4. Informační povinnosti

Poskytovatel služby je především podle ustanovení § 9 zákona o ochraně spotřebitele povinen spotřebitele řádně informovat o vlastnostech prodávaných výrobků nebo charakteru poskytovaných služeb, o způsobu použití a údržby výrobku a o nebezpečí, které vyplývá z jeho nesprávného použití nebo údržby, jakož i o riziku souvisejícím s poskytovanou službou. Z dikce zákona je nutno vyvodit, že povinnost informovat je dána bez dalšího, tedy aniž aby ji například spotřebitel musel vyžadovat.

Zákon používá výraz řádně informovat. Řádnou informací bude taková informace, která splní veškeré své účely (měla by být tedy úplná, respektive postačující z hlediska zájmu a potřeb spotřebitele). Pokud by byla zkreslená či zavádějící, jednalo by se o klamání spotřebitele (viz výše). Zákon výslovně neukládá poskytovateli služby, kdy má být informace poskytnuta. Z logiky věci vyplývá, že informace by měla být poskytnuta takovým způsobem, aby se na jejím základě mohl spotřebitel rozhodnout o eventuální koupi či využití služby, anebo je odmítnout – informace by proto měla být poskytnuta ještě před uzavřením smlouvy.

Zákon dále ukládá prodávajícímu povinnost v případě potřeby – s ohledem na povahu výrobku, způsob a dobu jeho užívání – zajistit, aby poskytnuté informace byly obsaženy v přiloženém písemném návodu a aby byly srozumitelné. Narozdíl od prvně zmíněné informace, v tomto případě jde o informaci následnou, kterou spotřebitel obdrží s výrobkem po jeho zakoupení.

Formulace zákona může vyvolat zdání, že informace písemná nahrazuje její ústní podání. To však vyvrací ustanovení § 10 odst. 2 zákona o ochraně spotřebitele, podle nějž je-li třeba, aby při užívání věci byla zachována zvláštní pravidla, zejména řídí-li se užívání návodem, je prodávající povinen spotřebitele s nimi seznámit, ledaže jde o pravidla obecně známá. Velmi podobné ustanovení můžeme nalézt v ustanovení § 617 občanského zákoníku. Pokud je třeba, aby při užívání věci byla zachována zvláštní pravidla (zejména řídí-li se užívání návodem nebo je upraveno technickou normou), je prodávající povinen kupujícího s nimi seznámit, ledaže jde o pravidla obecně známá. V případě nesplnění této povinnosti je prodávající odpovědný za škodu, která kupujícímu z toho vznikne. Nadto podle ustanovení § 616 odst. 2 občanského zákoníku připouští-li to povaha věci, má kupující právo, aby byla věc před ním překontrolována nebo aby mu její činnost byla předvedena.

Zákon o ochraně spotřebitele výslovně stanoví, že povinnosti poskytování informací o vlastnostech výrobků a charakteru služeb se nelze zprostit poukazem na neposkytnutí informací výrobcem či dodavatelem. Je patrná návaznost na předpoklad odborné způsobilosti podnikatele, který by měl i v takovém případě být schopen informace poskytovat. Jediný případ, kdy prodávající není povinen informace poskytnout, je případ obecně známých nebo zřejmých skutečností. Nepochybně tak není potřeba informovat spotřebitele o způsobu použití chleba, stejně jako o tom, že brambory není možné skladovat v mrazu. Informaci o postupu přípravy však jistě vyžadují těstoviny, neboť na trhu se jich vyskytuje řada druhů s různými způsoby přípravy (doba varu, potřeba odstavení po varu atd.).

Dalším druhem informační povinnosti je povinnost srozumitelně a viditelně výrobky přímo označovat. Prodávající má podle § 10 zákona o ochraně spotřebitele povinnost zajistit takové označení. Zákon uvádí taxativní výčet povinně uváděných informací:

– název výrobku, označení výrobce nebo dovozce, popřípadě dodavatele, hmotnost, množství nebo velikost, popřípadě rozměr a další údaje potřebné dle povahy výrobku k jeho identifikaci, popřípadě užití

– u textilních výrobků a obuvi údaj o složení materiálu

– datum minimální trvanlivosti, jde-li o potravinářské výrobky, popřípadě údajem o datu použitelnosti, jde-li o potravinářské výrobky podléhající rychlé zkáze

