlášení je zpracováno ve všech fázích životního cyklu (LCA) výrobku,
  • prohlášení EPD předchází zpracovaná LCA studie výrobku, podle norem ISO řady 14 040,
  • základ prohlášení tvoří informace o materiálovém a součástkovém složení hodnoceného výrobku.

I v tomto případě proběhla v druhé polovině roku 2005 na MŽP, jednání se společným jmenovatelem – zájmem několika firem o možnostech získání III. typu ekoznačení. Při tomto typu ekoznačení je kladen zvláště silný důraz na perfektní přípravu a následně přesně dodržovanou zásadu a to princip „životního cyklu“ – LCA (Life Cycle Assessment).

(c) SOS - Sdružení obrany spotřebitelů, o.s., Novákových 8, 180 00 Praha 8, IČ: 48429627. Všechny zveřejňované údaje mají pouze informativní charakter a nemohou být použity jako důkazní materiál. SOS nenese odpovědnost za aktuálnost, úplnost a správnost poskytovaných informací. S technickými náměty a připomínkami se obracejte na webmastera. Využíváme webhosting a publikační systém Toolkit od Econnectu.
Služby založené na principu SMS technicky zabezpečuje MobilBonus s.r.o., infolinka: 777 717 535 (po-pá 9.00-17.00), [email protected], www.mobilbonus.cz.
Sdružení obrany spotřebitelů ČR využívá zpravodajství z databází ČTK, jejichž obsah je chráněn autorským zákonem. Přepis, šíření či další zpřístupňování tohoto obsahu či jeho části veřejnosti, a to jakýmkoliv způsobem, je bez předchozího souhlasu ČTK výslovně zakázáno.
Copyright (2006) The Associated Press (AP) – všechna práva vyhrazena. Materiály agentury AP nesmí být dále publikovány, vysílány, přepisovány nebo redistribuovány.
Přetiskování autorských materiálů pouze se souhlasem redakce.
Děkujeme za podporu naší činnosti: Ministerstvu průmyslu a obchodu ČR, Evropské unii v rámci programu Transition Facility administrovaném Nadací rozvoje občanské společnosti, Generálnímu ředitelství pro zdraví a ochranu spotřebitele Evropské unie.

Líbí se Vám náš server? Prosíme, podpořte nás.

Logo Evropské unie
TOPlist