Plní české banky hypoteční kodex?

V souvislosti se značným vzestupem poptávky po úvěrech na bydlení provedlo SOS hodnocení úvěrových institucí. Předmětem hodnocení bylo v prvé řadě poskytování informací o úvěrech na bydlení, jak je předjímá tzv. hypoteční kodex, přesněji doporučení Evropské Komise, v Česku známé pod hlavičkou České bankovní asociace jako dokument ČBA č. 18/2005 (dostupný zde, dále jen Kodex). Hodnoceny byly všechny úvěrové instituce, které se k plnění kodexu zavázaly, celkem se jedná o dvanáct ústavů.

Ačkoli Kodex samotný neobsahuje žádná právní ustanovení a svým charakterem je zaměřen čistě informačně, lze sledovat, že jeho cílem je snaha kultivovat úvěrový trh a vyrovnat vztah mezi klientem a bankou. Proto se druhá část analýzy zaměřuje na přístup bank ke klientům, a popisuje některé sporné body tohoto právního vztahu – především se jedná o problematiku cen a poplatků, nepřiměřených smluvních podmínek a dodržování ochrany osobních údajů.

Pokud má být smyslem Kodexu poskytnutí přehledných a pro spotřebitele srozumitelných dat o jeho možném úvěru, je nutné zmínit, že tento cíl v českém prostředí zcela jistě naplňován není. Z analýzy vyplývá, že plnění informačních povinností v Kodexu obsažených je opakovaně porušováno. V českém bankovním prostředí je patrně zásadním problémem pouze doporučující charakter Kodexu a nevymahatelnost jeho dodržování. Je tak možné usuzovat z toho, že většina bankovních institucí, která se k dodržování Kodexu zavázala, zjevně neučinila žádné kroky k jeho naplňování a nelze se ubránit dojmu, že banky vyhodnotily předpis jako bezvýznamný dokument, pro jehož implementaci není nutné cokoli měnit a přistoupení k němu jen pozvedne důvěryhodnost banky v očích potenciálních klientů. Jen tak si lze vysvětlit, že mnozí klientští pracovníci bank o existenci Kodexu nevědí, informace v něm obsažené v úplnosti nepodávají, na webu některých bank o dokumentu není ani zmínka a poskytnutí Evropského standardizovaného formuláře před uzavřením smlouvy, jak předjímá Kodex, je spíše výjimkou. Právě nedodržování této povinnosti je zřejmě nejvážnějším problémem, neboť prostřednictvím formuláře mají být spotřebiteli sdělena konkrétní data, náklady a parametry jeho možného úvěru a to ještě před podpisem úvěrové smlouvy.

V případě hodnocení nepřiměřených smluvních podmínek, které se objevují ve smluvním vztahu spotřebitele a úvěrové instituce, je situace obdobně nepříznivá. Závěry tohoto srovnání ukazují na to, že v celé řadě momentů banky ve vztahu ke klientovi zneužívají svého postavení. Banky mají nadále tendenci svévolně zvyšovat nejrůznější poplatky, případně v době trvání smlouvy diskriminovat spotřebitele při stanovení poplatků a výše úroků dle data uzavření smlouvy.

Podobně lze vysledovat ve smlouvách a obchodních podmínkách jednotlivých ústavů celou řadu ustanovení, která svou podstatou vedou ke zhoršení právního postavení spotřebitele a jako takové je lze považovat za nepřiměřené. V obchodních podmínkách bank se tak lze mimo jiné dočíst, že „banka není odpovědná za ztrátu převzatých dokumentů a vznik možné škody, pokud je měl klient předat podle instrukcí na jiné obchodní místo“. Naopak klient je například odpovědný i za „zvýšené náklady banky a snížený zisk při změně právních předpisů nebo jiných okolností“. Nevyváženost smluvního vztahu pak dokumentují taková ustanovení jako, že „stavební spořitelna je oprávněna odstoupit od smlouvy o stavebním spoření, pokud by setrváním ve smluvním vztahu byly dotčeny oprávněné zájmy stavební spořitelny; stavební spořitelna pak není povinna sdělovat důvody tohoto odstoupení“.

Nejvíce alarmující je zjevné porušování platné legislativy. Příkladem může být porušování zákona o ochraně osobních údajů, kdy se spotřebitel uzavřením smlouvy vzdává svého zákonného práva na odvolání souhlasu se zpracováním osobních údajů na několik let po zániku právního vztahu či nedodržování informačních povinností stanovených například pro smlouvy o finančních službách uzavírané prostředky komunikace na dálku.

SOS proto doporučuje spotřebitelům žádat po úvěrových institucích jasné vysvětlení všech podmínek a informace o úvěrech, které je banka povinna dle Kodexu sdělovat. Pro předcházení rizik a možných problémů pro spotřebitele formulovalo SOS krátké desatero doporučení pro postup při uzavírání smluv o úvěrech na bydlení.

Archiv tiskových zpráv naleznete na našich internetových stránkách

29.08. 2007 | Redakce SOS | Tisk článku

Poslat e-mailem na adresu:    

Líbil se Vám tento příspěvek? Pošlete vzkaz či poděkování autorovi SMS s textem SOS WEB + Váš text na číslo 900 0906 (tato SMS je Vám zpoplatněna částkou 6 Kč, technicky zajišťuje Marketing Evolution s.r.o.).

Diskutujte s námi i mezi sebou: Dotazy vložené do diskuze nebudou zodpovězeny. Prosíme, vložte svůj dotaz do on-line poradny.
	21.10.07	bankovní poradce  (Martin Halva)