Řada povinností vztahujících se k označování výrobků se překrývá a je doplňována ustanovením § 6 zákona o potravinách a tabákových výrobcích. Prodávající je na základě citovaného ustanovení povinen na obalu označit potraviny balené ve výrobě řadou údajů. Jedná se mimo jiné o tyto údaje:

– obchodní jméno výrobce a jeho sídlo, trvalý pobyt nebo místo podnikání,

– název druhu, skupiny nebo podskupiny potravin, pod nímž je potravina uváděna do oběhu,

– údaj o množství výrobku (u pevných potravin nacházejících se v nálevu musí být kromě celkové hmotnosti uvedena i hmotnost pevné potraviny),

– datum použitelnosti u druhů potravin podléhajících rychlé zkáze,

– datum použitelnosti nebo datum minimální trvanlivosti u jiných druhů potravin (výjimku tvoří potraviny, které podle příslušné vyhlášky nemusí být označeny datem minimální trvanlivosti),

– údaj o způsobu skladování, jde-li o potraviny, u nichž by při nesprávném skladování mohla být poškozena zdravotní nezávadnost nebo zhoršena jakost,

– údaj o způsobu použití, jde-li o potraviny, u nichž by při nesprávném použití mohla být poškozena zdravotní nezávadnost nebo jakost,

– údaj o určení potraviny pro zvláštní výživu,

– údaj o složení potraviny,

– označení šarže, nejde-li o potravinu označenou datem minimální trvanlivosti nebo datem použitelnosti,

– údaje o možnosti nepříznivého ovlivnění zdraví lidí, údaj o ošetření potraviny ozářením ultrafialovými paprsky nebo ionizujícím zářením, údaj o výživové (nutriční) hodnotě a údaj o třídě jakosti, je-li stanovena vyhláškou.

Obaly, jejichž největší plocha povrchu je menší než 10 cm2, musejí být označeny minimálně údaji o názvu druhu, skupiny nebo podskupiny potravin, o množství a datu použitelnosti nebo minimální trvanlivosti.

Datem použitelnosti potraviny podléhající rychlé zkáze je poslední den, kdy – při dodržení skladovacích podmínek – si tato potravina zachovává své specifické vlastnosti a splňuje požadavky na zdravotní nezávadnost. Po tomto datu nesmí být uváděna do oběhu. Datem minimální trvanlivosti potraviny je poslední den, kdy – při dodržení skladovacích podmínek – si tato potravina zachovává své specifické vlastnosti a splňuje požadavky na zdravotní nezávadnost. Po tomto datu může být potravina uvedena do oběhu pouze, pokud je zdravotně nezávadná a je řádně označena.

Povinnost uvést některé údaje je stanovena jen pro některé potraviny, jejichž seznam je stanovený vyhláškou. Podrobnosti způsobu označování potravin jsou stanoveny vyhláškou č. 324/1997 Sb. V případě, že jde o potraviny zabalené mimo provozovnu výrobce a bez přítomnosti spotřebitele, je prodávající povinen označit potravinu vybranými nejdůležitějšími údaji. Stejně tak jde-li o potraviny nebalené, je prodávající povinen viditelně umístit alespoň písemný údaj obsahující výběr nejdůležitějších informací. Na tabákové výrobky se uvedené povinnosti vztahují přiměřeně a některé údaje nejsou (vzhledem k odlišné povaze výrobků) požadovány.

V praxi se často objevují případy, kdy jsou výrobky označeny datem výroby a lhůtou minimální trvanlivosti či použitelnosti. To je však v rozporu s výše uvedenými ustanoveními zákona o ochraně spotřebitele a zákona o potravinách a tabákových výrobcích. Takový údaj může vyvolat u spotřebitele snadno klamavý dojem o tom, co datum vlastně označuje, neboť některé výrobky pak nesou na svém obalu datum spotřeby, jiné datum výroby.

Datum minimální trvanlivosti respektive datum použitelnosti požaduje u potravin vyznačit rovněž ustanovení § 616 odst. 2 občanského zákoníku.

