Spotřebitel se jako poškozený může v trestním řízení hájit

Pro poškozeného může být účast v trestním řízení samozřejmě někdy velmi nepříjemná (setkání s pachatelem tváří v tvář, obnova vzpomínek na trestný čin), a proto trestní řád výslovně umožňuje poškozenému v § 43, odst. 4 vzdát se výslovným prohlášení sděleným orgánům činným v trestním řízení svých procesních práv, které mu trestní řád jako poškozenému přiznává.

Hlavním smyslem účasti poškozeného na trestním řízení je, že má možnost v rámci tohoto řízení uplatnit své nároky na náhradu škody, která mu vznikla trestným činem. Jinak by se totiž musel domáhat svého nároku v normálním občanskoprávním řízení. Nárok na náhradu škody musí poškozený uplatnit nejpozději u hlavního líčení před zahájením dokazování. Z návrhu musí být patrno, z jakých důvodů a v jaké výši nárok na náhradu škody uplatňuje. Pokud tak neučiní, nemůže se pak domáhat toho, aby soud v odsuzujícím rozsudku uložil odsouzenému povinnost k náhradě škody.

Neuplatnění nároku na náhradu škody však nemá za následek zánik ostatních procesních práv poškozeného v trestním řízení. Ne vždy totiž musí být hlavním cílem poškozeného v soudním řízení náhrada škody. Může mít např. zájem jen na tom, aby mohl dohlížet na řádný průběh trestního řízení, protože například nevěří v spravedlnost poskytovanou soudy. Proto mu trestní řád přiznává mimo jiné právo činit návrhy na doplnění dokazování, nahlížet do spisů, zúčastnit se hlavního líčení a veřejného zasedání konaného o odvolání, klást se souhlasem předsedy senátu vyslýchaným otázky (nikoliv však provést výslech svědka) a před skončením řízení se k věci vyjádřit.

Bohužel v praxi je možno zaznamenat, že soudy poté, co poškozený neuplatní nárok na náhradu majetkové škody, opomíjejí procesní práva poškozeného, ačkoliv tyto práva neuplatněním nároku na náhradu škody, jak bylo výše uvedeno, nezanikají. Vzhledem k tomu, že soud o nepřiznání práv poškozenému nevydává žádné rozhodnutí a prostě poškozeného “ignoruje”, není možno proti tomuto “rozhodnutí” se bránit v daném řízení právním způsobem. Řešením však může být např. podání ústavní stížnosti.

Pokud poškozený v řízení uplatní nárok na náhradu škody, má právo napadnout rozsudek odvoláním pro nesprávnost výroku o náhradě škody nebo proto, že žádný výrok o náhradě škody učiněn nebyl nebo pro porušení ustanovení o řízení předcházejícím rozsudku, jestliže toto porušení mohlo způsobit, že výrok je nesprávný nebo že chybí.

Ač institut poškozeného je zcela jistě potřebným a nutným v rámci trestního řízení, v minulosti nastávaly obrovské problémy, pokud na straně poškozených byl neúměrný počet osob (např. v případě krachu cestovních kanceláří nebo investičních společností, kde poškozenými byly stovky klientů těchto společností). Řízení se neúměrně protahovala a byla i velmi finančně náročná. Proto novelou trestního řádu č. 265/2001 Sb., byl zaveden speciální institut tzv. společný zmocněnec. Jeho ustanovení závisí jednak na vůli soudce, popř. státního zástupce a jednak na vůli poškozených. Zákon totiž stanoví, že je-li počet poškozených mimořádně vysoký a výkonem jejich práv by mohl být ohrožen rychlý průběh trestního řízení, rozhodne předseda senátu a v případném řízení na návrh státního zástupce soudce, že poškození mohou svá práva v trestním řízení uplatňovat pouze prostřednictvím společného zmocněnce, kterého si zvolí. Pokud se však poškození nedohodnou na určitém počtu zmocněnců a jejich počet tak přesáhne více než šest, provede výběr s přihlédnutím k zájmům poškozených samotný soud. Společný zmocněnec pak vykonává práva poškozených, které zastupuje, včetně uplatnění nároku na náhradu škody v trestním řízení.

Zmocněncem může dle zákona být v podstatě kdokoliv, kdo má způsobilost k právním úkonům. Je však vhodné a také asi i výhodné pro zastupované poškozené, aby tímto zmocněncem byl advokát či advokáti, jelikož ti mají největší zkušenosti s průběhem trestního řízení a mohou tedy nejlépe obhájit práva poškozených.

Jak bylo výše uvedeno, přiznání náhrady škody poškozenému není hlavním smyslem trestního řízení. Tím je rychlé a spravedlivé potrestání pachatelů. Pokud by tedy bylo nutno pro rozhodování náhradě škody třeba provádět další dokazování, jež přesahuje potřeby trestního stíhání, a jež by jej podstatně protáhlo, soud je oprávněn odkázat poškozené na řízení občanskoprávní, popř. na řízení před jiným příslušným orgánem, a uplatňovat tedy náhradu škody v těchto řízeních. Bohužel to pro poškozené znamená absolovovat dlouhé soudní martiryum bez jistoty, že na jeho konci bude mít pachatel nějaké peněžní prostředky.

Poškozený by si také měl uvědomit, že pokud již proti obviněnému zahájil občanské soudní řízení, nemůže se po zahájení trestního stíhání připojit k trestnímu řízení s nárokem na náhradu škody. Naopak, pokud již bylo zahájeno trestní stíhání a poškozený se připojil se svým nárokem na náhradu škody, nemůže uplatňovat svůj nárok na náhradu škody v občanskoprávním řízení. Pro poškozeného je pak důležité, že se po dobu obou řízení staví promlčecí lhůta. Pokud tedy soud, jak již bylo výše uvedeno, využije svého oprávnění odkázat poškozeného na občanskoprávní řízení, začne poškozenému opět běžet promlčecí lhůta a může uplatnit svůj nárok v občanskoprávním řízení.

 Datum poslední aktualizace: 31. prosince 2003