1. Za jaké vady prodávající odpovídá

První kategorií je odpovědnost za vady, které existovaly již při převzetí zboží nebo služby spotřebitelem (kupujícím či objednatelem). Za tyto vady odpovídá prodávající téměř vždy (výjimkami jsou některé velmi specifické případy, jakými je například vyloučení odpovědnosti za vady odpovídající míře používání nebo opotřebení při prodeji věcí použitých, anebo vyloučení odpovědnosti za ty vady, pro které byla sjednána nižší cena). Přitom nezáleží na tom, zda tyto vady kupující zjistí již při převzetí zboží, anebo později – důležité je pouze, zda již v době převzetí existovaly (přičemž prokazovat jejich existenci musí prodávající, pokud zákon nestanoví něco jiného).

Vady, které existovaly již při převzetí zboží, je možné podle ustanovení § 626 odst. 1 občanského zákoníku reklamovat po celou záruční dobu, tedy v případě prodeje spotřebního zboží v obchodě nejpozději do uplynutí 24 měsíců ode dne převzetí zboží. U věcí, které se rychle kazí (zejména čerstvé potraviny), musí být reklamace uplatněna nejpozději v den následující po koupi.

Zvláštní režim má zboží použité (tedy například zboží z bazarů), které je možné reklamovat do 24 měsíců ode dne převzetí věci kupujícím, pokud se prodávající s kupujícím nedohodne na zkrácení této lhůty. Možné zkrácení lhůty však není libovolné, neboť ustanovení § 626 odst. 3 občanského zákoníku stanoví jako minimální dobu pro reklamaci po sjednaném zkrácení alespoň 12 měsíců – takto zkrácenou dobu je navíc prodávající povinen uvést v dokladu o koupi zboží, jinak lze vycházet z toho, že lhůta zkrácena nebyla. To vše však u použitého zboží platí výlučně pro vady existující již při převzetí věci kupujícím.

Zcela odlišnou kategorií odpovědnosti za vady je pak záruka. Podstatou záruky je odpovědnost prodávajícího (resp. zhotovitele) i za takové vady věci, které se vyskytnou teprve po převzetí věci kupujícím. Prodávající či zhotovitel tak garantuje spotřebiteli, že bezvadnost věci zůstane zachována i po určitou dobu po převzetí zboží.

Poslední novela občanského zákoníku č. 136/2002 Sb. s účinností od 1. ledna 2003 zavedla do dosud vcelku ucelené právní úpravy odpovědnosti za vady při prodeji zboží v obchodě řadu terminologických nepřesností, které bezesporu nepřidávají této úpravě na jasnosti a mohou způsobit řadu komplikací při jejím výkladu. Jednou z nich je i samotná definice záruky. Až dosud totiž zákon vymezoval záruku jako odpovědnost za vady, které se vyskytnou po převzetí kupujícím, čímž zcela jednoznačně odlišil záruční odpovědnost od odpovědnosti za vady existující již při převzetí zboží. Nová právní úprava však záruku vymezuje jako odpovědnost za vady, které se po převzetí věci projeví – pojmová změna zřejmě vznikla v důsledku ne zcela přesné implementace evropské směrnice č. 1999/44/ES, o určitých aspektech prodeje spotřebního zboží a záruk na spotřební zboží, při které nebylo přihlíženo k ostatním souvislostem občanskoprávní úpravy.

Jak lze dovodit z výše podaného výkladu první kategorie odpovědnosti za vady, i bez záruční odpovědnosti by měl prodávající odpovídat za vady, které se sice projeví teprve po převzetí věci, avšak existovaly již při převzetí věci kupujícím. Je jasné, že v případech, kdy prodávající odpovídá za obě kategorie vad, tedy jak za vady existující při převzetí, tak za vady, jež se vyskytnou v záruční době, nemá uvedená terminologická změna žádný praktický dopad. Jiná však již může být situace v případech, pro něž se neuplatní záruční odpovědnost, nýbrž výlučně odpovědnost za vady existující při převzetí věci. Tak tomu je například při prodeji použitých věcí. U těchto věcí totiž podle ustanovení § 619 odst. 1 občanského zákoníku prodávající nenese záruční odpovědnost. Z doslovné interpretace novelizovaného textu občanského zákoníku by tedy snad mohlo být možné dovozovat, že prodávající při prodeji použitého zboží odpovídá výlučně za vady, které se projevily již při prodeji. Takový výklad se ovšem zdá být nepřijatelný, neboť by de facto omezoval odpovědnost bazarů výlučně na vady zjevné, což jistě nebylo účelem novelizované úpravy, která měla za cíl ochranu spotřebitele prohloubit, a nikoli ji zúžit. Přesto, jak již bylo zmíněno, nelze vyloučit, že uvedené terminologické pochybení může vést ke zbytečným sporům, jejichž výsledek s ohledem na dosavadní trend rozhodovací praxe českých soudů vůbec nelze předjímat.

Zdá se však žádoucí, aby převládl výklad vyplývající z podstaty pojmu záruční odpovědnosti, která ji odlišuje od běžné odpovědnosti za vady právě v závislosti na okamžiku výskytu vady – nakonec i jiná ustanovení občanského zákoníku nadále užívají pojem výskyt vady – např. § 653 odst. 1 nebo § 502 občanského zákoníku.

Další novotou, která byla popsanou novelou do občanského zákoníku doplněna s účinností od 1. ledna 2003, je rozšíření odpovědnosti prodávajícího nejen na vady zboží, ale na jakýkoli případ rozporu s kupní smlouvou – obsah tohoto pojmu je popsán dále.

 Datum poslední aktualizace: 31. prosince 2003