8. Předvedení výrobku a záruční list

Předvedení lze chápat jednak jako pouhé ukázání (např. vyjmutím z obalu), jednak jako demonstraci, tedy přezkoušení či předvedení činnosti.

Podobná povinnost je uvedena i v ustanovení § 616 odst. 2 občanského zákoníku, který dává kupujícímu právo, aby věc byla před ním překontrolována nebo aby mu byla její činnost předvedena, připouští-li to povaha věci.

Tato povinnost je doplněním informační povinnosti, neboť ne vždy si spotřebitel může udělat dokonalou představu o výrobku jen na základě zprostředkované informace. Významný je i dopad této povinnosti na prevenci vad, neboť spotřebitel zjevné vady takto může odhalit ještě před uzavřením kupní smlouvy.

Zajímavé může být zamyšlení nad pojmem povaha výrobku. Je totiž otázka, zda si lze představit výrobek, jehož povaha neumožňuje ani ukázání, ani přezkoušení. Výrobek, který vyžaduje zvláštní podmínky provozu, asi nepůjde přezkoušet přímo v provozovně prodávajícího (např. auto, pračka, trouba), ale půjde jej (nebo stejný výrobek určený k propagaci) zpravidla alespoň ukázat. Naopak některé výrobky nepůjde ukázat (např. plyn v lahvi, elektřinu v baterii), ale půjde přezkoušet jejich funkci (např. zapálením, zapojením k žárovce apod.). Z příkladu může vyplynout otázka, zda se požadavek předvedení výrobku týká právě toho konkrétního kusu, který si spotřebitel odnese, nebo může jít o demonstraci na předváděcím výrobku. Pokud bychom toto připustili, odpadly by nesnáze s eventuální nemožností předvedení, neboť je zpravidla v technických možnostech poskytovatele služby mít k dispozici předváděcí výrobek (v praxi je to běžné), avšak byl by pominut význam pro zmíněnou prevenci vad. Rozumným kompromisem by proto byla povinnost předvést konkrétní výrobek, a v případě, že to není možné, výrobek zaměnitelný.

Vzhledem k tomu, že povinnost předvedení je vázána na žádost spotřebitele, asi nelze za povahu výrobku neumožňující předvedení mít neporušený obal; pakliže spotřebitel žádá o předvedení, dává tak souhlas s eventuálním porušením obalu.

Ustanovení § 15 odst. 2 zákona o ochraně spotřebitele přikazuje prodávajícímu řádně vyplnit záruční list v případech stanovených ustanovením § 620 odst. 3 občanského zákoníku. Podle tohoto ustanovení má prodávající tuto povinnost vždy, jestliže o to kupující požádá.

Tato úprava však nedává žádnou odpověď na často se vyskytující otázku nutnosti předložit záruční list v případě uplatnění odpovědnosti za vady. Nutno tedy nadále zastávat názor, že záruční list v žádném případě není ničím jiným, než potvrzením o záruce vystaveným pro kupujícího – není tedy v žádném případě možné podmiňovat vyřízení reklamace jeho předložením, pakliže je možné existenci odpovědnosti prodávajícího za vady prokázat i jinak. Podobně průkazným, co se údajů k reklamaci potřebných týče, může být i doklad o zakoupení výrobku nebo o poskytnutí služby. Jako jeho náležitosti stanoví § 16 zákona o ochraně spotřebitele datum prodeje výrobku nebo poskytnutí služby, identifikaci výrobku a cenu. V případě následné dodávky je třeba na dokladu uvést ještě datum a místo určení této dodávky. Tento doklad je poskytovatel služby povinen vydat pouze na základě žádosti spotřebitele. Totožnou povinnost vydat na požádání doklad o zakoupení zboží nebo poskytnutí služby ukládá i ustanovení § 31 odst. 12 živnostenského zákona.

Zvláštní povinnost se týká prodeje partiových výrobků (viz výše), u nichž je prodávající povinen na případném dokladu zřetelně vyznačit, že jde o jiné než bezvadné výrobky.

Otázka vydávání dokladů pouze na žádost je velmi diskutabilní. V řadě zemí je stanovena bez dalšího povinnost vydávat při prodeji daňový doklad vystavený prostřednictvím registračních pokladen. I u nás je opakovaně tato eventualita navrhována a zatracována, argumentem bývá zdržování prodeje při vystavování dokladů na banální částky, jakož i nepřijatelné náklady na pořízení registračních pokladen ze strany prodejců.

 Datum poslední aktualizace: 31. prosince 2003