9. Rozšířená záruka a reklamační řády

Prodávající je v takovém případě povinen v záručním listu určit podmínky a rozsah prodloužení záruky.

Nejčastěji se můžeme setkat s tím, že prodávající prodlouží délku záruční doby, například na tři roky.

Není přitom neobvyklé, že prodávající kromě uvedení nové délky záruční doby žádné podmínky a rozsah prodloužení záruky, které mu ukládá stanovit zákon, v záručním listu neuvedl. V takovém případě je třeba zřejmě vycházet z toho, že i po dobu prodloužené záruční doby platí stejné podmínky, jaké jsou stanovené zákonem pro zákonnou záruční dobu.

Pokud však prodávající svoji povinnost stanovit podmínky a rozsah záruky splní, mohou pro rozšířenou záruku platit podmínky odchylné od zákonné záruky. To znamená, že v případě prodloužené záruční doby může po skončení zákonné záruční doby (tj. po uplynutí dvou let od převzetí zboží kupujícím) prodávající vázat prodlouženou záruku na splnění určitých podmínek (například pravidelné garanční prohlídky), anebo může rozsah záruky omezit třeba jen na bezplatný servis s tím, že případné náhradní díly si musí hradit kupující. Stejně tak i v případě rozšířené záruky v záruční době může uplatnění takto rozšířené garance nad rámec zákonných práv prodávající vázat na zvláštní podmínky – například pokud umožní výměnu zboží i v případě, kdy ze zákona kupujícímu toto právo nenáleží, může toto vázat na vrácení původního zboží v originálním obalu. To ovšem platí výlučně pro nadstandardní záruku – v zákonem zaručeném rozsahu je povinen prodávající nadále bez jakýchkoli dalších podmínek plnit své závazky.

Je třeba zdůraznit, že podmínky a rozsah rozšířené záruky je prodávající oprávněn určit jen v záručním listu. Pokud tak učiní v jiném dokumentu (například reklamačním řádu, či na prodejním dokladu), není zcela jisté, zda k těmto podmínkám je možné přihlížet. S ohledem na princip právní jistoty s největší pravděpodobností lze říci, že záručním listem je možné rozumět jakýkoli dokument, který je předán kupujícímu a obsahuje podmínky a rozsah rozšířené záruky, aniž by nezbytně musel být jako záruční list nazván. Tak by mohl být za jistých okolností za záruční list považován i prodejní doklad. Není však možné za záruční list považovat dokument, který nebyl kupujícímu předán, tedy například reklamační řád vyvěšený v provozovně či na webových stránkách prodejce.

Pokud je prodávajícím předáno kupujícímu více dokumentů, které si ve vymezení rozsahu a podmínek záruky odporují, je zřejmě třeba vycházet spíše z těch podmínek, které jsou pro spotřebitele nejpříznivější. Nelze však ani vyloučit, že pro vzájemný rozpor a neurčitost budou shledány všechny tyto dokumenty neplatné a uplatní se pouze zákonná záruka.

Je třeba ještě poznamenat, že podmínky stanovené v záručním listu pro rozšířenou záruku, by neměly být v rozporu s dobrými mravy, jinak se jich nemůže prodávající domáhat pro rozpor se zákonem ve smyslu § 39 občanského zákoníku.

Již zmíněné reklamační řády vydávané v některých případech prodávajícími nejsou pro spotřebitele závazné. Při koupi zboží s nimi obvykle nejsou spotřebitelé seznámeni. Nadto, jak vyplývá z ustanovení § 627 odst. 3 a § 56 odst. 3 písm. c) občanského zákoníku, práva spotřebitele z odpovědnosti za vady není možné jakkoli omezovat, a to ani s jeho souhlasem – proto případný „souhlas“ s těmito reklamačními řády nemá žádnou právní relevanci.

Reklamační řády tak mohou sloužit spíše jako určitý kodex postupu prodávajícího při vyřizování reklamací, který podrobněji specifikuje jednotlivé reklamační postupy, avšak v žádném případě nesmí práva spotřebitele jakkoli omezovat či vylučovat.

 Datum poslední aktualizace: 31. prosince 2003