E-learningový kurz Rycon.cz
Chcete se naučit zvládat své peníze? Chcete ušetřit, ale nevíte jak na to? Objednejte si internetový kurz Člověk a jeho svět peněz, který Vás provede světem soukromých financí!
Škodu z neoprávněné exekuce
Celkem hlasů: 655
- Služby pro podnikatele
Jaké změny přinesl nový zákon o spotřebitelském úvěru?
Dne 1.1.2011 vstoupil v účinnost nový zákon o spotřebitelském úvěru. Jde o zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů. Tento zákon zcela nahradil dosud platný zákon o spotřebitelském úvěru, tedy zákon č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách poskytování spotřebitelského úvěru. Nový zákon o spotřebitelském úvěru vznikl jako důsledek transpozice směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES. Prakticky celá jeho podoba je ovlivněna touto směrnicí, která vyžadovala od českého zákonodárce přijetí zásadních legislativních změn v oblasti spotřebitelských úvěrů. Cílem tohoto článku je spotřebitele upozornit alespoň na nejdůležitější změny, jež nová právní úprava spotřebitelského úvěru přináší.
Co je spotřebitelský úvěr
Nejprve je vhodné vyjasnit pojem spotřebitelský úvěr. Tento pojem se v praxi používá zejména pro označení úvěru, který slouží k financování zboží nebo služeb zakoupených spotřebitelem. Zákonná definice je však poněkud širší. Zákon o spotřebitelském úvěru vymezuje pojem spotřebitelský úvěr pomocí kombinace pozitivního a negativního vymezení.[1] Zjednodušeně lze tedy říci, že spotřebitelským úvěrem je obecně jakákoliv odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli „profesionálem“, jehož podnikatelská činnost zahrnuje nabízení nebo poskytování úvěrů.[2] Tato poměrně široká definice je zúžena výčtem výjimek - za spotřebitelský úvěr tedy zákon (zjednodušeně řečeno) nepovažuje tyto úvěry:
- půjčky poskytnuté na bydlení, kde je půjčka zajištěna zástavním právem k nemovitosti (např. hypotéky)
- nájem nebo leasing, u něhož není sjednána povinnost nebo právo koupě po uplynutí určité doby
- bezúplatné půjčky
- případy, kdy je průběžné poskytování služby nebo dodávání zboží stejného druhu placeno formou splátek
- půjčky nižší než 5000 Kč nebo vyšší než 1 880 000 Kč
- některé druhy půjček poskytované zaměstnavatelem zaměstnancům
- některé druhy půjček sjednaných obchodníkem s cennými papíry za účelem provedení operace s investičními nástroji
- bezplatné odložení platby stávajícího dluhu
- půjčky poskytované omezenému okruhu osob ve veřejném zájmu na základě zákona
- půjčky, při nichž je věřiteli přenechána movitá věc a věřiteli nevzniká právo na vrácení peněz
- půjčky obsažené v soudních nebo jiných „úředních“ smírech
Povinné informace pro spotřebitele a ochrana před porušením informační povinnosti
Nový zákon o spotřebitelském úvěru přináší detailnější a širší informační povinnosti poskytovatelů úvěrů vůči spotřebitelům. Ve svých přílohách obsahuje výčet povinných informací pro spotřebitele a způsob jejich poskytnutí. Zákon přikazuje uvádět již v reklamě na spotřebitelský úvěr informace uvedené v příloze č.1 zákona. Další informace (uvedené v příloze č.2 zákona) musí spotřebitel obdržet před uzavřením úvěrové smlouvy. Přitom je pro poskytovatele úvěru výhodnější požadované informace poskytovat na formulářích v podobě předepsané jinými přílohami zákona. Jsou-li totiž předsmluvní informace o spotřebitelském úvěru poskytnuty na zákonem upravených formulářích, platí zákonná domněnka, že poskytovatel úvěru svoji informační povinnost vůči spotřebiteli splnil.[3] Účelem tohoto mechanismu poskytování informací na formuláři je zřejmě snaha zjednodušit spotřebiteli orientaci v základních informacích o úvěru.
