Obchod – doména spotřebitele III.

Diskuse na konferenci „Obchod- doména spotřebitele“
Diskusi moderoval rektor Vysoké školy hotelové a viceprezident Svazu obchodu ČR J. Jindra. Formulování a zahrnutí připomínek a námětů z diskuse do programů činnosti kompetentních orgánů probíhá. Svaz obchodu s nimi počítá v aktualizaci rozpracování Strategie své činnosti pro rok 2002. Jejich přehled je uveden na závěr:

J. Suchan, ESO Market – Cena výrobku a zákazník – otvírací doba obchodů

Mrzí mě, že nejsou všichni přítomni, tak jak byli zde na začátku, protože si myslím, že právě ti kteří tu nejsou by to měli nejvíce slyšet. Abych se představil, naše družstvo čítá v současné době 140 prodejen a 20 franšízových prodejen. Nacházíme se v teritoriu středních Čech, západních Čech, severních Čech a města Prahy. Myslím si, že své postavení jsme si již na trhu vydobyli tím, že máme určité postavení u dodavatelů, avšak nás trápí některé skutečnosti, které bohužel nemůžeme ovlivnit. Tím bych chtěl začít, tzn. téma je cena a zákazník. Postavení českých obchodů, sdružení v současné situaci tlaku nadnárodních společností, je čím dál horší, a to mi jistě potvrdí ti, kteří zde sedí a jsou českými prodejci. Zákazník je klamán a čím dál více přesvědčován o tom že nejlevnější zboží je za tzv. dotovanou cenu toto je slang zástupců, ale i dodavatelských firem a za tuto cenu se normálně všude prodává, potom bych řekl, že je poškození vědomí zákazníka v tom, že on přijde do českého obchodu, tam tento výrobek vidí za standardní cenu a je udiven, že je zboží zde tak drahé. Odchází zpátky do diskontní prodejny nebo se vrátí do tohoto nadnárodního řetězce a tam to zboží nadále kupuje teď vyjmu samozřejmě z této diskuse akční ceny, která je na letáku nebo mimořádné nabídce tam to respektuji, ale cena výrobku nemůže být podhodnocena nějakou nákupní cenou, nebo běžnou cenou. Takže tady bych dovolil podpořit pana Flosmana v tom, že bychom měli navrhnout Parlamentu, aby se zabýval touto zásadní otázkou, aby prodejce neprodával pod nákupní cenou. Toto se dá zkontrolovat. Takže to je první věc o které jsem chtěl hovořit a na kterou jsem chtěl upozornit. Další věc, na kterou bych chtěl upozornit je otevírací doba a využívám k tomu Evropský obchod v čísle, ročenka evropského obchodu, kde si myslím, že čeští prodejci jsou diskriminováni v tom, že nadnárodní řetězce mají otevírací dobu v sobotu, neděli, některé z nich nonstop od 0.00 do 24 hod. Toto si myslím nepřispívá k veřejné konkurenční soutěži, které se samozřejmě nebráníme, ale je řada zemí a budu je zde jmenovat nemá otevřeno v neděli a nemá otevřeno ve svátky, takže bych doporučoval parlamentu, aby se nad tím také zamyslel a zveřejním země, které nemají otevřeno v neděli: Dánsko, Německo, Řecko, Nizozemsko, Rakousko, Norsko, Portugalsko, Španělsko. Některé státy nemají otevřeno o státních svátcích. Já se domnívám, že slovo neděle je od slova nedělat, takže pokud nepracují v ostatních výrobních sférách neměli by pracovat ani v obchodu, protože tím nahráváme zákazníkovi v tom, že on si vezme to auto, sjede si do toho hypermarketu, tam si nakoupí za 1000, 2000 Kč no a pak si přijde v pondělí koupit do českého obchodu rohlíky, chleba, mléko. Tím nechci zlehčovat postavení českých obchodů, ale bohužel v mnoha případech tomu tak je a potvrdí mi to kolegové z českých sítí, že především v letních měsících kdy migrace turistů je velká, i těch českých. Závěrem mi dovolte, abych doporučil, protože se blížíme k EU, abych podpořil návrh zákona o registračních pokladnách, ale nemyslím si, že v té podobě, v které je navrhován, je ta nejlepší podoba, nicméně si myslím, že principem a cílem tohoto zákona je evidence tržeb. Takže oprostil bych se od té fiskální paměti, od nějakých složitých kontrol, ale co je cílem, to je především kontrola tržeb. A pokud chceme kontrolovat tržby u obchodníků, tak je kontrolujme. A kontrolujme tím, že to nemusí být mnohdy ani zákon, protože ve Slovenské republice to není zákon, tam je to vyhláška vlády. Takže pokud Parlament neuspěje, ptám se, co udělá vláda proto, aby tuto vyhlášku, která funguje 3 roky na Slovensku jednoduše „opsala“ a nařídila v ČR. Jediná výjimka, za kterou chci poděkovat parlamentu jsou cigarety. Tento zákon mohl fungovat podle mého názoru už 8 let. Bylo jasně ukázáno o co nám jde, a pokud hovoříme o tom, že je kontrola trhu, tak je kontrola trhu, ano i to je demokracie, že obchodník nakoupí a prodává za nějakou standardní cenu a u tohoto „škodlivého výrobku“, je teda ta marže stanovena, a z té se odvede DPH a z té se odvede daň. Takže je to v pořádku. Ještě bych doporučoval tento zákon rozšířit o alkoholické nápoje. Děkuji za pozornost.

