Téměř tři miliardy platebních karet
je v rukách klientů na celém světě. Tento chytrý kousek plastu patří k největším
vynálezům 21. století. Zdá se to být neuvěřitelné, ale platební karty letos
slaví už své 90. narozeniny.
Bez platební karty si většina z nás nedokáže představit svůj život. Nemusíme pro
peníze do banky, stačí najít nejbližší bankomat. Stále více platíme kartami v
obchodech a používáme je i v zahraničí. „Karty“ patří k moderní době, k rychlému
životnímu stylu a dokonce dotvářejí image svého majitele. Někdo je chválí, jiný
proklíná. Díky kartám více utrácíme a je zcela jedno, jsou-li debetní nebo
kreditní. Zkrátka, fenomén 20. století. Kde se ale vzaly? A jaká je jejich
historie?
Počátky
V obchodech se až do začátku 20. století platilo v
hotovosti, případně šeky. V té době některé společnosti nabízely možnost
opožděné platby. Měl-li klient nakupovat na dluh v celé prodejní síti firmy,
potřeboval nějaký doklad a tím se stala právě platební karta. První kartu na
světě vydala vybraným klientům americká telefonní a telegrafní společnost
Western Union Telegraph Company před 90 lety, v roce 1914. Karta byla z plechu a
umožňovala telefonovat a zasílat telegramy bez ohledu na momentální obsah
peněženky. Klient hradil výdaje vždy na konci měsíce. Brzy platební karty
zavedly i další telegrafní, ale i železniční společnosti, obchody a hotely…
V roce 1936 American Airlines nabídly obchodním cestujícím platební kartu Air
Travel Card. Za 425 USD získali majitelé karty kredit 500 USD. Do projektu se
zapojilo celkem 16 amerických leteckých společností. Po 2. světové válce se Air
Travel Card stala první mezinárodně platnou platební kartou. Bylo ji možné
použít ve všech tehdejších 130 členských aerolinií Mezinárodní asociace
leteckých dopravců IATA.
První večeře v Diners Clubu
V roce 1949 Frank McNamara,
obchodní ředitel firmy Ford, pozval na večeři své dva přátele do newyorské
restaurace Major´s Cabin Grill. Když vrchní přinesl účet, McNamara zjistil, že
si doma zapomněl peněženku. Protože ho v restauraci znali, nabídli mu, aby
zaplatil příště, on ale zatelefonoval manželce, která peníze donesla. Tato
nepříjemná situace ho přivedla na myšlenku založit klub příznačně nazvaný Diners
Club. Svým členům bude vydávat úvěrové karty pro placení v restauracích,
které s klubem uzavřou smlouvu. McNamara přišel také na finanční mechanismus,
který se u platebních karet používá dodnes.
Klub bude obchodním partnerům ručit za závazky svých členů a proplácet jedenkrát
měsíčně předložené účty. Svým členům pak zašle výpis provedených transakcí,
které uhradí do data splatnosti. A protože klub nese riziko případné
insolventnosti člena klubu, budou mu obchodníci platit provizi (5-7 %). Poprvé
byl také zaveden roční poplatek za vydání a správu karty (5 USD). V únoru 1950
pak zašel McNamara a jeho partner Ralph Schneider znovu do newyorské restaurace
Major´s Cabin Grill a objednali si večeři. Když došlo na placení, McNamara
předložil malou kartonovou kartičku – Diners Club Identification Card – a
podepsal doklad o zaplacení.
Tato večeře se stala známá jako tzv. First Supper (první večeře).
Už v lednu 1950 začala společnost Diners Club vydávat první univerzální úvěrovou
kartu na světě. Karty tehdy přijímalo k placení 27 newyorských restaurací a 2
hotely. Obrat za první měsíc činil pouhých 2.000 USD a zisk 140 USD. Koncem roku
1952 to bylo už více než 1.000 prvotřídních restaurací a obchodů, 30 hotelů, 200
autopůjčoven a 5 květinářství. Obrat překročil 1 milion USD, počet klientů
dosáhl 20.000. Kartu začali přijímat i obchodníci v Kanadě, na Kubě a ve
Francii.
Další významný hráč vstoupil na
trh v roce 1958. American Express, největší vydavatel cestovních šeků, uvedl
svou první platební kartu. Byla vyrobena z tvrdého papíru, ale již o rok později
byly zavedeny karty plastové. Na podzim pak společnost Hilton založila další
systém kreditních karet – Carte Blanche.
Karty přicházejí
Koncem 40. let se začaly o
platební karty zajímat americké banky. První kreditní kartu, podobající se těm
dnešním, vydala v roce 1951 Franklin National Bank v New Yorku. Roku 1958
nabízela platební karty už asi stovka amerických bank. Všechny očekávaly rychlý
zisk, ale zpočátku jim platební karty přinesly jen ztráty, takže polovina z nich
vydávání karet zastavila. Mezi ty úspěšné patřila Marine Midland Bank (dnes HSBC
USA), která dokázala klientům obratně vysvětlit výhody nového produktu.
