6. Obaly

Ustanovení § 5 zákona o potravinách a tabákových výrobcích předepisuje potraviny a tabákové výrobky balit tak, aby byly chráněny před znehodnocením, aby byla znemožněna změna obsahu a aby obaly odpovídaly požadavkům na materiály přicházející do styku s potravinami.

Zákon se nezabývá otázkou ceny obalů, stanoví pouze povinnost je poskytovat. Zůstává tedy jen na poskytovateli služby, zda tak bude činit za úplatu či zdarma. S tím se můžeme setkat například v hypermarketech, kde často zjistíme, že například za vaničky na vážené pomazánky je účtována určitá cena. Narozdíl od české úpravy například slovenská novela zákona o ochraně spotřebitele č. 137/1998 Z.z. doplněním ustanovení § 17 jednoznačně stanovila, že náklady na obalový materiál a zabalení výrobků hradí prodávající.

Často jsme se též setkávali s vázáním výkupu obalů na potvrzení o jejich nákupu a tedy s výkupem jen skutečně prodaných obalů (výměnná metoda „kus za kus“). Poněkud přijatelnějším bylo řešení, které zvolili někteří podnikatelé, již vázali výkup obalů pouze na následný odběr jakéhokoli zboží minimálně v ceně těchto obalů. Někteří prodávající řešili problém také poněkud svérázně, a to snížením ceny zálohy pod běžnou úroveň, čímž inspirovali spotřebitele k vracení obalů v jiných provozovnách. Tím vyřešili vlastní problém na úkor jiných prodávajících. Celá problematika měla jeden velmi vážný důsledek, kterým bylo omezení počtu výrobků ve vratných obalech a konvergence k obalům jednorázovým. To však znamenalo značné zvýšení množství ekologicky závadných obalů (především z plastických hmot), s jejichž likvidací začaly vznikat nebývalé potíže. Používání jednorázových obalů je samozřejmě také podstatně nákladnější, ať už jde o náklady na výrobu či na jejich likvidaci.

Uvedené obtíže vedly po několika přechodných krocích k přijetí zákona č. 477/2001 Sb., o obalech, v platném znění. Tento zákon upravil komplexně veškeré otázky nakládání s obaly, a to včetně zacházení s obaly vratnými.

Podle ustanovení § 9 zákona o obalech stanoví výši záloh vratných obalů vyhláška č. 111/2002 Sb. – výše záloh tedy již není libovolná, jak tomu bylo v nedávné době, kdy se často lišila mezi jednotlivými prodejci i několikanásobně.

Obaly výrobků v zálohovaných obalech musejí být označeny jako vratné zálohované obaly. Prodávající, který prodává výrobky ve vratných zálohovaných obalech, je pak povinen vykupovat tyto vratné zálohované obaly bez omezení množství a bez vázání tohoto výkupu na nákup zboží, a to po celou provozní dobu. Podle ustanovení § 18 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele je navíc prodávající je povinen informovat spotřebitele o peněžní částce za výkup vratných zálohovaných obalů a tuto informaci na viditelném místě zpřístupnit.

Pokud je upuštěno od užívání některého vratného zálohovaného obalu, je prodávající povinen tento vratný zálohovaný obal vykupovat zpět za nezměněnou cenu po dobu nejméně 1 roku od posledního prodeje výrobku v tomto obalu.

Poněkud rozpačitě v tomto kontextu působí ustanovení § 18 odst. 2 zákona o ochraně spotřebitele, které (zřejmě opomenutím zákonodárce při kodifikaci obalové problematiky) zůstalo nezrušeno a platí současně se zákonem o obalech. Citované ustanovení ukládá prodávajícímu informovat spotřebitele o změně peněžní částky za vykupované vratné zálohované obaly nebo o ukončení výkupu vratných zálohovaných obalů je nejméně 30 kalendářních dnů před dnem provedení změny nebo ukončení výkupu. Po tuto dobu nesmí být výkup těchto obalů zastaven. Lze snad dovodit, že ačkoli výkup obalů po ukončení prodeje výrobků v příslušném obalu musí pokračovat alespoň 1 rok, postačí, když teprve 30 dnů před ukončením výkupu prodávající o této skutečnosti bude informovat. Pokud jde o změnu výkupní ceny, zde záleží především na tom, zda případná novelizace citované vyhlášky bude vyhlášena s dostatečným předstihem před tím, než změna nabude účinnosti, tedy zda prodávající vůbec bude schopen změnu 30 dnů předem oznámit.

Ustanovení § 9 odst. 10 zákona o obalech též ukládá tomu, kdo prodává nápoje v nevratných obalech nabízet stejné nápoje rovněž ve vratných zálohovaných obalech, pokud jsou v nich tyto nápoje uváděny na trh. Tato povinnost se nevztahuje na prodejny menší než 200 m².

Kromě vratných zálohovaných obalů zákon ukládá povinnost zpětného odběru i ostatních obalů nebo odpadu z nich. Zpětný odběr přímo od spotřebitele přitom musí být zajištěn bezplatně.

 Datum poslední aktualizace: 31. prosince 2003