J. Froulík, Jednota SD Č. Budějovice – Rozvoj a optimalizace maloobchodních sítí v území

Já bych volně navázal na diskusní příspěvek pana Hanušky, víceméně bych volně navázal na úvodní vystoupení pana náměstka Špačka, což se týče problematiky rozvoje obchodních sítí. Pan náměstek zde konstatoval, že existuje problém malých venkovských sídel, to tady konstatoval i pand místopředseda Hanuška. Dále tady bylo konstatováno, že v některých regionech a v některých lokalitách je přesycenost některých obchodních sítí nebo je přesycenost některých lokalit s dopadem na ekologii, s dopadem do dopravní urbanistické zátěže, s dopadem do infrastruktury. já bych chtěl připomenout, že existuje nebo byl vydán Ministerstvem průmyslu a obchodu spolu se Svazem obchodu odborný materiál pro obce, který se jmenuje Rozvoj a optimalizace dimenzí maloobchodních sítí v území v r. 1999 jako pomůcka pro zpracování územních plánů a vlastně měl by to být nástroj pro jakýsi další rozvoj obchodních sítí v dané lokalitě. Já nechci se tady konkrétně vyjadřovat, kde to užili, jak to užili, jak to funguje, ale podle mého názoru někde to prostě nefunguje a neustále pokračuje živelný rozvoj zejména v těch místech, které jsou pro obchodní firmy a zejména pro obchodní nadnárodní řetězce lukrativní,tak tam máme přebytek obchodu, tam se všichni tlačí a všichni tam chtějí ukousnout to zajímavé sousto a samozřejmě v těch malých a tady volně navazuji na pana místopředsedu Ing. Hanušku, v těch malých obcích se nám obchodu nedostává, tam odešla spotřební družstva po r. 1989, dále tam nastoupili živnostníci, řada živnostníků to neudržela, nadnárodní řetězce,d které sem přišly podnikat, se nám tam nevrhli, protože to pro ně není lukrativní podnikání, takže došli jsme k závěru, že situace je asi taková, že v těch malých obcích to není o podnikání, ale že to je de facto sociální služba, když to tam někdo zabezpečuje ten obchod a domnívám se, že to ani není o úlevě daňové, protože mnoho živnostníků a mnoho podnikatelů, kteří tam v tomto prostoru podnikají, to znamená i spotřební družstva tam nejsou schopni docílit jakékoliv hospodářské výsledky kladné, takže úspora na daních si myslím že nebude mít ten efekt, takže tam bude skutečná nutná podpora. Já bych vás seznámit s tím a ještě předtím, než se k tomu dostanu, bych chtěl upozornit, nebo souhlasím s tím, že ta regulace se nedá dělat nebo nějaké usměrňování z centra, protože centrálně si myslím veškeré nástroje usměrňování jsou neúčinné, neefektivní a nevystihují tu konkrétní situaci v daném místě. Takže i v rámci Jihočeského kraje, já jsem v jihočeském kraji zástupcem Svazu obchodu, jsem členem Hospodářské komory, jsme v rámci připomínkového řízení plánu rozvoje kraje rozvířili diskusi ohledně rozvoje obchodních sítí v území, to znamená podpořit obchodníky tam, kde se obchodu nedostává, to znamená pomoc obcím, obchod tam udržet a tam, kde toho obchodu je nadbytek, třeba konkrétně České Budějovice, i když pan ing. Beneš místopředseda ODS měl trochu jiný názor, že se to všechno vyřeší samo, ale došli jsme k závěru, že v rámci územního plánu v Českých Budějovicích jsou takové možnosti, že když tam budou chtít přijít všechny řetěze, jako přišly třeba do Hradce Králového, tak tam vznikne dosti špatná situace z hlediska předimenzování obchodních sítí a v každém případě to bude v rozporu s těmito doporučenými čísly, které zpracovávali odborníci. A nehledě na to, že je tam riziko to, že sousední obce samozřejmě chtějí vytěžit nějaké peníze, chtějí dostat podporu od těch investorů, to znamená, že v rámci územního plánu města Českých Budějovic je řešena obchodní síť a možnosti výstavby nějak a když tam neuspěje ten nadnárodní řetězec, tak jde do okolní obce, která bezprostředně souvisí s územím Budějovic nebo s lokalitou Budějovic. Obchodník tam bude velmi dobře prosperovat a postaví si tam a město České Budějovice vůbec nemá šanci, aby to nějak ovlivnilo. Takže ve spolupráci s Hospodářskou komorou a s krajem jsme připravili návrh projektu do programu rozvoje kraje, která se jmenuje Rozvoj a optimalizace dimenzí maloobchodních sítí v území a uvažujeme asi tak, že nově vznikající kraj by měl mít nástroj k tomu, aby tam, kde to nemůže ovlivnit ten územně příslušný celek, to znamená město, to znamená na těch hranicích anebo tam, kde vznikají ty odlišné zájmy, aby to mohl tuto situaci ovlivnit kraj. Takže já bych to velmi stručně zcharakterizoval tak, že všeobecné cíle projektu jsou vypracovat principy rozvoje obchodních sítí v rámci kraje a nástroje k jejich uplatnění, jedná se o optimalizaci obchodních sítí a podporu obchodu v malých obcích a udržení obchodu v centrech měst s důrazem na malé a střední podnikatele. Důvody pro předložení projektu, to přímo cituji z toho materiálu, jsou takové, že v současné době v rámci širšího spádového území měst dochází k živelné a nekoordinované výstavbě obchodních center, tj. města koordinují výstavbu pouze v rámci vlastních lokálních územních plánů a chybí ucelenější koncepce pro koordinaci na vyšší regionální úrovni v rámci celokrajského rozvoje. Na druhé straně jsou malé obce, kde se obchodu nedostává a občané jsou nuceni dojíždět za nákupem d větších obcí a měst. V těchto místech není obchod již podnikáním, ale sociální službou. Obce zde nemají dostatek finančních prostředků, aby tuto službu pro své občany prostřednictvím obchodníka zajistili. Výrazně se zde projevuje zejména neschopnost některých kategorií občanů si své nákupy kdykoliv obstarat, neboť se výrazně snížila i dopravní obslužnost těchto obcí. Proto je nutné řešit v rámci akčního plánu programu rozvoje kraje, neboť jednotlivé malé obce nejsou schopny tuto problematiku vyřešit individuelně a bez vnější pomoci. Samozřejmě potom je tady další popis, je tady financování. Na úrovni kraje již tento program byl schválen, to znamená, kraj se svými prostředky bude podílet, předpokládám, že se bude podílet i Svaz obchodu, kde chci představenstvu, jako regionální zástupce Svazu obchodu v kraji, předložit návrh na financování, předpokládám že i Svaz českých a moravských spotřebních družstev by se mohl určitým dílem podílet , protože si myslím, že to je i v jeho zájmu, a dále se domnívám, jestli se bude podílet Ministerstvo pro místní rozvoj anebo Ministerstvo obchodu a průmyslu. Domnívám, že by toto mohlo být vzato i jako pilotní projekt v rámci republiky, protože se domnívám, že obchod se bude neustále rozvíjet, přicházejí další obchodníci a už se to nebude týkat jenom krajských měst, ale bude se to týkat menších měst a pokud máme zájem o udržení malého a středního podnikání ve všech formách a máme zájem i o příjem daní do rozpočtů obcí, měst a regionů, tak si myslím, že to je v zájmu i tohoto parlamentu a nás všech.

