Exekucí přibývá, loni jich bylo přes 700 tisíc, letos se už blíží k milionu!

Ročně je v ČR nařizováno kolem 300tis.exekucí, většinou postihují hlavně účty,  mzdy apod. Zákon sice stanoví nezabavitelné částky a lidem má zůstat určité minimum, ale všichni dobře víme, že tomu tak vždy není. A problému je víc.

Zákon stanoví nezabavitelnou částku, to platí pro srážky ze mzdy a důchody, přesto však v bance  srazí vše, co je na účtu. Pokud si ovšem lidé nedávají posílat důchody domů, v tom případě jim ČSSZ  srazí jen zákonnou část.

Exekutor jde po důchodcích a zaměstnancích, kteří se pak snaží zoufale domlouvat se sociálkou, aby jim aspoň něco zbylo na živobytí.

Lidé se tak dostávají pod hranici sociální  jistoty – do bídy. Jsou případy, že matky samoživitelky zůstanou totálně bez koruny, §304b OSŘ to řeší bohužel jen částečně.

Přátelé nebo příbuzní se dnes již bojí pomoci svým dětem nebo známým v nouzi - protože jim také hrozí riziko expanze exekutorů do bytu a zabavení majetku přesto, že sami nic nedluží. Exekutor může vpadnout kamkoliv a kdykoliv do bytu, kde nemusí být povinný hlášen, ale byla mu pouze poskytnuta kamarádem střecha nad hlavou na chvíli, než si něco sežene třeba v Armádě spásy.

Ano. Občané se často dostávají do těžké situace vlastní neopatrností a lehkomyslností, neuváženými podpisy různých smluv, ale ruku na srdce – je to vždy jen jejich vina? Různé podvody, triky některých prodejců, vybírání si snadných obětí, které mají nějaký majetek, zaměřování se hlavně na seniory, kteří jsou stále  tou slabší stranou v jednáních...

Ale není jejich trest nepřiměřený, musí platit svým zdravím i životem?

I ten, kdo půjčuje, musí vědět komu a za jakých podmínek. Bohužel podvodníci mají u nás stále ještě zelenou.

Posilování pravomocí, o kterých v poslední době  p. prezidentka Exekutorské komory hovoří a které znamená v praxi, že by exekutor měl být ten, který o exekuci rozhodne, i ji provede –¨je krajně nebezpečné (i když  na druhé straně soudy budou souhlasit – ubude jim práce).

Občan by však byl zbaven jakékoliv právní ochrany:

-exekutor rozhodne,

-exekutor provede,

-exekutor může tedy i přiložit ten provaz na krk.

Vládlo by jen jedno velké exekutorské lobby a to není dobré v době, kdy dochází ještě stále poměrně často k přehmatům ze strany exekutorů, ke zneužívání  exekutorských  zápisů se svolením k vykonavatelnosti, kde už povinný nemá žádnou možnost obrany.

Co považuji za velmi nebezpečné pro naši mladou a tak křehkou demokracii je porušování vlastnických a majetkových  práv s požehnáním státu - případy, kdy občan nikomu nic nedluží a přesto se musí léta soudit, často jen málo úspěšně o svůj majetek.

Pravomoci exekutorů byly vlastně už posíleny i v poslední novelizaci – dnes prakticky exekutor rozhoduje sám téměř o všem:

-zabavuje majetek i nedlužníkům

-vniká do bytů bez potřeby policie, pouze s osobami, které sám zvolí

-nehradí vzniklé škody u neoprávněných exekucí

nebo hradí dle svého odhadu (případy z našeho archivu  - např. originál obraz olej malíře Čiháka v ceně cca mezi 12-15 tisíci korun odhadne na pár stovek korun, je běžné, že část zabavených věcí občan vůbec nedostane a část je v takovém stavu, že jsou poškozeny a znehodnoceny, navíc ceny se počítají nikoliv od data zabavení (kdy byly daleko vyšší než dnes např. elektronika), ale až od data rozhodnutí soudu, navíc si poškozený občan musí sám na své náklady pro vrácené věci přijet, takže pokud započítáme ještě právní služby za cca 6-11 let, do kdy je jeho žaloba vyřízena, nedostal nic a je navíc v mínusu).