Nadto zákon stanoví, že všechny poskytované informace musí být stejně výrazné. Zde se jedná bezpochyby o snahu eliminovat vžitou praxi poskytovatelů úvěrů, kteří velmi často podstatné informace uváděli ve smlouvách a smluvních úvěrových podmínkách téměř nečitelným malým písmem. K tomu zákon výslovně ukládá poskytovateli úvěru povinnost poskytovat spotřebiteli náležité vysvětlení, aby spotřebitel byl schopen posoudit zda nabízená smlouva odpovídá jeho potřebám a finanční situaci. Zákon též upravuje, které informace je poskytovatel úvěru povinen uvést v samotné úvěrové smlouvě. Poskytovatel úvěru je také povinen spotřebiteli na požádání bezplatně poskytnout kopii návrhu úvěrové smlouvy.
V případě, že by poskytovatel úvěru porušil svoje informační povinnosti vůči spotřebiteli, dopouští se tím správního deliktu, za který mu hrozí pokuta od státních dozorových orgánů. Těmito dozorovými orgány jsou Česká obchodní inspekce, která vykonává dozor obecně nad všemi poskytovateli úvěrů, a Česká národní banka, která vykonává dozor pouze nad částí poskytovatelů úvěrů spadající do její dozorové pravomoci (půjde např. o banky).
Pro spotřebitele je však podle mého názoru podstatně zajímavější další typ sankce za porušení informační povinnosti poskytovatele úvěru, který se však uplatní pouze když nejsou poskytnuty povinné informace v úvěrové smlouvě. V těchto případech může totiž spotřebitel uplatnit námitku, která způsobí, že se úvěr zpětně od počátku bude úročit pouze (velmi nízkou) diskontní sazbou České národní banky a ujednání o jiných platbách se stanou neplatnými.[4]
RPSN a celková částka splatná spotřebitelem
Zkratka RPSN označuje roční procentní sazbu nákladů. Účelem tohoto ukazatele je umožnit spotřebiteli rychlé srovnání nákladů na úvěr. RPSN sice není novým pojmem, protože tento ukazatel používal již starý zákon o spotřebitelském úvěru[5] ale nový zákon jej zpřesňuje. Ukazatel RPSN však ani v novém zákoně o spotřebitelském úvěru nezahrnuje výši smluvních sankcí, kterými je spotřebitel stižen při nesplácení úvěru. Údaj o RPSN musí být uveden v reklamě na úvěr, v úvěrové smlouvě a také je součástí předsmluvních informací, které musí spotřebitel obdržet.
Kromě RPSN též musí reklama, předsmluvní informace a úvěrová smlouva obsahovat celkovou částku splatnou spotřebitelem, kterou se rozumí součet celkových nákladů na spotřebitelský úvěr a celkové výše spotřebitelského úvěru.
Úvěruschopnost spotřebitele
Nový zákon o spotřebitelském úvěru ukládá věřiteli povinnost posoudit před poskytnutím úvěru schopnost spotřebitele splácet úvěr. Informace k tomuto posouzení získává věřitel od spotřebitele, který je povinen mu poskytnout pravdivé informace, a také z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele (půjde pravděpodobně zejména o registry dlužníků). Pokud by věřitel neposoudil úvěruschopnost spotřebitele, dopouští se správního deliktu, za který může být postižen uložením pokuty dozorovými orgány. Důvodem stanovení této povinnosti je zřejmě snaha eliminovat případy, kdy spotřebitelé splácí jednou půjčkou dluhy z jiných půjček, čímž se často dostávají do bezvýchodné dluhové spirály.