J. Mitošinka, Ecotoner, s. r. o. – Ekologický a kulturní aspekt obchodu

Jsem rád, že mohu přispět do diskuse svou troškou do mlýna, zastupuji podnik, který se zabývá výrobou a prodejem tonerových kazet, takže můj příspěvek souvisí s životním prostředím, protože se s tím přímo zabývám. Toto téma je pro mě podmětem k diskusi týkající se citlivého bodu na začátku spotřebního procesu. Při nákupu zákazníkem tak, aby se vybraný produkt co nejlépe a ke vší spokojenosti dostal ke spotřebiteli. Pojednává zejména o prostředí a prostředcích umožňujících snadný, zřejmý a bezproblémový nákup uvažovaného a potřebného zboží a spokojenosti s ním. Dá se říci, že podle hesla „náš zákazník a náš pán“ tento vztah za uplynulých 12 let jistě prošel dost dynamickým vývojem. Od počátku zoufalého pátrání po nějakém výběru, k dnešní naopak někdy i těžké orientaci na trhu. Problémy, které s sebou nová éra společenských problémů přinesla, se promítají také v obchodním prostředí, pokusil bych se vytyčit také nějaké hlavní body, se kterými se setkáváme ve firmě Ekotoner a myslím, že budou asi obdobné jako u jiných firem. Jsou to hlavně finanční nekázeň a nedodržování doby splatnosti, tedy v tom lepším případě. Osobní vztah k zákazníkovi v obchodním styku a cesta k zákazníkovi a koneckonců, o tom se tu příliš nehovořilo, kultura prodeje. Prošli jsme vývojem prakticky z ničeho až k dnešní podobě, kdy máme 7 prodejen na území republiky, síť prodejců a spolupracujících firem. Hlavní předmětem činnosti naší firmy je prodej a výroba renovovaných a nových tonerových kazet a našimi zákazníky jsou jednotlivci, podniky i velké státní organizace. Za tuto dobu, jsme mimo jiné přeměnili tisíce kazet ve znovu funkční zboží, které by jinak skončili na smetišti. Každá váží asi 2,5 kilogramů. Za 11 let je to při průměru 2000 kazet měsíčně, 60 tun ročně, tedy přes 600 tisíc kg hmoty za 11 let. Myslím, že takováto hromada v přírodě u lesa by byla dost dobře vidět. Díky povaze našeho podnikání se setkáváme s různými problémy specifickými právě podle velikosti a povahy v oboru podnikání zákazníků. Tedy platební nekázeň větších státních podniků, když s nimi komunikujeme, pakliže zrovna nepřijde dopis o jejich likvidaci je vesměs dobrá. Zaráží mne ale, jak dlouho se protahují řešení situace je-li nějaký podnik v likvidaci a dluží peníze za nějaké odebrané zboží. Stávající administrativní postupy jsou na léta, procesy konkurzů a likvidace trvají neúměrně dlouho, si myslím, že s tím by se konečně mělo také něco dělat. Ve velkých podnicích je téměř nemožné najít v rozumné době někoho, kdo skutečně nese zodpovědnost. Tady většinou nevede cesta k nápravě bohužel ani přes injekce státu, zde už vlastně zákazníkovi, dlužníkovi, ani pro jeho dobrou pověst na věřiteli nezáleží. Zaplacení faktur menšími zákazníky je také problém, ale je tu možnost částečně předcházet problému placením v hotovosti nebo alespoň zálohou. Dojde-li k problému okrajově bych se dotkl našeho soudnictví, kde možná jeho přetížeností nebo postojem k věci nebo jak je to tu vůbec postaveno, vše se řeší na velmi dlouhé lokte. A i to je nepochybně jedna z příčin likvidace některých malých podniků, druhotná platební neschopnost. Např. pro náhled k funkci jsem zažil na vlastní zkušenost třeba vás tím trochu pobavím, tzv. small court v USA. Tam za poplatek 20 dolarů, řeší samosoudce veškeré problémy do 5000 dolarů (není příliš velký obnos) okamžitě a promptně. Jeli jsme s kamarádem, žijícím v USA, na obchodní jednání v Las Vegas na výstavu, podělala se nám pumpa. Dali jsme ji u první benzínové pumpy, kam jsme se v potu tváře dostavili, dopravit, v poušti, stálo to 300 dolarů.Reklamovali jsme u vozu, který byl zakoupen s touto záruční lhůtou, na to, aby nám to zaplatit. Světe div se, řekl, že nám to neproplatí, protože kdyby to bylo někde ve městě, bude to stát 70 až 100 dolarů a že po nich chceme neadekvátní část. Prosím vás, zašlo se k soudu, zaplatilo se 20 dolarů. Za těchto 20 dolarů byli přizváni oba dva protivníci. Soudce to vyřešil, když řekl, víte, kolik stojí kapka vody v poušti ? Nevíte, kdyby se tento problém řešil tam, jak říkáte , máte pravdu. Jelikož to bylo v poušti, tak se ta věc musí řešit okamžitě, jste povinen to zaplatit. Následoval dopis, za 14 dní přišel . ten obchodníkovi řek, tak mi dej peníze nebo tohle, tohle a tohle auto prodej. Ausgerechnet, ausgezeichnet šmidla a hotovo. Tohle jsou věci, které mi tady u nás často chybí. Podle mého názoru je nezbytně nutné udělat mnohem více pro malé a střední podniky. Jsou na zákazníkovi mnohem více osobně a existenčně závislí a mají proto i větší snahu lépe a kvalitněji pracovat a prosperovat. Jsou nosným motorem státu, zaměstnávají většinu lidí ve službách a díky jejich hospodářství se musí a dovedou vždy pružněji přizpůsobit. Určitě by se našel prostor pro výhodnější úvěry, financování investic úlevy na daních. Zde bych apeloval zejména v našem oboru na dlouho projednávanou a očekávanou sazbu DPH 5 % na recyklační programy, kde byl zatím zařazen jen recyklovaný papír. Našich služeb si mnohé podniky velmi cení,přináší značné finanční úspory všem občanům. Nakupují domácí výrobky kvalitou naprosto srovnatelné se zahraničními, šetří se devizy a zpracovávání odpadů i životní prostředí v široké celostátní míře. Při mé mnoholeté praxi mě zaráží, že při velkém počtu výběrových řízení velmi často právě státní podniky při nákupu spotřebního materiálu pro výpočetní techniku shánějí jen nové zboží. Tyto podniky přece žijí ze státního rozpočtu, proto by snad jejich hospodaření mělo myslím být právě co nejpříkladnější. Když může recyklované kazety odebírat Pražský hrad, Parlament, proč třeba se takováto poptávka neobjevovala u Ministerstva životního prostředí a Ministerstva průmyslu a obchodu. Hovořím z vlastní praxe, v jiných oborech to bude asi podobné. Kultura obchodu, toho bych se také rád dotknul, jak tady už zmínil kolega přede mnou, otevírací doby ve svátek a v neděli, já bych se na to podíval trochu z jiného pohledu, přece jenom kultura projevu a žití toho národa, to není jenom o penězích, ale tak když se v neděli nedělá, tak přece jenom není tady tlak k tomu, aby byly pořád naplněné silnice, aby se lidi mohli věnovat také svým potřebám a zálibám a přece jenom chápu Němce i Dány, že když takovou věc sestaví, tak že ono to taky potom ve volném čase ty lidi může orientovat tak, aby se mohli věnovat víc i kulturním potřebám a myslím si, že v tomto je i kulturní aspekt nezaměnitelný. Konečně nedávno byly zveřejněny v televizi záběry bujících duty-free shopů v megalomanských provozech za celnicemi a s nimi ruku v ruce jdoucí prodejci u hranic v dřevěných boudách na zemi na historických náměstích např. v Železné Rudě, Mikulově, myslím i České Budějovice by na náměstí mohly ukázat . Myslím, že svou kulturou prodeje neuvěřitelně hyzdí tyto obchodníci naše města a komunikace a ke kulturnímu projevu i třeba v tom turismu, kde to ty zahraniční turisti vidí, nepřispívá. To jsou věci, které vidím a které mi zaráží a rád se o nich zmíním v plénu. Dá se snad při tomto způsobu prodeje, anonymitě a kočování obchodníků mluvit o uplatňování záruk ? Tento druh prodeje pro zákazníka, který potřebuje určité záruky, prostě není vůbec možné se nějak k něčemu obrátit. Myslím, že řada z nás vidí, že tito obchodníci nemají, ani nemohou mít, někteří i díky svému původu, úctu k nějakému náměstí, ulici a je jim jedno, jak jejich image působí.Jak je možné, že za hranicí jako proutku mávnutí prostě na veřejném prostranství takový prodejce nesmí být. Je odkázán na stadion na určitou dobu a tam se takové věci mohou provozovat. To je podle mě veliká ostuda. I to , že vůbec státní správa po tolika letech stále dovolí a nechá v provozu řekl bych takovouto deklasující část našeho obchodu. S tímhle dle mého názoru jdou ruku v ruce i obrovské úniky na daních, nepořádek a všeobecný kulturní pokles. Samozřejmě, že český podnikatel těžko konkuruje v takovémto prostředí při odvodech daní a investicí do nemovitostí u řádných podniků. Lze říci, že stávající kontrola zdravotní nezávadnosti zboží rychlé spotřeby ve velkých obchodech je také dobrý ukazatel pro. Chtěl jsem říct, že u malých a středních podniků se nešvar a co se jim nepovede rychle projeví a záleží jim na jejich pověsti, takže si myslím, že tento projev, jak zde bylo řečeno, je to snad na dobré cestě, že i ty malé obchody se opět zpět vrátí a bude zase cesta ke spotřebiteli a zákazníkovi v místě bydliště a nebudou narůstat konvoje aut a dopravních zácep. Já bych to rád ukončil, udělejme něco pro lepší postavení malého a středního podnikání, neboť to je citlivým barometrem a řekl bych jednou z nosných rovin všeho ekonomického systému.