Viditelným a srozumitelným označením je třeba chápat označení písemné, resp. grafické (např. piktogramem) („viditelné“), nikoli tedy například označení zvukové. Výrobky mají být označovány přímo, tedy na výrobku samotném, na obalu, případně na visačce. V případě, kdy to vzhledem k jejich povaze není možné, je třeba je označit jiným vhodným způsobem (např. cedulkou na pultu u zboží prodávaného podle váhy), podmínka viditelnosti a srozumitelnosti však zůstává zachována. Není-li ani označení „jiným vhodným způsobem“ možné nebo účelné vzhledem k povaze výrobků, je prodávající povinen na požádání spotřebitele nebo orgánů provádějících dozor tyto údaje pravdivě sdělit, popřípadě doložit. Je patrno, že teprve zde je uvedena podmínka „na požádání“, pročež ostatní povinnosti je povinen prodávající plnit sám, aniž by k tomu musel být vyzván.

Ustanovení § 10 odst. 5 zákona o ochraně spotřebitele dále zakazuje měnit nebo odstraňovat označení výrobků (na mysli má označení výše uvedené), jakož i jiné informace výrobce či dovozce. Jedná se např. o rozšířenou praktiku přelepování data spotřeby cenovkami, ale ustanovení by se dalo užít i na nepravdivé ústní informace podávané u výrobků, u nichž není možné či účelné je podávat písemně. Je zde rovněž souvislost s institutem klamání spotřebitele, neboť takovou změnou či odstraněním informace dochází k zamlčení či uvádění nepravdivých údajů o skutečných vlastnostech výrobků.

Zákon dále stanoví zvláštní požadavky na označení použitých nebo upravovaných výrobků, výrobků s vadou nebo výrobků, jejichž použití je jinak omezeno (např. se schyluje k uplynutí doby použitelnosti), tedy výrobků partiových. Prodávající má povinnost na tyto skutečnosti spotřebitele předem zřetelně upozornit. Partiové výrobky musejí také být prodávány odděleně od ostatních výrobků.

Zvláštní povinnosti v tomto směru stanoví zákon o potravinách a tabákových výrobcích, který umožňuje uvádět do oběhu potraviny s prošlou dobou minimální trvanlivosti jen za předpokladu, že jsou zdravotně nezávadné a jsou-li takto označeny. Pokud jsou potraviny použitelné k jinému než původnímu použití, mohou být uváděny do oběhu za předpokladu, že jsou zdravotně nezávadné a je zřetelně na nich nebo při nich označen doporučený způsob použití.

I občanskoprávní úprava obsahuje regulaci prodeje partiových výrobků. Pro věci s vadami, jež nebrání užívání k určenému účelu, stanoví povinnost prodeje za nižší ceny, než za jaké se obvykle prodávají bezvadné věci. Kromě toho stanoví povinnost prodávajícího upozornit kupujícího, že věc má vadu a o jakou vadu jde, není-li to zřejmé již z povahy prodeje.

Zákon požaduje, aby označení výrobků bylo srozumitelné. To především znamená, aby takovému označení běžný spotřebitel, jehož zájmy chrání zákon o ochraně spotřebitele, rozuměl. Za běžného spotřebitele je nutno mít občana České republiky. Z toho vyplývá, že srozumitelnost bude „šita na míru“ právě jemu. Není ale zakázáno jít nad rámec těchto povinností, tedy například užít v označení výrobku i další jazyky.

Důležité je potom ustanovení § 11 zákona o ochraně spotřebitele, jež vyžaduje uvádění údajů v českém jazyce. Obdobě i ustanovení § 6 odst. 4 zákona o potravinách a tabákových výrobcích, jež vyžaduje uvádění veškerých údajů v českém jazyce, s výjimkou obchodního názvu potraviny. Tato výjimka není dána pro žádné jiné výrobky, z čehož nutno dovozovat, že všechny ostatní výrobky kromě potravin musejí být označeny rovněž obchodním názvem v českém jazyce.

Fyzikální veličiny musejí být vyjádřeny v oficiálních jednotkách stanovených § 2 zákona č. 505/1990 Sb., o metrologii, v platném znění.

Zákon o ochraně spotřebitele dále ukládá prodávajícímu několik dalších informačních povinností. Jednou z nich je povinnost informovat o podmínkách, rozsahu a způsobu uplatnění reklamace. Ustanovení § 14 zákona o ochraně spotřebitele ukládá poskytovateli služeb povinnost informovat v případě zrušení provozovny živnostenský úřad o tom, kde lze vypořádat případné závazky. Ustanovení § 7 odst. 3 obchodního zákoníku pak ukládá podnikateli povinnost označení provozovny obchodní firmou.

 Datum poslední aktualizace: 31. prosince 2003