Předčasné splacení úvěru
Nový zákon přináší detailnější úpravu předčasného splacení úvěru, které bylo ve starém zákoně o spotřebitelském úvěru upraveno pouze velmi vágně. Spotřebitel může předčasně splatit úvěr kdykoliv. Důsledkem splacení bude vždy poměrné snížení celkových nákladů spotřebitelského úvěru s tím, že věřitel má právo na úhradu nákladů, které mu vznikly v souvislosti s předčasným splacením. Zákon však nově stanoví pevné limity těchto nákladů[6] a také výjimky, kdy věřitel nemá na náhradu nákladů nárok.[7] Krom toho je výslovně v zákoně uvedeno, že náhrada nákladů nikdy nesmí přesáhnout částku, kterou by spotřebitel zaplatil na úrocích za dobu od předčasného splacení do skončení úvěru.
Odstoupení od úvěrové smlouvy a výpověď úvěrové smlouvy
Nový zákon o spotřebitelském úvěru dává spotřebiteli právo odstoupit bez uvedení důvodu od jakékoliv smlouvy o spotřebitelském úvěru ve lhůtě 14 dní od jejího uzavření. Odstoupení musí být vždy písemné. V případě, že spotřebiteli nejsou poskytnuty poskytovatelem úvěru povinné informace, které zákon předepisuje v úvěrové smlouvě, neskončí běh lhůty pro odstoupení dříve než 14 dní od okamžiku, kdy spotřebiteli byly tyto informace poskytnuty. Je však třeba mít na paměti, že odstoupením od smlouvy nekončí všechny povinnosti spotřebitele vůči poskytovateli úvěru. Spotřebitel je totiž podle zákona povinen po odstoupení nejpozději do 30 dnů zaplatit věřiteli celou jistinu úvěru a úrok za poskytnutí úvěru za zákonem stanovené období.[8] S tímto novým spotřebitelským právem je tedy třeba nakládat velmi opatrně, protože jistě nebudou výjimečné případy, kdy bude spotřebiteli dělat problém splacení jistiny úvěru po odstoupení jednorázově.
Úvěrovou smlouvu uzavřenou na dobu neurčitou může spotřebitel kdykoliv vypovědět. Zákon výslovně nestanoví písemnou formu výpovědi. Samotná úvěrová smlouva však musí být vždy uzavřena v písemné formě,[9] proto podle mého názoru lze dovodit požadavek na písemnou formu výpovědi úvěrové smlouvy z obecného pravidla, že písemná smlouva může být měněna nebo zrušena pouze písemně.[10] Účinek výpovědi nastane okamžitě, nebyla-li v úvěrové smlouvě stanovena výpovědní lhůta. Ta však nesmí být delší než 1 měsíc.
Odstoupení od úvěrové smlouvy o úvěru na zakoupení zboží nebo služby
Nový zákon o spotřebitelském úvěru přináší velmi vítanou změnu pro případy, kdy je smlouva o úvěru vázána na zakoupení zboží nebo služby. V těchto případech nově zaniká úvěrová smlouva také tehdy, když spotřebitel odstoupil od smlouvy o poskytnutí zboží nebo služby. S tím nesmí být pro spotřebitele spojeny žádné sankce. (Je však třeba mít na paměti, že o vázaný úvěr se jedná pouze pokud úvěrová smlouva spadá pod zákonnou definicí smlouvy o vázaném spotřebitelském úvěru.)[11]
Zvláštní pravidla se uplatní při odstoupení od smlouvy na koupi zboží, která byla uzavřena mimo prostory obvyklé k podnikání nebo prostřednictvím prostředků komunikace na dálku: pokud spotřebitel při odstoupení od takové kupní smlouvy vrátil prodávajícímu obdržené zboží, není povinen vrátit věřiteli finační prostředky, kterými byla uhrazena prodávajícímu cena zboží nebo služby, až do chvíle než prodávající vrátí spotřebiteli zaplacenou kupní cenu.