Freidinger – potřeba ochrany spotřebitele v oblasti time-sharingu

Dnešní konference je věnována obchodu jako doméně spotřebitele. Chtěl bych zde ale uvést oblast obchodu, která v České republice určitě doménou spotřebitele není. Jedná se o tzv. time-sharing nebo-li o dlouhodobý pronájem nemovitostí či jejich části na stanovené časové úseky, zpravidla na týden v roce, který u nás velmi agresivně nabízí několik zprostředkovatelských společností. Samy se vesměs označují jako cestovní kluby. Spotřebitelská veřejnost milně považuje tyto firmy za cestovní kanceláře, protože si jejich produkt spojuje s dovolenou. Ve skutečnosti se však o žádné cestovní kanceláře nejedná. Poté když lidé vystřízliví z kouzla okamžiku a chtějí smlouvu uzavřenou na předvádějící seanci zrušit nebo se setkají s nesplněním naslibovaných předností, obracejí se takřka denně na asociaci CK, která jim však nemá možnost nikterak pomoci. V poslední době se varovné zprávy o prodejních technikách time-sharingových firem objevují stále častěji i v médiích, naposledy MF Dnes, 24. října. Ochrana klientů CK na úrovni obvyklé zemích EU je u nás již zajištěna a to zákonem č. 159/99 Sb. O některých podmínkách podnikání v oblasti cestovního ruchu. Podmínkou pro udělení koncese CK je uzavření povinného smluvního pojištění pro případ úpadku, ze kterého klient obdrží náhradu popř. vzniklé škody. Přitom cena obvyklého produktu CK např. týdenního leteckého pobytového zájezdu osciluje kolem 20 000, zatímco produkt nabízený v time-sharu tedy pronájem apartmá na 1 týden v roce, ale na řadu let dosahuje základu až ½ mil. Kč plus úroční udržovací poplatky a poplatky za každé knihování. Tyto vysoké finanční částky placené spotřebitelem dlouhodobě předem nejsou však jištěny žádným způsobem. V současné době je v PS projednáván návrh zákona o ochraně spotřebitelů v time-sharingu, jako implementace směrnice Evropského Parlamentu a Evropské Rady 9447 ES do českého právního řádu. Rád bych zdůraznil, že Asociace CK ČR zákon vítá, neboť sama na základě poznatků z poslední doby, iniciovala tento krok již v roce 2000. Návrh zákona zajišťuje ochranu spotřebitelů v time-sharingu v oblasti jejich informovanosti a práva na odstoupení od smlouvy tak, jak ji evropská směrnice ukládá. Je to vysoce aktuální, avšak těmito dvěma oblastmi by ochrana spotřebitele neměla končit. Důležitá je i ochrana peněz spotřebitelů svěřených zprostředkovatelům, jak jsem již řekl, na značně dlouhé období a ve vysokých částkách, srovnatelných s vklady v bankách a spořitelnách, které musí být povinně pojištěny. Navíc to, že si veřejnost plete time-sharové firmy s CK vyvolává falešný pocit bezpečí, resp. zajištění vložených prostředků. Proto jsme v připomínkovém řízení již v květnu tohoto roku, navrhli MPOu a MMR doplnit návrh zákona ve prospěch slabší smluvní strany, tj. spotřebitele o ustanovení pokrývající tuto třetí, nadmíru rizikovou oblast a to obdobným způsobem jakým je pro klienty CK řeší zmíněný zákon 159. Konkrétně jde o to, aby smlouvy mohly být uzavírány jen jménem poskytovatele a aby poskytovatelem mohla být jen fyzická či právnická osoba, která bude držitelem živnostenského oprávnění pro živnost koncesovanou, a kde podmínkou pro vydání koncesní listiny bude finanční jištění poskytovatele, ze kterého bude v případě nedodržení smlouvy ze strany poskytovatele vyplacena náhrada škody spotřebiteli za neposkytnuté služby. Tento náš návrh bohužel nebyl do návrhu zákona zahrnut, a takto byl přijat vládou a koncem října již v prvním čtení projednáván PS. Jsme si vědomi toho, že náš návrh přesahuje povinné minimum směrnice EU, ale v podmínkách ČR považujeme právě tento aspekt ochrany spotřebitele u klientů time-sharových společností za nejdů-ležitější. Chtěl bych proto požádat přítomné poslance, a prezidenta dnešní konference zvlášť, aby při projednávání návrh tohoto zákona ve výborech, věnovali přednesené otázce patřičnou pozornost a do návrhu zákona podmínku finančního jištění zakotvili. Věřím že s pochopením poslanců a s podporou občanských spotřebitelských aktivit, se podaří přijmout takový zákon, který zajistí skutečnou ochranu českých spotřebitelů i v oblasti time-sharingu.

