Rozhodčí doložky ve spotřebitelských smlouvách – další vyhraná bitva

Potěšující cestou nakročila česká justice rozhodnutím Vrchního soudu v Praze sp. zn. 12 Cmo 496/2008 – 28, na které navázal předevčírem Nejvyšší soud přijetím sjednocujícího právního názoru.

Velký senát NS potvrdil, že pokud rozhodčí smlouva či doložka neobsahuje jednoznačné určení rozhodce ad hoc (tj. rozhodce pro ten který konkrétní případ), nebo alespoň způsob jeho určení, ale v této věci odkazuje na rozhodčí řád nikoliv stálého rozhodčího soudu (tj. rozhodčího soudu, který je zřízen na základě zákona), ale ‘rozhodčí řád’ např. prosté právnické osoby (v praxi nejčastěji společností s ručením omezením), je neplatná.

Pozor, nebude se ale jednat o neplatnost celé smlouvy (často kupní či úvěrové), nýbrž pouze této její části. Smlouva tak bude platná, ale veškeré spory bude moci rozhodovat pouze obecný soud.

Důvodem neplatnosti je skutečnost, že různá sdružení rozhodců jsou svou formou běžné obchodní společnosti jako jiní podnikatelé a jimi běžně vydávané jednací či kancelářské řády apod., nemohou mít na rozdíl od řádů klasických rozhodčích soudů právní závaznost. Pokud se nejedná o stálý rozhodčí soud (který je pro řešení obecných majetkových sporů v ČR jediný, při HK a AK České republiky), jsou tyto podmínky pokusem o obcházení zákona ve smyslu § 39 občanského zákoníku.

Netransparentní výběr rozhodců totiž nahrává běžné praxi, kdy lze o nepodjatosti určeného rozhodce často důvodně pochybovat. Spotřebitelé by nyní měli mít lepší možnost dovolání se neplatnosti rozhodčí doložky v nevýhodných smlouvách a svěření svého případu obecným soudům, které by měly zaručovat vyšší míru objektivnosti a ochrany práv.

SOS velmi vítá přijetí tohoto stanoviska nejvyšší soudní instancí v naší zemi a doufá, že se budou tímto názorem řídit soudy již v prvním stupni (bez ohledu na to, že toto stanovisko může způsobit nemalé problémy ve vztazích podnikatel – podnikatel).