2. Jídelní lístek

Jídelní a nápojový lístek by měl obsahovat výčet nabízených jídel a nápojů. Zákon však jeho formu a obsah nijak neupravuje. Není proto vyloučeno, že jídelní lístek může mít formu vývěsky, tabule, ale může být nakonec v některých případech obsluhou hostovi i ústně sdělen (srov. § 10 odst. 3 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, v platném znění).

V každém případě by však měly být hostovi předány informace o druhu nabízených pokrmů a nápojů, jejich hmotnosti či objemu a ceně. Nepostačí proto, když je uveden druh pokrmu či nápoje a cena, ale vždy musí být uvedeno i množství prodávaného zboží.

Provozovatel restaurace není povinen podávat hostům jiné pokrmy, než uvádí ve své nabídce, jakož není ani povinen je hostům podávat v jiném množství (dětské porce či nápoj do větší sklenice) či jiném složení (např. s jinou přílohou), než uvádí na jídelním a nápojovém lístku. Jestliže však takovou speciální objednávku přijme, musí se buď s hostem dohodnout na zvláštní ceně, nebo musí účtovat cenu, která odpovídá jednotkové ceně uvedené na jídelním lístku. Znamená to, že pokud na jídelním lístku je uveden nápoj v objemu 0,3 l v ceně 9 Kč a restaurace vyhoví požadavku zákazníka na podání téhož nápoje v objemu 0,2 l, musí mu – nedohodne-li se již při objednávce se zákazníkem jinak – účtovat cenu 6 Kč za podané množství nápoje.

Na jídelním lístku musejí být též viditelně uvedeny veškeré informace o poplatcích, které restaurace bude hostům účtovat. Nelze proto například teprve dodatečně účtovat “couvert,” aniž by bylo v jídelním lístku zřetelně uvedeno, že tato položka bude automaticky účtována každému hostu. Není možné ani účtovat cenu za nevyžádané služby, například poplatek za koření a kečup, jestliže jich zákazník nepoužil, či paušální poplatek za pečivo, které bylo umístěno na stůl, pokud zákazník pečivo nekonzumoval.

V okamžiku, kdy je restaurací přijata objednávka, je – jak je uvedeno výše – uzavřena kupní smlouva. Jejím obsahem je předmět objednávky, který odpovídá popisu v jídelním lístku, a to včetně určení množství a ceny zboží.

Proto je restaurace povinna cenu stanovenou v jídelním lístku dodržet a nemůže následně účtovat cenu vyšší. Stejně tak nemůže účtovat ani jiné příplatky, které nebyly v jídelním lístku zřetelně a viditelně uvedeny nebo na něž obsluha při objednávce (nikoli později) výslovně neupozornila. Není proto možné, aby restaurace účtovala za jídlo kromě ceny uvedené v jídelním lístku též příplatek například za to, že brambory byly “nové.”

Otázkou může být, jak se postavit k nevyžádaným doplňkům k objednanému jídlu. Tak tomu může být například tehdy, jestliže si host objedná určité jídlo, u nějž v jídelním lístku není výslovně uvedena obloha, avšak restaurace jídlo podá s oblohou – tu však následně samostatně účtuje. Je zřejmé, že host nebyl upozorněn na to, že obloha není součástí jídla (a není proto zahrnuta v jeho ceně) a on ji proto přijal omylem, neboť se domníval, že součástí jídla je (nakonec je to v dnešní době obvyklé). V tomto případě je zřejmě namístě odmítnout takové účtování nevyžádaného pokrmu s tím, že byl podán jako součást objednaného jídla a nebyla o něm uzavřena samostatná kupní smlouva. Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, v platném znění, v § 12 odst. 2 písm c) výslovně zakazuje mimo jiné vzbuzovat informací o ceně zdání, že v ceně jsou zahrnuty dodávky výrobků, výkonů, prací nebo služeb, za které se ve skutečnosti platí zvlášť.

Stejně tak je třeba se zachovat, jestliže restaurace účtuje “nadváhu” pokrmu, ačkoli na to předem neupozornila (běžně se tak děje například u ryb, avšak vždy je nezbytné tuto eventualitu uvést v jídelním lístku).

Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, v platném znění v ustanovení § 3 písm. c) ukládá mimo jiné všem prodávajícím, včetně restaurací, prodávat výrobky a poskytovat služby za řádně sjednané ceny a ceny při prodeji výrobků nebo poskytování služeb správně účtovat. Přitom § 12 zákona o ochraně spotřebitele vyžaduje, aby prodávající informoval spotřebitele o ceně prodávaných výrobků a poskytovaných služeb zřetelným označením výrobku cenou (například pokrm ve vitríně či nápoj na baru) nebo aby informaci o ceně jinak vhodně zpřístupnil (v případě restaurací nejčastěji právě formou jídelního a nápojového lístku).

 Datum poslední aktualizace: 31. prosince 2003