J. Král, ETA, a. s. – Kurs koruny a nabídka na trhu

ETA a. s. je obchodně výrobní firmou, která exportuje za zhruba 1,8 mld ročně. Zhruba za 600 mil prodáváme na českém trhu. Pravděpodobně vzhledem k 96% spontánní znalosti značky víte, že se zabýváme výrobou elektrospotřebičů. Chtěl bych reagovat na něco, co tady zaznělo na začátku v prvním vystoupení pana náměstka Špačka, kde hovořil o tom, že široká nabídka zahraničních výrobků oproti českým výrobkům na tuzemském trhu, je způsobena otevřeným tržním prostředím. Spotřebitel rozhoduje o tom, co se nabízí na trhu a v konečném důsledku samozřejmě tím, že si nakoupí rozhoduje o tom co se prodává. Já si myslím, že to není v souvislosti s nabídkou tuzemských a zahraničních produktů na našem trhu zcela pravda. Cenu určuje nejen výrobce a samozřejmě obchod, ale rozhodující mezi porovnáním, mezi tuzemskými a zahraničními produkty je samozřejmě kurs koruny. Úspěch českého výrobce na domácím trhu má také vliv na jeho úspěch na exportu. Kurs koruny v současné době je nastavený podle našeho názoru na poměrně velice nereálné úrovni. Působí negativně samozřejmě na tradiční české výrobce, ale i na nové výrobce, kteří začínají exportovat. Připadá mi, že makroekonomická politika, česká makroekono-mická politika, se utrhla od reality bankovní rada, která je rozhodujícím a nezávislým prvkem, který nastavuje kurs koruny, nemá vazbu na mikroekonomickou realitu. Koruna posílila za poslední rok o více než 7,5 % a to samozřejmě způsobilo stejným způsobem snížení konkurenceschopnosti českých výrobků na zahraničních trzích a posílilo konkurenceschopnost importova-ných výrobků na tuzemském trhu. Důsledkem toho je omezování výroby, snižování počtu zaměstnanců, samozřejmě i příjmů zaměstnanců v těchto firmách, což v konečném důsledku snižuje sílu spotřeby domácností v ČR, nákupní sílu spotřebitelů. Poslední omezování výroby v autoškodě Mladá Boleslav je vrcholem ledovce, který má dopad na celou řadu subdodavatelů. Škodovka a její subdodavatelé dnes tvoří zhruba asi 1/3 HDP ČR, pokud se nemýlím. Ve stejné situaci je i a. s. ETA. Pokud nedojde ke změně trendu v oblasti vývoje kursu koruny tak budou problémy jenom narůstat.

H. Kotíková, Univerzita Palckého – Interní certifikace služeb

Souhlasím s názorem, který je zároveň názvem dnešní konference, že obchod je doménou spotřebitele. Zároveň ale jsem přesvědčena, že obchod je zejména doménou žen a z tohoto pohledu složení účastníků dnešní konference mě neutvrzuje v tomto názoru, proto jsem se přihlásila tady do diskuse, abych zviditelnila účast žen na konferenci. Ale to jen v úvodu. Příspěvek se týká cestovního ruchu, který jak se zmínil v dopoledním jednání pan náměstek Sajda je nedílnou součástí obchodu. Dosavadní řečníci zastupovali a vystupovali za stranu obchodu nebo spotřebitelů. Ve svém příspěvku bych chtěla ještě zmínit úlohu dalšího subjektu na trhu, který má velký význam, co se týká spokojenosti spotřebitele zejména v cestovním ruchu a tím je obec. Situace, která je na poli certifikace či standardizace pohostinských zařízení a služeb je velmi komplikovaná, a proto statutární město Olomouc bylo aktivní v této oblasti a realizovalo program interní certifikace služeb hotelových a stravovacích zařízení. To znamená ve vztahu k spotřebiteli tím garantem kvality služeb se stává město. Tento projekt byl realizován na přelomu, či spíše od poloviny roku 2000 do poloviny 2001, probíhal v několika etapách, první etapou byla vůbec formulace kritérií, druhou částí byly samotné kontroly stravovacích a ubytovacích zařízení a jejich následné vyhodnocení, pak následovalo předání certifikátu těm zařízením, která uspěla v certifikaci a následně, co je důležité, byl vydán propagační materiál, kde město uvedlo přehled všech těch zařízení, která splnila daná kritéria. Já se domnívám, že toto je příklad projektu velmi dobrého, jak město může přispět nejen k lepší informovanosti.

P. Mamula, Spotřebitelský a poradenský servis

Existuje návrh zelené knihy o spotřebitelské politice, na jejíž základě bude formulován akční program spotřebitelské politika na léta 2002 – 2005. Komisař Byrne vyzval zástupce spotřebitelských organizací evropských a kandidátských zemí, jakož i další příslušné účastníky k tomu, aby tomuto dokumentu věnovali pozornost, termín pro přeposlání připomínek je 15. leden 2002. Členské organizace se tím budou zabývat na prosincovém zasedání výboru, doporučoval bych i účastníkům dnešní konference, aby tomuto dokumentu věnovali pozornost, a pokud budou cítit potřebu na otázky tam položené, aby tak učinili. Druhá poznámka. Dnešním dnem začala nebo v těchto dnech se v katarském městě Dohag koná konference světové obchodní organizace, před 14 dni obchodní výbor OECD uspořádal neformální konzultaci s nevládními organizacemi členských zemí OECD. Mezi řadou podnětných připomínek byla také jedna, která se týká občanských spotřebitelských organizací členských zemí OECD, které jsou zároveň kandidátskými zeměmi EU a tj. aby se těchto neformálních konzultací více zúčastňovali a této problematice věnovali větší pozornost. Abychom si neuřízli ostudu, dovolím si tady říci, že přijímáme nabídku, kterou tady tlumočila paní prezidentka Pískovská, spolupráci mezi SOČR a spotřebitelským poradním výborem tak, abychom tomuto podnětu kvalifikovaně vyhověli. Třetí poznámka. V diskusích s ředitelkou spotřebitelské politiky paní Panteleri a ředitelem vztahů ze spotřebitelskými organizacemi Evropy a kandidátských zemí panem Plutoa se probíralo také téma vztahů mezi spotřebitelským výborem EU a spotřebitelskými organizacemi kandidátských zemí. Informace o úvahách, které probíhají v ČR vzbudily pozornost a dostali jsme doporučení, abychom formou dopisu generálnímu řediteli panu Kohlemannovi české spotřebitelské organizace to co se tam diskutovalo, samozřejmě po shrnutí a po konzultacích jak na ministerstvu zahraničích věcí tak ministerstvu průmyslu, to tam prostě tlumočili. Zde je potom možnost se také obrátit a vyžádat si názor hospodářského výboru parlamentu. Mohu říci, že toto určitě uspořádáme a uděláme.

