Kompenzace za pokažený zájezd podle evropského práva

Soud prvního stupně našeho jižního souseda se uchýlil k podobné argumentaci, jaká by se dala očekávat od soudů v Česku, totiž, že platný občanský zákoník neumožňuje hradit nemateriální újmu vzniklou porušením smluvního vztahu mezi cestovní kanceláří a zákazníkem. Úpravu obsaženou v části zákoníku věnované ochraně osobnosti (u nás v § 11 a násl. obč. zák.) by přitom nepovažoval v daném případě za použitelnou.

Je zde ovšem problém, neboť v zemích Evropské unie je závazná směrnice 90/314/EHS o souborných službách pro cestování, pobyty a zájezdy, jejíž čl. 5 vymiňuje, že vznikne-li spotřebiteli škoda z nesplnění nebo vadného plnění smlouvy, musí členské státy zajistit, aby provozovatel nebo agent byli za ni odpovědní. Odvolací soud v Linci, kterému nespokojení Leitnerovi svůj spor posunuli, si závaznosti směrnice pro Rakousko všimnul a zapochyboval, zda škodou není ve směrnici myšlena i nemajetková (nemateriální či nehmotná) újma. Proto využil procesní možnosti požádat Evropský soudní dvůr o závazný výklad této problematiky a posouzení, jak v daném případě aplikovat směrnici ve střetu s rakouským občanským právem.

Lucemburská soudní stolice EU neváhala a rakouské justici závazně vzkázala: pátý článek míří na relativně široký okruh možného poškození… a jeho tedy třeba vyložit tak, že v zásadě míří i na kompenzaci nehmotné újmy z nesplnění nebo vadného plnění komplexní smlouvy (k čemuž mj. často dochází v Německu). Rakouské soudy tak budou muset Leitnerům přiznat i nárok na finanční komenzaci pokažené nálady i jiných útrap spojených s onemocněním dcery na dovolené, když původ tohoto onemocnění vězí ve službách cestovní kanceláří zajišťovaných.

Případ má obrovský význam také pro Českou republiku, jejíž vláda žije v domnění, že má tuzemské právo za pomoci hlavy dvacáté první občanského zákoníku (§ 852a a násl.) se zmiňovanou směrnicí beze zbytku harmonizováno. Leitnerovi ukazují, že nikoliv a že po vstupu České republiky do EU, nebude moci úzký výklad rozsahu škodných nároků v § 852i obstát. Je nepochybné, že náš zákonodárce toto ustanovení původně zamýšlel pouze ve smyslu náhrady škody na zdraví a majetku a nikoliv tzv. nehmotné újmy.

Nejistou zůstává odpověď, zda by se již dnes mohl poškozený klient cestovní kanceláře s odkazem na rozhodnutí Evropského soudního dvora domáhat adekvátní komenzace nehmotné újmy. Česká republika zatím jurisdikci soudu v Lucemburku nepodléhá (stane se tak až předpokládaným vstupem do EU), ale nabízí se využít výkladového pravidla účelu normy, kterým bezesporu bylo řádně transponovat evropskou směrnici. Judikatura Evropského soudního dvora potom zpřesňuje výklad rozsahu jednotlivných ustnanovení směrnice. V této otázce hodně široce. Proto lze poškozeným českým “cestovkářům” doporučit následovat přímočarosti rodiny Leitnorovic a pokaženou pohodu dovolené “předkládat k úhradě”.

Rozsudek ESD ve věci Simone Leitner v. TUI Deutschland GmbH & Co. KG, C-168/00 ze dne 12. března 2002

  Datum poslední aktualizace: 31. prosince 2003