Jak na živel, aneb pojistná smlouva je také smlouvou spotřebitelskou

Od října roku 2000 u nás platí novela občanského zákoníku, kterou byla zavedena zvláštní regulace smluv uzavíraných se spotřebiteli. Některé obecné články této úpravy § 52 a násl. se vztahují také na pojistné smlouvy. Pojišťovny se ocitají v nebezpečí, že své zažité smluvní mechanismy nedokázaly včas uzpůsobit této novele. V podstatě v následujících sporech o výši pojistného plnění ze srpnových záplav narazí na prubířský kámen a některá soudní rozhodnutí mohou být zajímavá. Na straně druhé však pojišťovnám bývá vlastní preciznost ve vztahu k tak zásadní věci, jakým je smluvní vymezení pojistné události a výše pojistného plnění. Klienti nemohou předem jásat, každý případ může být jiný.

Předpokladem pojištění domu, bytu či domácnosti je uzavření smlouvy mezi pojišťovnou a klientem. Smlouvu buď může sjednat sám vlastník věci, ale obvykle je připuštěno, aby v jeho prospěch smlouvu mohla sjednat také jiná osoba. Základní úpravu vyplývající z pojistného vztahu obsahuje občanský zákoník pod ustanoveními § 788 a násl., běží o komplexní úpravu smluvního typu zvaného pojistná smlouva.

Specialitou sjednávání pojistných smluv, pro což je předepsána písemná forma, se jeví sepjetí této smlouvy s všeobecnými pojistnými podmínkami, které jsou součástí smlouvy, jestliže se na ně ve smlouvě odvolává nebo jsou k ní připojeny, případně byly před uzavřením smlouvy klientovi sděleny (nejčastěji bývají malým písmem na rubu formuláře smlouvy). Všeobecné pojistné podmínky musí minimálně obsahovat vymezení události, ze které vzniká právo na plnění pojistitele, rozsah a splatnost pojistného plnění, stanovení způsobu placení pojistného a určení jeho výše. Od všeobecných pojistných podmínek se pojistná smlouva může odchýlit jen v případech, kdy to tyto podmínky připouštějí, jinak jen je-li to ku prospěchu pojištěného. Uvádíme tyto skutečnosti proto, že pojistnou smlouvu je nezbytné číst vždy spolu s všeobecnými pojistnými podmínkami, většinou jsou rozhodující ustanovení obsažena právě v nich, neboť vlastní pojistná smlouva má spíše formulářový charakter.

Aby byla pojistná smlouva uzavřena, muselo dojít k písemnému přijetí návrhu, tj. podpisu, ve lhůtě určené v návrhu a nebyla-li lhůta v návrhu určen ve lhůtě jednoho měsíce. K akceptaci návrhu smlouvy ovšem může dojít zaplacením pojistného, stane-li se tak v těchto lhůtách. Návrh obvykle předkládají pojišťovny na vzorových formulářích, k čemuž využívají svých agentů.

Už se objevují první případy zklamání klientů, co je anebo není živel, povodeň, záplava, na co se pojištění vztahuje a na co nikoliv a pod. Ve vztahu k pojištění majetku, které se ocitá v hledáčku našeho zájmu, bude rozhodující jednak smluvní vymezení majetku, který byl pojištěn, jednak pojistné události, na kterou se výplata pojistného plnění váže. Pojistnou událostí se rozumí nahodilá událost ve smlouvě blíže označená. Do výkladu obou klíčových částí smlouvy mohou právě promluvit paragrafy o spotřebitelských smlouvách.

Spotřebitelem se v této oblasti rozumí fyzická nebo dokonce právnická osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Nevadí, když fyzická osoba podnikatel pojišťuje svůj byt, protože zde právě nejedná v rámci podnikatelské činnosti.

Na pojistnou smlouvu včetně všeobecných pojistných podmínek především dopadá výchozí pravidlo, že spotřebitel se ani dobrovolně nemůže vzdát práv, která mu plynou ze zákona. Smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení. Ohledně ustanovení odporujících tomuto zákazu se spotřebitel může dovolat neplatnosti.