I. Rozová, Občanské sdružení spotřebitelů – Paradoxy kolem spotřebitele

Já bych se dotkla jen takových paradoxů se kterými se setkáváme v rámci naší činnosti. První paradox: dostávají se ke spotřebitelům nebezpečné výrobky? Ano ve zvýšené míře. Nebezpečné výrobky na trh dodávají jak dovozci, ale bohužel tak i čeští výrobci. A kde se nejvíce soustřeďují ty nejvíce nebezpečné výrobky? Paradox, jsou to výrobky určené dětem, takže kupříkladu když jsme teď testovali dětské kočárky, z deseti testovaných výrobků 3 jsou nebezpečné. Je to málo nebo hodně? Spotřebitel nepozná, že ten kočárek má špatnou stabilitu a když ta máma pustí tu rukojeť, že kočárek spadne. Když jsme testovali dětské kšíry, z 12 výrobků vyhověl pouze 1, ty ostatní to dítě v tom kočárku neudrží. Když jsme testovali tříkolky, dětské koloběžky, dětská kola, to je tragédie, co se prodává. Máme tady 3 zákony, je to zákon o obecné bezpečnosti výrobků, zákon o technických požadavcích na výrobky, zákon o ochraně spotřebitele. Ve všech těchto zákonech je, že na trh mohou jít pouze bezpečné výrobky. Skutečnost je úplně jiná. To byla první poznámka. Moje druhá poznámka se týká toho, že ano, máme tady legislativu, v některých směrech docela i kvalitní na ochranu spotřebitele. Avšak co má sloužit spotřebiteli to zneužívá ve svůj prospěch dovozce a nebo výrobce. Vezměte si takový § 617 občanského zákoníku, ten už existuje léta letoucí, co občan byl schválen. Tam se říká, to je pravidlo užívání věci, pokud jsou tady obchodníci, tak teď vám dám báječný návod, jak si krýt záda. Je-li třeba k užívání věcí zvláštních pravidel, která nejsou obecně známá, musí se je kupující dozvědět přes návod anebo ústní informací prodávajícího atd. Má chránit spotřebitele, abych věděla jak užívat tu věc, když dodáte na trh nekvalitní výrobek, řeknu konkrétní případ, bohužel zase to bude dětské kočárky, dětské kočárky, které mají špatný textilní potah, prostě nesmíte s ním vyjet ven na sluníčko, ten potah okamžitě vyšisuje. Stačí, když do návodu dáte, s kočárkem nemůžete jezdit na slunci, nevystavovat intenzivnímu slunečnímu záření atd. Budeme jezdit s kočárky po tmě, protože nenajdete kočárek, kde by v návodu toto zvláštní pravidlo užívání nebylo. Máma, která pojede s tím dítětem ven a sedne si na jarním sluníčku do parku, ono ji to vyšisuje, půjde reklamovat, reklamace se neuznává, ona porušila zvláštní pravidlo. Pozor, s tímhle tím se můžete setkat i u plavek, kde najdete návod, že s těmito plavkami nemůžete do mořské vody. To je druhý paradox, o kterém jsem se chtěla zmínit a takový třetí paradox ze života, zákazník je klamán, spotřebitel, a je klamán hodně a využívají se k tomu velice dobře míněné akce, ale tím bohužel se vlastně sráží a lidé jim pak nemohou věřit. Dětské obouvání. Každý ví, že se říkalo a říká, že je to vlastně tragédie, jaká je nabídka dětských botiček na trhu. I česká asociace a další obuvnické asociace vymyslely onu žirafu. Žirafa symbolizuje, je to tam i napsáno, že je to zdravotně bezpečná obuv. Takhle nějak to tam je. Prostě, že je to obuv vyhovující všem parametrům. I Slováci si řekli, Češi mají žirafu, tak my budeme mít mravence. Takže mají mravence ve žlutém poli. Proboha, neberte na své obchody, pokud jsou tady obchodníci, boty, které jsou opatřeny mravencem. Španělská bota ta mučící, ta byla milejší k nohám než slovenská obuv označená tímto mravencem. Je to obuv, která především, a vlastně je to asi jediný slovenský distributor, který to sem dodává s tímto mravencem, to je firma Lunashow. Ta dodává takovou obuv, kdy odborníci stojí a málem jsou před infarktem. V té botě se totiž vůbec nedá chodit. Je to vrcholně zdravotně závadná obuv. Podívejte se na regály obchodů, najdete tam všude žlutého mravence a firmu Lunashow. Další co jsem ještě chtěla říct a tím už vlastně bych končila, bohužel i naši páni poslanci se podepisují na tom, že někdy je ta ochrana spotřebitele, to co tady vznikne ty právní normy, že je to k smíchu. Myslím, že si pamatujete třeba na ten zákon o provozu na pozemních komunikacích, obrací se na nás spotřebitelé, chtějí vyhovět tomu zákonu, splnit své povinnosti a chtějí koupit dětskou autosedačku pro dítě, které je menší než 150 cm a je mladší než 12 roků, ale váží 40 kg. Takové sedačky se nikde ve světě nevyrábějí. To jenom naši poslanci nám nadiktovali povinnost, kterou my spotřebitelé nedokážeme splnit, protože takové autosedačky neexistují. Nebo vezmeme si třeba jednu vyhlášku ministerstva zdravotnictví, která se týká balených vod. Od dob, co se vody sledují, vždycky, myslím teď voda jako taková pitná, vždycky v popředí byl jeden parametr, jsou to organotrofní bakterie. Ty organotrofní bakterie, to jsou takové potvůrky, které když se v té vodě najednou namnoží, tak signalizují, že tam mají zdroj potravy a signalizují znečištění zdroje nebo znečištění ve výrobě. Dám vám otázku, na kterou si hned odpovím. Co myslíte, která voda je kvalitnější? Pitná nebo balená? Pitná, protože má přísnější parametry, u balené vody se organotrofní bakterie nesledují, takže vůbec nevíme, zda zdroj té vody byl znečištěn anebo zda nastal nějaký nepořádek při výrobě. A ještě tato vyhláška jde dokonce proti EU, protože u nás se připouští, aby jedna a tatáž voda, byla prodávána pod x názvy anebo, aby třeba pod Dobrou vodou, byla prodávána voda, která pochází úplně z jiného podzemního zdroje. Takže ta ochrana spotřebitele a to co přináší život, tak je trošičku bych řekla o hodně při zemi, to co tady bylo obchod doména spotřebitele, to je vize, které já už se bohužel nedočkám.

