Míče na MS – dílo dětských rukou (1.)

Mistrovství světa ve fotbale, které se hraje v Německu, závratně zvyšuje prodej bot, dresů, triček a různých doplňků, ale nejvíc dominují trhu fotbalové míče. Odkud pocházejí míče používané na mistrovství a dalších 40 milionů kusů vyrobených ročně? Vhodnými zeměmi pro trhy se sezónní poptávkou, jako je trh fotbalových míčů (kde je poptávka vázána právě na takové události jako mistrovství světa) jsou státy, kde je velká flexibilita pracovních vztahů a nízké náklady na pracovní sílu. Míče, které najdeme v obchodech se sportovními potřebami po celé Evropě, se vyrábí především v Pákistánu (konkrétně v regionu Sialkot), Thajsku a v Číně. Velké multinacionální korporace (Adidas, Puma, Nike…) vytvářejí koncepty nových modelů a marketingové strategie ve svých sídlech v západní Evropě, ale výrobu svěřují dodavatelům z rozvojových zemí, kde jsou náklady na pracovní sílu a suroviny méně tíživé. Tito dodavatelé pak zadávají výrobu prostředníkům, kteří kontrolují skupiny dělníků, kteří míče šijí u sebe doma nebo ve specializovaných dílnách. Právě kvůli tomuto složitému řetězci výroby není vždy možné provádět kontrolu dodržování norem, které regulují pracovní činnost. Region jako Sialkot (na severovýchodě Pákistánu) dokáže zajistit až 60 % světové roční produkce fotbalových míčů a zaměstnává podle odhadů zhruba 40 000 pracujících; jsou často špatně placeni, zbaveni zastoupení v odborech a pracují v nepřijatelných podmínkách. Mnozí z nich jsou teprve děti.

Dětská práce

Studie Mezinárodní organizace Práce (MOP) z roku 1996 zabývající se pracovníky ve výrobě míčů v regionu Sialkot odhaduje, že je zaměstnáváno přes 7 000 dětí, nejvíce ve věkové kategorii 10-14 let (ale zaměstnávány jsou i děti pětileté). Kromě toho vyšlo v minulých letech najevo také to, že sportovní potřeby (včetně míčů) značek Adidas, Nike, Reebok, Puma, Asics, Mizuno a dalších jsou vyráběny v závodech, kde nejsou práva zaměstnanců vůbec respektována.

Plat těch, kteří míče v těchto zemích žijí, je stále velmi nízký – pohybuje se mezi 37 až 55 rupiemi za míč (14-21 Kč). V praxi tak jen 0,5% (v nejlepším případě 1,1 %) prodejní ceny míče v Evropě připadne těmto dělníkům. Jako by toho nebylo málo, chybí odborové organizace, které by chránily jejich zájmy a zlepšovaly jejich pracovní podmínky; za naprostého nezájmu industrializovaných zemí pak tito pracovníci slepnou, trpí chronickými problémy páteře a krku, časté jsou deformace či zranění rukou.

Ale něco se mění. Při návštěvě ústředí podniků a některých výrobních závodů v Thajsku a Pákistánu jsme o tom shromáždili řadu informací; před několika lety se výrobci míčů zavázali nadále již nevyžívat dětskou práci. Všichni velcí výrobci se dokonce stali členy IMAC (Independent Monitoring Association for Child Labour), která od roku 1997 organizuje přísné kontroly v dílnách, ve kterých si firmy objednávají zpracování svých produktů. Kontroly se točí především kolem zákazu práce dětí (přestože je velmi obtížné kontrolovat ty, co pracují doma), ale monitorovány a zakazovány jsou i další společensky nepřípustné praktiky.

Existují i další podobné iniciativy. WFSGI (World Federation of the Sporting Goods Industry), která počítá mezi své členy firmy Nike, Adidas, Puma, Reebok, New Balance a mnoho dalších, sestavila v roce 1997 svůj vlastní kodex etického jednání. Někteří členové si vytvořili navíc i svůj vlastní etický kodex spolu s různými systémy kontroly, od výroby až po distribuci. FIFA, mezinárodní fotbalová federace (která organizuje mistrovství světa), také zřídila svůj kodex – vložila do licenčních smluv ujednání o povinnosti dodržování některých pracovních práv, jako je spravedlivá mzda a vhodné pracovní podmínky. Dodavatelé, kteří chtějí obdržet licenci FIFA, musí zajistit, že kodex WFSGI dodržují všichni (včetně subdodavatelů a prostředníků). Toto vše je pozitivní, ale ne dostačující – pouze 4 % míčů prodaných každý rok totiž nese známku FIFA.

Mezi velkými nadnárodními společnostmi produkujícími sportovní potřeby, které vyvíjejí největší úsilí a provádějí nejtransparentnější kroky, vyniká bezpochyby Adidas. Během období předcházejícímu mistrovství světa nechala firma přezkoumat svůj program kontroly nezávislou organizací; tento průzkum ukázal, jak by kontroly mohly být ještě účinnější. Proto byly provedeny změny v systému kontroly bezpečnosti, mezd a věku pracujících v celé výrobě (některé dílny byly dokonce uzavřeny na základě těchto opatření).

Solidární obchod

V roce 2002 vystavila organizace spravedlivého obchodu FLO (Fair Trade Labelling Organizations International) třem dílnám v Sialkotu (a v roce 2004 jedné thajské) osvědčení, které zaručuje západním dovozcům, že míče z těchto dílen byly vyrobeny v odpovídajících pracovních podmínkách; mzdy jsou vyšší a dělníci mohou využít zdravotní péče, a dokonce i dětských jeslí. Míče se značkou FLO se momentálně prodávají v sedmi evropských zemích, ale očekává se, že se jejich počet rychle zvýší.