Ještě důležitější roli může sehrát výkladové pravidlo, které praví, že v pochybnostech o významu spotřebitelských smluv platí výklad pro spotřebitele příznivější. A tady může dojít dokonce na “živel”, jestliže všeobecné pojistné podmínky výslovně taxativně nevypočítávají všechny případy, které pojmem živel rozumějí nebo povodeň či záplavu výslovně nevylučují. Kdyby ve všeobecných pojistných podmínkách byl živel charakterizován jen příkladným výčtem událostí, aniž by byly vyloučeny jiné, lze přijmout za správný spotřebitelsky výhodnější výklad, že živel či živelná pohroma zahrnují i povodeň nebo záplavu! Nehledě ke skutečnosti, že podle jiného ustanovení občanského zákoníku mají účastníci smluv dbát, aby při úpravě smluvních vztahů bylo odstraněno vše, co by mohlo vést ke vzniku sporů. Tato povinnost jde především za pojišťovnou jako subjektem, který působí v oboru a má jednat s profesionální péčí.

Spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, mezi takto pod sankcí neplatnosti zakázané klauzule zákon řadí například ujednání, která: a) stanoví, že smlouva je pro spotřebitele závazná, zatímco plnění dodavatele (pojišťovnu) je vázáno na splnění podmínky, jejíž uskutečnění je závislé výlučně na vůli dodavatele, b) dovolují dodavateli, aby spotřebiteli nevydal jím poskytnuté plnění i v případě, že spotřebitel neuzavře smlouvu s dodavatelem či od ní odstoupí, c) opravňují dodavatele odstoupit od smlouvy bez smluvního či zákonného důvodu a spotřebitele nikoli, d) opravňují dodavatele, aby bez důvodů hodných zvláštního zřetele vypověděl smlouvu na dobu neurčitou bez přiměřené výpovědní doby nebo e) zavazují spotřebitele k plnění podmínek, s nimiž se neměl možnost seznámit před uzavřením smlouvy, f) dovolují dodavateli jednostranně změnit smluvní podmínky bez důvodu sjednaného ve smlouvě, g) přikazují spotřebiteli, aby splnil všechny závazky i v případě, že dodavatel nesplnil závazky, které mu vznikly atd.

P.S. 1: EXKURZ k významu slov v češtině dle Slovníku spisovné češtiny pro školu a veřejnost, Academia 1998:

ŽIVEL – prudce, zpravidla ničivě se projevující přírodní jev, přírodní síla

POHROMA – nečekaně velké neštěstí, náhlá velká škoda, katastrofa

POVODEŇ – zátopa, potopa

ZÁTOPA – zatopení (něj. prostoru), záplava, (velký) příval vody, povodeň

ZÁPLAVA – rozlití vody při povodni, protržení hráze ap., zaplavení

ZAPLAVIT – ve velkém množství se rozlít a zaplnit nějaký prostor, zatopit, způsobit, že voda zaplní určitý prostor

P.S. 2: Správně poukazuje náš čtenář pan Hasník od řeky Dyje na definici pojmu živelná pohroma v § 24 odst. 10 zákona o dani z příjmů – za živelnou pohromu se pro účely zákona o dani z příjmů považují nezaviněný požár a výbuch, blesk, vichřice s rychlostí větru nad 75 km/h, povodeň, záplava, krupobití, sesouvání půdy, sesuny půdy a skalní zřícení, pokud k nim nedošlo v souvislosti s průmyslovým nebo stavebním provozem, sesouvání nebo zřícení lavin a zemětřesení dosahující alespoň 4. stupně mezinárodní stupnice udávající makroseismické účinky zemětřesení. Je však třeba uvést, že tato definice se vztahuje k zákonu o dani z příjmů a bez dalšího nemůže být roubována na pojistný vztah. Nicméně může nabýt na významu, jestliže ve všeobecných pojistných podmínkách nebudou události, jimiž se má rozumět živelná pohroma taxativně vymezeny, případně vyloučeny, pak i tato daňová definice může dokládat obecně přijímané chápání slov povodeň a záplava.

 Datum poslední aktualizace: 31. prosince 2003