I. Vojtek, Centrum spotřebitelsko – podnikatelských vztahů – Ochrana spotřebitelů v regionech

Pozvání na dnešní konferenci o názvu obchod doména spotřebitele, na které je věnována pozornost otázce uspokojování zákazníků, problematice rozvoje a zlepšováním vztahů mezi obchodníky a spotřebiteli, nás podnítilo k tomu, abychom se k této tématice vyjádřili z pozice spotřebitelské organizace. Dovolte nám proto, abychom se krátce představili. Jsme občanské sdružení registrované pod názvem Centrum spotře-bitelsko-podnikatelských vztahů a ochrany spotřebitele a jsme členy asociace spotřebitelských organizací o nichž tady byla řeč. Aktivity v oblasti ochrany spotřebitelů vykonáváme od roku 1992, jak v regionu Třebíče, tak i v rámci ČR. Tyto aktivity spočívají především v tom, že poskytujeme spotřebitelům bezplatnou a neformální poradenskou pomoc při řešení konkrétních spotřebitelských problémů, se kterými se tito setkávají na trhu. Několik tisíc konkrétních případů. U více jak 80 % se podařilo nalézt přijatelné řešení vzniklé kolizní situace. Je dbáno, aby přijatelné řešení bylo v souladu s platnými právními předpisy a aby byly respektovány oprávněné zájmy jak spotřebitelů, tak i podnikatelských subjektů. Z tohoto pohledu je zvolen i název našeho občanského sdružení, kde jste si mohli všimnout té spotřebitelsko-podnikatelské vztahy. Získané zkušenosti z regio-nálního poradenství poskytujeme i dalším zájemcům, tuto společensky prospěšnou činnost v rámci ČR. V posledních letech se nám podařilo vytvořit poradenskou síť pro spotřebitelskou veřejnost, jež působí v jednotlivých regionech. V současné době, resp. v minulém měsíci jsme dosáhli dohody, kdy bylo zaregistrováno 35 regionálních spotřebitelských poraden. Pro tyto regionální poradce spotřebitelů organizujeme vzdělávací semináře a poskytujeme organizační a metodickou pomoc. I v tom je vycházeno z faktu, že jedním z nosných pilířů, na niž je založena tržní ekonomika EU, je ochrana spotřebitelů. To je všeobecně známá skutečnost, stejně jako jsou známy požadavky na prosazení a respektování spotřebitelských práv, jenž spočívají v právu na uspokojování základních potřeb, na bezpečné výroky, zdravé životní prostředí, výběr zboží, na informace, na náhradu škody, na spotřebitelskou výchovu a v právu být vyslyšen. Zopakoval jsem to, protože to považujeme tak, jako křesťané považují desatero boží za základní principy, tak i tyto jsou pro nás základními principy při provádění denní práce. Připomeňme, že tato spotřebitelská práva jsou v zemích tržních hospodářských systémů společensky stejně důležitá a významná, jako je svoboda podnikání, volná soutěž a zdravé konkurenční prostředí a společně jsou uznávanou hnací sílou pokroku a rozvoje této společnosti. Uvedené teze základních spotřebitelských práv vytváří mimořádný prostor pro aktivity všech subjektů, které v rámci své působnosti a kompetencí se mohou zúčastnit a podílet na formování spotřebitelského prostředí. Významný podíl zde přísluší nejen vládním a státním orgánům, ale i spotře-bitelským organizacím. Nevládním, nepolitickým a zpravidla neziskovým spotřebitelským organizacím pak přišlo, že především vytvářet tlak na dosažení takového stavu, aby oprávněné a právně chráněné zájmy spotřebitelů byly skutečně respektovány a prosazovány. Spotřebitelské organizace vytváří v tržním prostředí významný nezávislý segment, a též zaujímají významné místo ve vytváření občanské společnosti. Tak se ukazuje, že funkce spotřebitelských organizací je nezastupitelná. Bez vládní podpory a vlastní organizovanosti, nejsou víceméně schopny získat trvale potřebnou pozici a obecný respekt, což je nezbytným atributem pro tvorbu zdravého spotřebitelského prostředí a v neposlední řadě i účinným prostředkem v prosa-zování oprávněných zájmů a spotřebitelů včetně vytváření tlaku na dosažení patřičné úrovně v oblasti vymahatelnosti práva. Podle našeho názoru se dosavadní prováděcí praxe a aktivity existují v občanských organizací, spotřebitelské organizace v ČR vyprofilovaly do 2 základních směrů. První a nejvíce frekven-tovanou oblastí je poradenská činnost, jež je poskytována spotřebitelské veřejnosti při řešení konkrétních kolizních situací a to se zejména týká reklamací vad, zboží a služeb a druhou významnou oblastí je informační činnost, která je spotřebiteli požadována v souvislosti s určitými výrobky nebo službami. Jedná se o informace, které vypovídají o technicko-ekonomických parametrech, o užitných vlastnostech konkrétních výrobků. Významné místo v této oblasti zaujímá nezávisle spotřebitelské testování jednotlivých druhů a skupin výrobků, jež jsou spotřebitelům nabízeny aktuálním trhem. Podtrhuji prosím vás nezávislé spotřebitelské testování, protože to je skutečně kategorie velmi důležitá. Podle dosavadních zkušeností a poznatků je výhodné, je-li aktivita a činnost poskytované poradenství pro spotřebitele založena na systémovém přístupu, solidních právních, ekonomických, technických i psychologických znalostech. Byly-li tyto znalosti navíc podloženy nezávislostí poradce, a to jak na spotřebiteli tak na podnikatelském subjektu, jehož se kolizní případ týká, pak jsou zde založeny základní předpoklady pro dosažení výsledku, který zakládá dobré výchozí předpoklady nalezení řešení daného spotřebitelského problému mimosoudními prostředky. Je ověřeno, že při hledání přijatelného řešení vzniklého spotřebitelského sporu je nejlepší formou a metodou tzv. zprostředkované vyjednávání. Tento aspekt má příklady k nalezení kompromisního řešení, které je přijatelné pro obě spojující se strany, tj. jak pro spotřebitele tak pro příslušný podnikatelský subjekt. Z uvedeného lze vyvodit, že naše praxe není orientována pouze na spotřebitele, ale že jsme přístupní i k jednání s podnikatelskými subjekty. Proto i zde, v našem názvu, je obsaženo zmíněné označení spotřebitelsko-podnikatelské vztahy. Zde musíme být však dostatečně obezřetní, neboť se lze čas od času setkat s tím, že někteří podnikatelé se snaží využít našich bezplatných služeb jako právního poradenství, jež přísluší službám advokátů a nikoli spotřebitelským organizacím. Přesto, že považujeme prevenci za jednu z nejdůležitějších součástí našich aktivit, využíváme této příležitosti, mám na mysli této konference, k tomu, abychom nabídli naši spolupráci se zastřešujícími orgány různých oborů. Tato spolupráce, by podle našeho názoru, mohla být zaměřena na poskytování informací o konkrétních, aktuálních problémech v té které příslušné oblasti a na druhé straně by tato spolupráce měla směřovat k určenému prosazování oprávněných a právem chráněných zájmů spotřebitelů i jednotlivých podnikatelských subjektů. Podle našeho názoru je to jeden z nezastupitelných segmentů marketingu a současně jedna z možností posílení postavení spotřebitele v řetězci výzkum, výroba, obchod, spotřebitel a užití. Děkuji vám moc za pozornost.