BankAmericard byla první bankovní kreditní karta vydaná v září 1958 ústavem Bank
of America. Klienti poprvé nemuseli utracenou částku zaplatit najednou, ale
mohli ji splácet po částech s úrokem 18% ročně a znovu úvěrový limit čerpat.
BankAmericard byly jako první na světě vyrobeny z plastu (PVC), který jim dával
větší odolnost, lepší ochranu proti padělání a usnadňoval placení pomocí
mechanických snímačů – tzv. imprinterů.
Úspěch BankAmericard znovu oživil zájem amerických bank o kreditní karty. Banky
začaly tento projekt napodobovat. Ne všechny však byly úspěšné. Výsledkem řady
projektů byly velké finanční ztráty, které ostatní americké banky odrazovaly. V
roce 1966 napsal časopis American Banker: „Kreditní karty jsou něčím, kde banky
chtějí být „in“. Vyžadují však velmi pečlivé plánování, agresivní prodej a
především odvahu pokračovat, i když ztráty rostou.“
Vznik bankovních systémů
Žádná z amerických bank však
nemohla sama vybudovat celostátní systém platebních karet, proto se peněžní domy
začaly sdružovat. Nejprve 16. srpna 1966 založilo 17 bank v Buffalu Interbank
Card Association (později Master Charge, dnes MasterCard). Její úspěch byl
ohromný a předčil původní obchodní plány. V roce 1967 dohromady vydaly 6 milionů
karet, které k placení přijímalo 131.000 obchodů.
MasterCard se koncem 60. let stal vedoucím systémem bankovních kreditních karet
ve Spojených státech. V roce 1968 se stala členem první banka v zahraničí,
mexická Banco Nacional de México (Banamex), Eurocard International a některé
japonské banky. Do konce roku 1969 se členy ICA stalo 1.207 bank a obrat jejich
karet dosáhl 2.639 mld. USD. V roce 1979 změnila asociace Master Charge svůj
název na MasterCard.
Koncem roku 1966 Bank of America nabídla ostatním bankám vydávání BankAmericard
formou franšíza. V září 1974 z ní vznikla mezinárodní asociace International
BankAmericard Incorporated. V roce 1976 přijala název VISA International.
V Evropě byly platební karty zavedeny v roce 1965 britskou Westminster Bank ve
spolupráci s Diners Club. V roce 1967 se největší britská banka Barclays Bank
stala prvním neamerickým členem asociace BankAmericard. Vlastní „evropskou“
kartu založily v roce 1964 hotelové společnosti a švédská bankovní skupina
Wallenberg. Vznikla karta Rikskort, která měla konkurovat úspěšným kartám
American Express. O rok později z ní vznikla společnost Eurocard International
se sídlem v Bruselu. V roce 1968 uzavřel Eurocard strategické partnerství s
asociací Master Charge, které trvalo až do roku 2002.
Pro běžné platby a výběry hotovosti pomocí šeků založily evropské banky v září
1968 společnost eurocheque International. Její členové vydávali od roku 1972 v
jednotném provedení šeky a šekové záruční karty. V roce 1974 bylo vydáno již 20
milionů „ec“ karet a použití eurošeků se od výběru hotovosti rozšířilo i na
placení zboží a služeb v obchodech, restauracích apod. Vydávalo je přes 10.000
evropských bank v 19 zemích a přijímalo je okolo 220.000 poboček, směnáren a
přes 5 milionů obchodních míst v Evropě a Středomoří. Eurošeky si oblíbili
klienti zejména v Německu a Rakousku, což později bránilo rychlejšímu rozšíření
platebních karet.
Od roku 1989 se trvale snižoval obrat i počet transakcí realizovaný „papírovými“
eurošeky, které nahrazovaly debetní platební karty Maestro nebo MasterCard (“ec”
karty byly kombinovány s kartami Cirrus a Maestro). V únoru 2002 karta „ec“
skončila po 30 letech svoji úspěšnou existenci.
V 70. letech banky vyvinuly náhradu za šeky – debetní karty Maestro, VISA
Electron, Solo a jiné, které se rozšířily zejména v Evropě. V 80. letech se
zvýšil rozdíl mezi Evropou a Spojenými státy. Zatímco v USA převládaly kreditní
karty a Charge Card, evropské banky preferovaly eurošeky a debetní karty.
Kreditní karty zde dominovaly jen ve Velké Británii. Ve Spojených státech se
také zostřila konkurence na ziskovém trhu kreditních karet. Zatímco v roce 1977
kontrolovalo 50 největších bank okolo poloviny trhu, v roce 2000 kontrolovalo už
jen 10 bank již 77% trhu.