Které popínavé rostliny lze využít v městském prostředí?

      Popínavé (pnoucí) dřeviny nebo krátce liány představují systematicky i morfologicky velmi rozmanitou skupinu. Společného všem popínavým rostlinám je to, že nevytvářejí pevný kmen a dokáží velmi rychle růst. Proto využívají pro růst různých opor. Ve volné přírodě jsou touto oporou jiné dřeviny, popř. skalnaté výběžky a podobné útvary. V lidských sídlech využívají popínavé rostliny jako oporu zdi, fasády, ploty, pergoly, zábradlí, stožáry…

      Význam popínavých rostlin v městském prostředí spočívá v tom, že:

· mají minimální půdorysné nároky oproti stromům (stačí jim jen malý otvor v dlažbě nebo asfaltu)

· chrání zdivo, omítku před povětrnostními vlivy, popř. před působením kyselých dešťů

· snižují hlučnost a prašnost

· přispívají ke zlepšení kvality ovzduší (regulují relativní vlhkost vzduchu, pohlcují prachové částice, produkují kyslík)

· ovlivňují tepelný režim budovy – zabraňuje únikům tepla a chrání ji před přehříváním

· zabraňují pronikání vlhkosti do zdiva, tím že kořeny odčerpávají vodu z půdy

      Druhy a dělení popínavých rostlin

Popínavé rostliny je možné rozdělit podle jejich způsobu, jakým se přidržují svého podkladu, což má velký význam při rozhodování o případné opěrné konstrukci.

– vzpěrné (šlahounovité) – nejprimitivnější – nevytvářejí žádné specializované příchytné orgány, ani se neovíjejí. Svými dlouhými šlahounovitými větvemi se jen opírají (vzpírají) o podklad. K zaklesnutí jim často slouží trny, háčkovité chlupy nebo krátké, kolmo odstáté větvičky. Je nutná opěrná konstrukce, ke které se musí vyvazovat. Používají se i bez opory k pokrytí svahů nebo se nechají splývat dolů z opěrných zdí. Do této skupiny patří některé druhy plané růže (Rosa sp.) a ostružiníků (Rubus sp.), jasmín nahokvětý (Jasminum nudiflorum), kustovnice cizí (Lycium barbarum).

– kořenující – využívají k přichycení k podkladu tzv. příčepivé adventivní (nahodilé) kořínky, které se vytvářejí po celé délce rostlinné osy na straně odvrácené od světla. Kořínky vyplňují drobné nerovnosti podkladu a tak upevňují rostlinu. Někdy může kořínek začít plnit opět původní funkci kořene, např. dotkne-li se vlhké půdy nebo vlhké a rozrušené omítky. Není nutná opěrná konstrukce, ale je nutný hrubý, ale nepoškozený podklad (spárové zdivo, brizolit…), na němž se dokáže kořen přichytit sám. V případě ozelenění hladké omítky je nutná opěrná konstrukce. Jsou vhodné k pokrytí velkých ploch. Nejznámějším představitelem je břečťan obecný (Hedera helix), dále např. trubač křížený (Campsis tagliabuana), trubač kořenující (C. radicans), brslen Fortuneův (Euonymus fortunei).

– ovíjivé – nevytvářejí žádné specializované orgány k přichycení. Pro tento účel mají přizpůsobenou celou svojí rostlinnou osu, která se ovíjí (omotává) kolem podkladu. Proto se tato skupina dobře hodí k vertikálnímu ozelenění sloupů, stožárů nebo starých stromů. Méně vhodné je ozelenění širokých ploch. Mezi ovíjivé patří různé druhy zimoleze (Lonicera sp.), Wistárie čínská (Wisteria chinensis), zimokeř okrouhlolistý (Celastrus orbiculatus), Wistárie květnatá (Wisteria floribunda), rdesno (Fallopia sp.).

– úponkaté – vyvinuly speciální příchytné orgány – úponky – které ovíjejí oporu a rostlinu tak upevňují. Úponky vznikly metamorfózou (přeměnou) jiných orgánů, např. listů, větví, chlupů… I přes příchytné orgány vyžadují opěrnou konstrukci (plamének horský – Clematis montana, velkokvěté plaménky – Clematis x hybrida, réva vinná – Vitis vinifera, réva pobřežní – Vitis riparia).

– úponkaté s adhezívními terčíky – mají nejdokonalejší příchytné orgány – úponky na konci vytvářejí paličkovité zduřeniny (adhezívní terčíky) vylučující lepkavou tekutinu. Pomocí nich přilnou i k hladké podložce, proto také nevyžadují proto žádnou opěrnou konstrukci. Povrch by mě ale být dostatečně pevný a soudržný. Do této skupiny patří přísavník neboli loubinec pětilistý (Parthenocissus quinquefolia), přísavník neboli loubinec trojcípý (P. tricuspidata).

      Můžou popínavé dřeviny poškodit stavební konstrukci? Poškození je možné, vyplývá ale z nevhodného použití a údržby popínavých dřevin:

– pokud vlhne stěna pod porostem, znamená to, že je porost neprodyšný a zdivo nemůže v případě promočení (např. deštěm) vysychat nebo že je porost přebujelý a vytváří jakési kapsy, kde se zadržuje organický spad (listí, ptačí trus) náchylný ke tlení.

– pokud dochází k mechanickému poškození konstrukcí prorůstajícími kořeny, znamená to, že je zdivo vlhké a rozrušené.

Doporučujeme

· Zvolit vhodnou lokalitu pro výsadbu

· Zvolit vhodný druh popínavé rostliny

· Vytvořit případnou opěrnou konstrukci

· Dodržet zásady, aby popínavé rostliny nepoškodily stavební konstrukci

Detailnější informace o popínavých rostlinách hledejte na http://web.quick.cz/sam.burian/

  Datum poslední aktualizace: 31. prosince 2003