7. Odmítnutí reklamace

Prodávající za rozpor s kupní smlouvou či vadu neodpovídá pouze tehdy, jestliže tak výslovně stanoví zákon. Podle ustanovení § 627 odst. 3 občanského zákoníku přitom platí, že prodávající se s kupujícím ani nemůže dohodnout na tom, že odpovědnost za vady prodávajícího se jakkoli omezuje oproti zákonem stanovenému rozsahu. Je tím tak podtržena kogentní povaha právní ochrany spotřebitele, která zamezuje prodávajícímu zneužít případné nevědomosti spotřebitele a získat jeho souhlas s omezením jeho právní ochrany. Citované ustanovení zobecňuje a zdůrazňuje též ustanovení § 56 odst. 3 písm. b) občanského zákoníku, které výslovně zakazuje ve spotřebitelských smlouvách sjednávat jakékoli vyloučení či omezení práv spotřebitele při uplatnění odpovědnosti za vady či odpovědnosti za škodu. Jakékoli ujednání, které by proto bylo dohodnuto v rozporu s citovanými ustanoveními občanského zákoníku (bez ohledu na to, zda by mělo formu smlouvy, všeobecných obchodních podmínek, reklamačního řádu, prohlášení v záručním listu či jakoukoli jinou) by bylo neplatné (v případě rozporu s § 627 odst. 3 občanského zákoníku jde o tzv. neplatnost absolutní, na neplatné ujednání by se proto hledělo, jako by vůbec neexistovalo), a proto by se jej prodávající nemohl domáhat.

Jaké jsou tedy případy, kdy prodávající neodpovídá za vadu?

Především dle ustanovení § 616 odst. 3 občanského zákoníku jde o vady (či jiné případy rozporu s kupní smlouvou), o kterých kupující před převzetím věci věděl, anebo si je sám způsobil. Tuto skutečnost je však povinen prokázat prodávající.

Další velice podstatnou výjimkou z odpovědnosti za vady je vyloučení záruky na případy opotřebení věci způsobené běžným užíváním, jak stanoví § 619 odst. 2 občanského zákoníku. Není proto možné například reklamovat po ročním užívání obuv proto, že má ošlapanou podrážku, nebo tričko, které má po třiceti vypráních zašlé barvy. Samozřejmě též není možné reklamovat výrobek proto, že byl spotřebován (svíčka dohořela, sprej se vypotřeboval, potraviny byly zkonzumovány). S tím souvisí též je otázka životnosti výrobku. Často bývá tento pojem mylně zaměňován se záruční dobou. Jestliže však pro určitý výrobek (například spotřební zboží) platí ze zákona dvouletá záruční doba, neznamená to, že životnost výrobku při jeho užívání je alespoň dva roky. Je zřejmé, že některé výrobky nemohou takovou dobu užívání vydržet, navíc velmi často závisí na intenzitě užívání. Obuv nošená každodenně vydrží bezesporu méně, než obuv, kterou spotřebitel obuje třikrát ročně. V souladu s publikovanou judikaturou je třeba vycházet z toho, že vadou výrobku se rozumí případ, kdy výrobek nevydrží ani po dobu jeho životnosti stanovenou technickými normami, případně po dobu životnosti obvyklé, eventuálně pro výrobek deklarované (nevybočuje-li z rámce obvyklosti či z doby stanovené technickou normou). Jestliže tedy například u prodávané žárovky je deklarována doba životnosti nejméně 2000 hodin provozu (a tuto dobu lze zřejmě považovat za obvyklou životnost žárovky), není ji možné reklamovat proto, že po této době svitu praskla, přestože záruční doba ještě neuplynula.

Jak je již uvedeno v jiné kapitole, prodávající též neodpovídá za vady, pro které byla sjednána nižší cena zboží.

Poslední velice podstatný zvláštní případ odpovědnosti za vady je vymezen v ustanovení § 623 občanského zákoníku, který upravuje okolnosti montáže a uvedení věci do provozu. Prodávající podle tohoto ustanovení odpovídá i za vady vzniklé neodbornou montáží nebo jiným neodborným uvedením věci do provozu, pokud tato montáž nebo uvedení do provozu byly sjednány v kupní smlouvě a byly provedeny prodávajícím nebo jinou osobou na odpovědnost prodávajícího. Prodávající za vady vzniklé neodbornou montáží nebo jiným neodborným uvedením věci do provozu odpovídá též v případě, kdy montáž nebo jiné uvedení věci do provozu sice provedl kupující, avšak vada vznikla na základě nesprávných (nebo neúplných) pokynů uvedených v návodu k montáži nebo k uvedení věci do provozu. Prodávající však pochopitelně neodpovídá za jiné případy neodborné montáže či uvedení věci do provozu, které nemůže ovlivnit.

Jak tedy vyplývá ze shora uvedeného, prodávající nemá právo odmítnout reklamaci z žádného jiného důvodu, než který zákon výslovně připouští – není tedy možné odepřít přijetí reklamace jen proto, že zákazník již nemá původní obal od zboží, či proto, že ztratil účtenku a schoval si jen záruční list (či naopak).

Nelze opomenout velice často se objevující otázku, zda prodávající je oprávněn kupujícímu účtovat své náklady vynaložené na přezkoumání reklamace, která se ukáže být neoprávněnou. Pokud je reklamace skutečně neoprávněná, má prodávající zřejmě právo si účtovat skutečně vynaložené a řádně doložené náklady na vyřízení neoprávněné reklamace, avšak nikoli jakýsi paušální poplatek.

 Datum poslední aktualizace: 31. prosince 2003