Exekutor je sice dnes již pojištěn, ale ještě jsme se nesetkali s případem, kdy by byl ochoten uhradit jím zaviněnou škodu, vyplývající z neoprávněné exekuce - o nějakém jiném postihu  ze strany Exekutorské komory ani nemluvě.

Velký problém je také v tom, že zaměstnanci Exekutorského úřadu, kteří zabavují často věci velmi cenné, např. originály obrazy – oleje, šperky, elektroniku – nejsou vůbec proškoleni k této své funkci. Neznají rozdíly mezi olejem, grafikou , suchou jehlou, tiskem a s cennými věcmi nakládají nezodpovědně, výsledkem jsou pak po letech, kdy je mají vracet, věci poškozené a rozbité, prakticky k ničemu.

Často dostane nedlužník zpět pouze část poškozených věcí a suché oznámení o tom, že zbytek byl ze skladu odcizen neznámým pachatelem.

Pro oprávněné osoby zase často  platí, že z důvodu značně navýšených nákladů Exekutorského úřadu  své peníze nedostanou  a v případě nevymahatelnosti ještě navíc musí uhradit náklady exekučního řízení.

Náklady exekucí se stále více navyšují, exekutoři platí narůstající aparát, který se stále více zvětšuje o pracovníky, kteří sledují a zjišťují, kde u známých nebo příbuzných povinný přespal, kde mu dali najíst a z praxe už víme, že stačí pouhé podezření a exekutor  tam může zabavit majetek i těmto osobám, které žádný dluh nemají.

Tímto způsobem  stále více narůstají i nadměrné náklady na exekuce, které se pohybují od desítek někdy až do stovek tisíc korun, a to i vzhledem k délce exekučního řízení.

Na druhé straně je to právě oprávněný, který si volí svého exekutora – buď si vybere známého, nebo toho, o kterém ví, že je razantní, a to je většinou ten, který má největší aparát. Neuvažuje nad tím, že právě také proto má  tento exekutor vysoké náklady, takže se současně snižuje i možnost získání jeho pohledávky na povinném, který už často i tak nemá z čeho platit.

Senioři, na které se zaměřují soukromé úvěrové společnosti jsou nejsnadnější kořistí  pro některé lichváře, při exekuci platí do konce života a prakticky nikdy nesplatí. Většinou je to na různých  „předváděcích akcích“, kde je jim zboží mnohdy  vnuceno za použití nekalých obchodních praktik, nebo  jim prodávající různými způsoby komplikuje a znemožňuje odstoupení od smlouvy po předváděcí akci. Jsou lehkou kořistí pro tyto typy prodejců, protože mají sice často malý, ale stálý důchod. Mnozí podvodníci tak žijí na jejich účet léta.

Mladí lidé  mají zase problémy v případech, kdy ztratí zaměstnání, onemocní a nemohou splácet apod. – zůstávají tak v dluhové pasti. Někdy dochází k excesům, že jim exekutoři zabaví věci, které potřebují k výkonu svého povolání (případ realitního makléře, kterému vedle vybavení  domácnosti  zabavili počítač s fotoaparátem, oboje potřebné k prodeji nemovitostí).  U rodin s dětmi se často stává, že zabavují i vybavení domácnosti, které zabavovat nemají, např. přebalovací pulty pro miminka – je také otázkou, zda by se měl zabavit i vysavač v rodině těžkého astmatika.

Problém je v tom, že není přesně definováno, které konkrétní věci se nesmí zabavit. Zde by se asi hodila vyhláška, která by aspoň příkladmo uváděla, které věci zabavit nelze. To by usnadňovalo  v mnohých případech rozhodování exekutora i soudů. A navíc by se tak dalo zamezit některým stávajícím  praktikám.