T. Hájek, ČON, spol. s r. o. – Velcí a malí obchodníci

Jako člověk, který už tři roky po sobě sestavuje ročenku obchodu, bývám často dotazován, kolik že hypermarketů nám přibude v příštím roce, jak se bude celkově vyvíjet trh, ale také kolik malých či středních obchodníků přežije nebo zkrachuje. Dovolte malý příklad; troufám si nesouhlasit s názorem generálního ředitele Carrefouru, panem Massetem, který zde řekl, že nechce rozdělovat obchodníky na malé a velké. Malý příklad: to co držím v ruce, je papír formátu A4. Porovnejte si jeho plochu s plochou fotbalového hřiště a zjistíte, že je to něco podobného, jako poměr mezi ekonomickou silou živnostníka s jednou prosperující samoobsluhou a velké evropské obchodní skupiny, kterých na našem trhu působí hned několik. Co se týče vztahu malých a velkých obchodníků mám jenom takovou poznámku. Nemyslím si, že velcí obchodníci by vědomě bojovali proti malým. Velcí obchodníci vedou tvrdý konkurenční boj vůči velkým obchodníkům, čili sami mezi sebou, supermarketové sítě mezi sebou atd. Projevuje se to pochopitelně cenovou válkou, projevuje se to různými formami podpory prodeje a vedlejším produktem je, teprve stále se zmenšující prostor pro obchodníky ostatní ať již to jsou malí obchodníci, střední atd. Co se týče malých obchodníků, nebudou to mít jednoduché, myslím si, že všichni do budoucna samozřejmě přežít nemohou, věřím tomu však, že přežijí ti chytřejší, šťastnější a šikovnější. Držme jim palce, nebudou to mít jednoduché.

V. Haštaba, SD Jednota Kladno – Daně a možnost úniku

Ochrana spotřebitele, zamezení daňových úniků, nebezpečné výrobky, nerovný konkurenční boj, atd. Mrzí mě docela, že tu není pan Baťa, protože kdo studoval u Bati, nebo pracoval u Bati ví, to co tady předřečnice mluvila o těch botách, že vlastně tyto výrobky bývaly po stránce zdravotní, jedny z nejlepších a dneska teda, kde je ta kontrola na ochranu spotřebitele, kde se prodávají boty, které naprosto neodpovídají tomuto trendu. To jen, abyste věděli, že nejsem vůbec rasista. My sami obchodujeme s Číňany i Vietnamci, dokonce jim pronajímáme naše objekty, oni velice dobře platí a celkem jsou velice solidní, není s nimi žádný problém. Protože oni na to mají, protože oni, nevím, kde mají takové ty výhody, které jim to umožňují, aby tedy jejich obchod dokonale utlačoval třeba naše výrobní podniky, protože já musím poděkovat panu předsedovi Wiesnerovi, že se nás tu kapku zastal. Já se chci zase zastat jeho, protože my jsme ve výrobních družstvech měli zaměstnané invalidy, dostávali jsme od nich rukodělnou práci, která byla velice kvalitní, prodávali jsme jejich výrobky, nábytek a tam konkurence toho opotřebeného nábytku nám tento obchod zlikvidovala. Dále jsme prodávali i jejich textil, i tam už je těžko udržet jejich výrobní družstva, omezují výrobu nebo dokonce někdy už to zaniklo. A takhle to jde dál. No Němci už snad dali peníze, těm Vietnamcům, že když se někam vystěhují, že možná Rakušáci taky. Takže oni se přestěhovali do Železné Rudy a do Kaplice, tam také chodí Němci a Rakušáci nakupovat teda. Vůbec jim to nevadí, oni nekoukají na tu kvalitu a naše české ženy jim hlídají za 5 tisíc měsíčně děti. To zase zdůrazňuji, že to není nic špatného, tam je velká nezaměstnanost na Šumavě, je to tedy v pořádku. Ale myslím si, že ta ochrana toho spotřebitele u těchto obchodníků není v pořádku, protože tady bylo několik případů, nejen tedy z dovozu, ale i z té tuzemské výroby. Jinak třeba takový čínský zavírací nůž, když si chcete otevřít víno, tak zavrtáte do špuntu a zatáhnete a ona se vám ta vývrtka narovná a máte po chuti na víno. A takových případů je tam mnoho a mnoho. Ještě bych se chtěl zmínit k těm našim různým problémům, které dneska i v televizi vidíte, že obecní úřady dávají bez nájmu prodejny a dávali pohostinské provozovny bez nájmu. Nemáme se za co stydět, když se přiznáme, že jsme měli pro jednomístné prodejny a jednomístná pohostinství dotaci od státu. Tato dotace byla samozřejmě zrušena, dali jsme to do ekonomických pronájmů, dneska se nám to vrací, prodáváme to obecním úřadům, ty soukromníci tam po nějaké době teda končí, pokud jim to tedy ty obecní úřady nedají bez nájemného, tak tam nemůžou vydržet. Samozřejmě že i potom to cítíme na velkoobchodě, odkud od nás odebírají, že se nám tenhleten obchod zmenšuje. Na závěr bych chtěl jenom říct, že takové ty věci, které se tady projednávají mají u nás tedy jiný dopad. U nás když prodáme nekvalitní zeleninu, tak nejmenší pokuta je 10 tisíc Kč. Proč tento trend není i vůči těm ostatním, kde tam jde určitě i o zdraví a kde skutečně i ta dáma, která odešla, tu sice řekla s úsměvem některé příklady, ale je to skoro groteskní, když si nad tím zamyslíme, co se nechá na trhu prodávat.

P. Štěpán, Ministerstvo průmyslu a obchodu – Výrobky pro děti

Dovolte mi jen dvě malé faktické, číselně podložené připomínky k tomu, co bylo řečeno. Měl jsem v roce 1996 příležitost nahlédnout do přísně střeženého centrálního registru databáze Rapex, což je soubor informací o velice nebezpečných výrobcích, které se vyskytují na trzích EU a jejich výskyt hrozil přesáhnout hranice jednoho státu. Zhruba z 500 případů, které byly tehdy evidovány, jsem viděl necelých 10 %. U jednoho případu, to byly výrobky určené dětem. Neříkám, že je to dobře, ale je to tak. Prostě ty naše zkušenosti jsou zřejmě velice podobné tomu, co se děje v Evropě. Druhá poznámka ke stánkařům. Slyšeli jsme tu proti nim hodně, mluví se o kultuře prodeje atd. Někdy v roce 97 nebo 98 dělala česká obchodní inspekce kontrolu, porovnávající některé aspekty prodeje v stánkových obchodech a kamenných obchodech. Bylo to děláno podle několika jednotlivých oborů, až na jeden celkem nevýznamný obor, prodej takového toho památkového šuntu, tak až na tento obor, dopadli ve všech oborech, kamenné obchody malilinko o desetinu či 2 % hůř. Tolik tedy ke kritice stánkového obchodu. Já vám děkuji za pozornost.