E-learningový kurz Rycon.cz
Chcete se naučit zvládat své peníze? Chcete ušetřit, ale nevíte jak na to? Objednejte si internetový kurz Člověk a jeho svět peněz, který Vás provede světem soukromých financí!
Škodu z neoprávněné exekuce
Celkem hlasů: 655
- Služby pro podnikatele
Příliš hlasité reklamy?
Určitě to znáte z vlastní zkušenosti: výborný film, napjatá scéna, ticho by se dalo krájet. Nebo naopak nádherná romantická zápletka, nejeden divák ukápne slzu, když tu najednou prásk: reklama na prací prášek/bulvární plátek/zaručeně výhodnou půjčku (dosaďte dle libosti). Divák až vyskočí z křesla, jak se lekne náhlé změny obrazu a zvuku.
I když jsou reklamy ve vysílání vnímány značně negativně, jen tak lehce z obrazovek nezmizí – tvoří totiž většinu z příjmů provozovatelů vysílání. Možná jste ve zprávách zachytili informaci o tom, že poslanci schválili novelu zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání, která omezuje reklamu ve veřejnoprávní televizi. U komerčních stanic však bude trend spíše opačný.
Díky reklamě můžou provozovatelé vysílaní nakupovat nebo tvořit vlastní programy. Jsou tedy jakýmsi „nutným zlem“, které musí divák „přetrpět“. I tak by však měla být (a taky jsou) stanovena pro vysílání reklamy určitá pravidla, aby tato neobtěžovala diváka nad únosnou mez. Regulace reklamy je v současnosti obsažena v zákoně o regulaci reklamy a v zákoně o provozování rozhlasového a televizního vysílání. Tyto zákony stanovují, kdy jaká reklama může být vysílána, jak často, v jaké maximální délce, která reklama je zakázaná apod. Co však vadí mnoha divákům, je absence úpravy povinnosti zachovat stejnou úroveň hlasitosti u přechodu z programu na reklamu. Zákon o provozování rozhlasového a televizního vysílání akorát v § 49 odst. 1 písm. a) stanovuje povinnost provozovatele vysílání zajistit, aby „reklamy a teleshopping byly snadno rozeznatelné; u provozovatele rozhlasového vysílání zřetelně zvukově a u provozovatele televizního vysílání zřetelně zvukově, obrazově nebo zvukově-obrazově nebo prostorovými prostředky oddělené od ostatních částí vysílání“.
Otázkou je, zdali to je vůbec možné takovou povinnost stanovit. Argumentem provozovatelů vysílání je často to, že vnímání hluku je do značné míry subjektivní. Jinak taky působí hlasitá reklama v rámci hlasitého programu a jinak mezi tichými pasážemi. Nelze však přehlédnout fakt, že úroveň hlasitosti reklamy je objektivně vyšší jako úroveň hlasitosti u ostatních programů. Je nutno pamatovat i na to, že provozovatelé vysílaní nejsou tvůrci reklamy. Reklamu obdrží většinou jako hotový produkt, který je navíc i autorským dílem, kterého nedílnou součástí je i zvuková stopa. Provozovatel vysílání by tak úpravou zvuku porušoval autorská práva.
Za této situaci se jeví jako jediné možné východisko zakotvit povinnost zachovat stejnou intenzitu zvuku u rekam v zákoně. To však vzhledem k tomu, že v současné době schvalovaná novela zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání nic takového nestanoví, nebude tak brzy. Přitom Rada pro rozhlasové a televizní vysílání jako dozorový orgán zaslala Ministerstvu kultury ČR podnět k legislativním změnám již v roce 2007. Je sice pravda, že na půdě ministerstva, Rady i volebního (mediálního) výboru Poslanecké sněmovny je tento problém diskutován, no reálné výsledky to zatím nepřináší.
Inspirace ze Slovenska
Inspirovat by se přitom mohli u našich východních sousedů. Na Slovensku platí zákaz rozdílné hlasitosti programu a reklamy již od roku 2007. § 34 zákona o vysielaní a retransmisii mezi jiným stanovuje: „Vysielanie reklamy a telenákupu musí byť rozoznateľné a zreteľne oddelené od iných častí programovej služby tak, aby neboli zameniteľné s inými zložkami programovej služby; vo vysielaní rozhlasovej programovej služby sa použijú na oddelenie zvukové prostriedky a vo vysielaní televíznej programovej služby zvukovo-obrazové alebo priestorové prostriedky. Vysielaná reklama a telenákup nesmú byť vysielané takým spôsobom, že zvuková intenzita ich vysielania je vyššia ako zvuková intenzita zložiek programovej služby vysielaných v čase predchádzajúcom vysielaniu reklamy alebo telenákupu, ako aj v čase tesne nasledujúcom po ich odvysielaní. Takýto spôsob vysielania sa použije aj pri vysielaní zvukovo-obrazových prostriedkov oddeľujúcich reklamu alebo telenákup od iných častí programovej služby.“ Tamní právní úprava tedy pamatuje nejen na reklamu, zákaz zvyšovat hlasitost se vztahuje i na „jingly“ provozovatelů vysílání. Za porušení této povinnosti může Rada pre vysielanie a retransmisiu uložit pokutu ve výši od 3319 eur do 165969 eur.
Jak však tahle úprava funguje v praxi? Počátky byly spojeny s určitými problémy, protože nebylo úplně jasné, jak dodržování zákazu po technické stránce kontrolovat. Rada navíc neměla k dispozici potřebnou techniku. Dohlížet na tuto povinnost tak začala až v průběhu roku 2008. Dle výroční zprávy z roku 2010 Rada shledala porušení této povinnosti v pěti případech, přičemž jednou přikročila k uložení pokuty ve výši 3320 €, ve zbylých případech se uspokojila s upozorněním provozovatele vysílání na porušení zákona. Nezdá se to jako vysoké číslo, nelze však přehlédnout preventivní působení úpravy. I proto je její zavedení vnímáno vesměs pozitivně.
Nezbývá nám tedy než doufat, že Parlament přijme v blízké době podobnou úpravu. Anebo že se výrobci reklamy umoudří a začnou produkovat méně agresivní reklamy. To už je ale pravděpodobnější úprava v zákoně.
A co vy? Vnímáte rozdíl v hlasitosti mezi programem a reklamou? A když ano, překáží vám to?
Komentáře
Omezení rozdílů hlasitosti mezi reklamou a ostatními pořady je jistě žádoucí, nemělo by ale k němu docházet na úkor kvality zvukového doprovodu ostatních pořadů. Jedinou cestou je "srovnat" hlasitosti obou těchto složek vysílání už na vysílací straně.
PS. Neměli byste se přejmenovat na Sdružení OCHRANY spotřebitelů a ne OBRANY? OBRANA znamená bránit někoho se zbraní v ruce. OCHRANA znamená chránit někoho jinak. To vám potvrdí každý kdo byl na vojně.