Jaké budou důsledky případného nepřijetí antidiskriminačního zákona?

Právo na rovné zacházení a ochranu před diskriminací je považováno za právo nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné, jedná se o základní lidské právo, kterému je poskytována ochrana. Proto i v rámci Evropské unie byla přijata řada pravidel (obsažených zejména ve směrnicích) týkající se problematiky rovného zacházení.

ČR se připojením k členství, dnem vstupu do EU - tedy k 1.5.2004 zavázala implementovat všechny relevantní směrnice do svého právního řádu. Bohužel  do dnešního dne nebylo dáno za dost všem požadavkům ze strany EU a situace v oblasti diskriminace zdaleka není uspokojující. Problematika diskriminace je v právním řádu ČR roztroušena do několika právních předpisů, přičemž v žádném z nich (světlou výjimkou budiž zákon o zaměstnanosti, v němž je dokonce obsažena i definice diskriminace) není upravena komplexně a soustředí se jen na dílčí otázky. Tento stav je typický zejména pro pracovně právní vztahy. Pro jiné oblasti, v nichž je dle směrnic diskriminace také zakázána (např. samostatně výdělečná činnost, zdravotní péče, bydlení), neexistuje příslušná právní úprava vůbec. Jednotlivé právní předpisy tak poskytují obětem diskriminace rozdílný standard ochrany podle toho, v jakém právním vztahu k diskriminaci došlo.

Na základě čl. 226 Smlouvy o založení ES (dále jen Smlouvy) může Evropská komise zahájit vůči členskému státu řízení pro porušení Smlouvy. Toto řízení probíhá tehdy, pokud členský stát neimplementuje směrnice EU (tzn. nepřijme právní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s tou či onou EU směrnicí). Toto řízení začíná jako správní ve 2 fázích : 1) formální upozornění, 2) odůvodněné stanovisko. V každém z těchto dokumentů Komise uloží členskému státu lhůtu, obyčejně dvouměsíční, ve kterém má stát možnost napravit protiprávní stav. V případě, že není odstraněno porušení Smlouvy ve lhůtě stanovené v odůvodněném stanovisku, tzn. ve 2. fázi, může (ale také nemusí) Evropská komise podat na členský stát žalobu k Evropskému soudnímu dvoru (ESD) v Lucemburku. V případě, že ESD dojde k závěru, že členský stát porušil Smlouvu, vydá rozhodnutí, ve kterém uloží státu povinnnost toto odstranit. Pokud to členský stát i přesto neučiní, pokračuje řízení, nyní podle čl. 228 Smlouvy, v jehož závěrečné fázi může ESD uložit státu pokutu ve formě peněžité částky či denní pokuty. Pro příklad Řecku byla v roce uložena 2000 denní pokuta ve výši € 20.000  za každý započatý den neodstranění protiprávního stavu. Nakonec tato pokuta narostla na € 5.400.000 za období od července 2000 do března 2001.

Nyní jsou proti České republice vedena v oblasti rovného zacházení čtyři řízení pro porušení Smlouvy, z toho jsou dvě řízení ve fázi formálního upozornění a dvě řízení ve fázi odůvodněného stanoviska. Ve všech řízeních hraje důležitou roli antidiskriminační zákon, jehož přijetí bude znamenat splnění transpozičních povinností a tedy zastavení řízení. V opačném případě lze očekávát podání žaloby k Soudnímu dvoru a s ní spojené možné poškození mezinárodního jména ČR, nemluvě o možnosti uložení ČR pokuty.

21. prosince 2007 také vyprší lhůta, do které musí státy imlementovat směrnici 2004/113/ES o rovném zacházení s muži a ženami v přístupu ke zboží a službám a jejich poskytování. V případě, že ČR nepřijme antidiskriminační zákon do této doby, Komise zahájí automaticky další, tzn.5. řízení o porušení Smlouvy pro neoznámení právních předpisů, které jsou třeba pro soulad s touto směrnicí a zašle ČR formální upozornění.  

V těchto dnech se opět rozhoupaly stojaté vody a vláda dne 11.6. 2007 poslala návrh antidiskriminačního zákona do Poslanecké sněmovny, přičemž počítá s tím, že by mohl být účinný k 1.1.2008.. Tento zákon by se již měl právem na rovné zacházení a jeho ochranou zabývat komplexně s reflektováním právní úpravy ES. Přestože  k němu existují výhrady z řady stran, důležité je, že se věci daly do pohybu. Případné připomínky budou jistě na pořadu dalšího schvalovacího procesu, do něhož se hodlá v rámci projektu Co je a co není diskriminace zapojit i SOS. Cílem tohoto nového projektu je právě podpora výše zmiňovaného zákona a zvýšení povědomí veřejnosti, zahrnující i podnikatele či úředníky veřejné správy, o tom, co je a co není diskriminační jednání.

 Tento dokument byl vytvořen v rámci projektu Co je a není diskriminace, který je spolufinancován z programu EU Transition Facility, spravovaném Nadací rozvoje občanské společnosti.

Děkujeme za podporu.