Ostatní případy odstoupení (např. odstoupení od kupní smlouvy pro vady) ale zákon výslovně neupravuje a je tedy pravděpodobné, že si věřitelé stanoví ve svých úvěrových podmínkách povinnost spotřebitele vrátit po odstoupení peníze věřiteli bez ohledu na to, zda již byly spotřebiteli vyplaceny od prodávajícího.
Avšak ve všech případech, kdy zanikla smlouva o úvěru vázaném na zakoupení zboží nebo služby tím, že spotřebitel odstoupil od smlouvy na koupi zboží nebo služby, přichází v úvahu zvýšená ochrana spotřebitele ručením věřitele. Ručení věřitele za uspokojení spotřebitelova práva na plnění prodávajícím nebo poskytovatelem služby je zcela nový institut v oblasti vázaných spotřebitelských úvěrů. Jeho podstatou je, že pokud má spotřebitel právo na peněžité plnění od prodávajícího nebo poskytovatele služby přiznáno soudem nebo pokud prodávající či poskytovatel služby uznal svoji povinnost peněžitého plnění vůči spotřebiteli, ručí věřitel spotřebiteli za uspokojení tohoto práva prodávajícím. Lze tedy dovozovat, že pokud spotřebitel odstoupí od smlouvy na poskytnutí zboží či služby, která byla financována vázaným úvěrem, zanikne ze zákona i tato vázaná úvěrová smlouva, a spotřebiteli současně vzniká právo na vrácení ceny poskytnutého zboží či služby vůči prodávajícímu či poskytovateli služby. Věřitel se současně v takových případech díky novému institutu zákonného ručení dostane do postavení ručitele za splnění tohoto závazku prodávajícím. V určitých případech pak tedy může přicházet v úvahu také vzájemné započtení mezi věřitelem a spotřebitelem: pohledávka spotřebitele vůči věřiteli vzniklá z titulu zákonného ručení se započte proti nároku věřitele vůči spotřebiteli na vrácení poskytnutých finančních prostředků.
Mgr. Karel Carbol
[1] § 1 a § 2 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů. Tento zákon je dostupný na portálu veřejné správy – www.portal.gov.cz.
[2] Zákon u těchto „profesionálních subjektů“ dále rozlišuje věřitele (tedy v podstatě toho, kdo finanční službu poskytuje) a zprostředkovatele (kterým je v podstatě ten, kdo za odměnu nabízí uzavření smlouvy s věřitelem, pomáhá spotřebiteli s uzavřením smlouvy s věřitelem nebo jménem věřitele smlouvu uzavírá.) V tomto článku budu používat pro zjednodušení pro oba typy těchto subjektů souhrnné označení „poskytovatel úvěru“. V případech, kdy se povinnosti uložené zákonem vztahují výlučně na věřitele, budu používat termín „věřitel“.
[3] § 5 odst.2 a 3 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů.
[4] Pro srovnání: diskontní sazba ČNB ke dni 19.2.2011 je 0,25%. Výši diskontní sazby lze zjistit na www.cnb.cz.
[5] Zákon č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách poskytování spotřebitelského úvěru.
[6] Viz § 15 odst.3 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů.
[7] Viz § 15 odst.4 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů.
[8] Viz § 11 odst.3 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů.
[9] Viz § 6 odst.1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů.
[10] Viz § 40 odst.2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník.
[11] Viz § 14 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů. Smlouvou o vázaném spotřebitelském úvěru se rozumí úvěrová smlouva, která je závislá na smlouvě o koupi zboží nebo poskytnutí služby. Zákon dále obsahuje domněnku, že jde o závislou úvěrovou smlouvu, pokud službu či zboží poskytuje věřitel nebo pokud věřitel využije služeb prodávajícího nebo poskytovatele služeb při uzavření nebo přípravě úvěrové smlouvy nebo pokud je konkrétní zboží nebo služba uvedeno v úvěrové smlouvě.
Komentáře