Náklady exekucí by se nemusely takto navyšovat, kdyby pracovali exekutoři v místě bydliště, př. exekutor z Prahy exekuuje povinného v Brně  nebo v Olomouci a jeho náklady se navýší tak, že to povinný nikdy nesplatí. Oprávněný je pak poškozen a platí ještě navíc exekuční náklady.

To by ovšem znamenalo rozparcelovat tato velká teritoria – ze 4-5 největších exekutorských úřadů, které ovládají větší území, je rozdělit na spádově menší a tudíž levnější.

Domnívám se, že mnozí exekutoři, zejména ti menší, by souhlasili s takovou změnou,která je vlastně v jejich neprospěch.

Nabízí se tedy otázka, je tento systém nastavený správně?…..

Existují i další problémy – např. mají se zabavovat sociální dávky? Nedochází ke zvláštnímu způsobu, jak čerpat ze státní kasy finanční prostředky pro soukromé podnikatele? Neboť soukromými podnikateli jsou v tomto případě často jak někteří věřitelé, tak i soukromí exekutoři, do jejichž kapes tak proudí toky z našich daní.

Také v případě, kdy se jeden z manželů zadluží se druhý nemá šanci vyhnout exekuci svého majetku, a to i když jsou již léta rozvedení – taková je platná úprava; exekuční řízení je v rozporu s hmotně-právní úpravou v Občanském zákoníku. To však  již není záležitost úpravy exekučního řízení, ale změn v příslušných předpisech občanského práva hmotného (Občanského zákoníku). Toto už exekutor v exekučním řízení neovlivní. Problém začíná již u soudu, který rozhoduje o směnečném platebním rozkazu nebo o tom, kdo je povinen  hradit dluh z úvěru – a tento spor se rozhoduje  podle platného Občanského zákoníku.

Naše principy odpovědnosti manželů  za závazky vzniklé  v průběhu  manželství  jsou už do určité míry zastaralé a neodpovídají dnešní době, kdy i jeden zdánlivě bezvýznamný podpis učiněný bez domluvy s druhým manželem může rodinu na dlouhá léta zadlužit a někdy i úplně zničit.

I věřitel by měl mít vedle svých práv také alespoň nějakou základní povinnost, stačilo by např. požadovat podpisy obou manželů na úvěrové smlouvě, dlužním úpisu či směnce.

Je sice pravda, že rodina by měla držet pohromadě, ale nemůže kontrolovat jednání  každého svého člena a proč by měly děti doplácet na nezodpovědnost  jednoho ze svých rodičů?...

Stát by se měl zamyslet nad postavením exekutorů v systému naší justice a podle toho nastavit právní úpravu. Navíc by se měl zajímat i o ochranu práv povinných. Nelze  v době, kdy každý třetí občan již poznal exekuci a téměř každá druhá rodina je zadlužená, dát od problému ruce pryč a rozšiřovat pouze řady občanů, kteří nebudou nikdy schopni zaplatit vedle svých dluhů (většinou v menších částkách) také obrovské příslušenství, sestávající  z nákladů exekuce. Dluhy se mají platit, smlouvy se musí dodržovat, ale proč při půjčce 25 tisíc jsou minimální náklady exekucí – příslušenství – v řádech desítek, někdy až stovek tisíc korun? Není to nemravné?....

SOS vystupuje jako ochránce práv nespravedlivě postižených a subjekt, který se snaží o optimální nastavení právního řádu a na tom je schopno a ochotno participovat jak s Exekutorskou komorou, tak i s Ministerstvem spravedlnosti ČR. Na druhou stranu SOS podporuje zefektivnění exekučního procesu, ale je zapotřebí tak činit i s ohledem na ochranu práv dlužníků, a zejména i práv nezúčastněných třetích osob.

Gerta Mazalová, SOS Brno.