Když se řekne vyšší moc

Citovaná sentence pochází již z práva římského a vystihuje charakter vyšší moci jako jevu, který je lidmi objektivně nepředvídatelný a současně neodvratitelný. Patří sem přírodní pohromy, jakými je zásah blesku, zemětřesení a samozřejmě povodeň. Ve smlouvách bývají pod kategorii vyšší moci přiřazovány také některé lidmi vyvolané události typu státní převrat, válka, masová rebelie či generální stávka.

Jaký je význam vyšší moci při řešení právních otázek? Odpověď zní: poměrně značný. Obecně vzato porušení právní povinnosti ať již uložené zákonem nebo smlouvou, způsobené vyšší mocí, zpravidla vede buď k částečnému, nebo úplnému upuštění od právní sankce, která by jinak nastoupila. Vyšší moc však povětšinou sama od sebe nezpůsobuje zánik závazku, povinnost splnit po opadnutí vyšší moci tedy trvá.

Ponechme stranou jednoznačné případy vyloučení zavinění v případě trestné činnosti, např. když neočekávané záplavy trýznivým způsobem usmrtí nebo poraní zvíře, není možné stíhat majitele za jeho týrání. Soustředíme se na dvě nejčetnější otázky – vyšší moc a porušení smluvní povinnosti, vyšší moc a náhrada škody.

Dlužník bude věřiteli tvrdit, že nemůže závazek včas splnit kvůli vyšší moci, prokáže např., že mu povodeň zaplavila kancelář nebo že díky povodni nemohl včas uskutečnit obchodní cestu. Bude v prodlení? Porušil smlouvu? Odpověď možná překvapí nejednoznačností. Závazkové právo ani v režimu občanského, ale ani v rámci obchodního zákoníku nemá výslovné ustanovení o dopadu vyšší moci na prodlení jedné ze stran splnit závazek řádně a včas. Ve smluvních vztazích v zásadě platí princip objektivní odpovědnosti za splnění smlouvy (nezaměňovat s odpovědností za škodu v důsledku porušení smlouvy viz níže). To je také důvod, proč se do smluv vkládá článek o tom, že se za porušení smlouvy nebude považovat skutečnost, která nastala v důsledku vyšší moci. Pakliže smlouva obsahuje toto ujednání, bude řešení nasnadě. Jestliže nikoliv, bude nutné přistoupit k otázce následků prodlení citlivě s ohledem na ustanovení občanského zákoníku, že výkon práv a povinností nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Takový rozpor zřejmě nastane, jestliže by věřitel požadoval úrok z prodlení za opožděnou platbu v důsledku zaplavené bankovní pobočky. V režimu obchodněprávních vztahů by za určitých okolností mohlo být pravidlo vis maior považováno za obchodní zvyklost a touto cestou by se dalo použít na posuzování otázky následků prodlení.

Domníváme se tedy, že s výhradou dále uváděných situací nebude věřitel oprávněn od smlouvy odstupovat v důsledku porušení smlouvy vis maior. Totéž však platí o dlužníkovi – vyšší moc může přivodit nedovolenost uvalit na dlužníka sankci, ale ve většině případů se nedotkne trvání právní povinnosti splnit, byť opožděně. Pouze u tzv. fixních smluv vázaných na určité datum nebo moment, jehož uplynutím věřitel ztrácí na plnění zájem, dojde ke zrušení smlouvy, neoznámí-li věřitel bez zbytečného odkladu dlužníkovi, že na splnění trvá.

Závazek může zaniknout také tím, že se jeho splnění stane v důsledku zásahu vyšší moci, nemožným. Například byla podepsána smlouva o dílo vážící se k opravě domu, který smetla velká voda. Jiným případem průlomu do trvání povinnosti splnit závazek, jehož včasné a řádné plnění bylo ohroženo vyšší mocí, představuje v režimu obchodních vztahů mezi podnikateli zmaření účelu smlouvy (§ 356 obchodního zákoníku) – zmaří-li se po uzavření smlouvy její základní účel, který v ní byl výslovně vyjádřen, v důsledku podstatné změny okolností, za nichž byla smlouva uzavřena, může strana dotčená zmařením účelu od smlouvy odstoupit. Za změnu okolností se však nepovažuje změna majetkových poměrů některé strany ani změna hospodářské či tržní situace. Lze si představit situaci, kdy ve smlouvě na reklamní kampaň je uveden účel kampaně vyvolat v lidech touhu jít k vodě a plavat na nafukovacích lehátcích, přičemž se pod vlivem nastalé katastrofy jeví, že by takto cílená kampaň nebyla při vědomí, že bude uváděna po katastrofických povodních, nikdy naplánována. V tomto případě by však odstupující strana zřejmě musela nahradit škodu.

Zásadní dopad má vyšší moc na řešení otázky placení smluvní pokuty za porušení smluvních povinností. Občanský zákoník obsahuje výslovné ustanovení, že nevyplývá-li ze smlouvy něco jiného, není dlužník povinen smluvní pokutu zaplatit, jestliže porušení povinnosti nezavinil. Smluvní strany si však mohou dohodnout objektivní odpovědnost ve vztahu k povinnosti platit smluvní pokutu, tj. bez ohledu na zavinění. Ta se uplatňuje také na vztahy mezi podnikateli v režimu obchodního zákoníku. Zdálo by se, že podnikatelé, pokud nevyužijí možnosti odchýlit se ve smlouvě od tohoto pravidla, budou nuceni platit smluvní pokutu i za události vis maior, ovšem i zde může nastoupit rozpor s dobrými mravy, případně poctivým obchodním stykem. Nelze však vynášet paušální soudy, posouzení této otázky bude věcí zvážení všech okolností konkrétního případu.

Poněkud přehledněji vypadá situace s odpovědností za škodu vyvolanou vyšší mocí, včetně škody odvíjející se od porušení smlouvy v důsledku překážky vis maior. Jak v případě občanského zákoníku, tak v režimu zákoníku obchodního odpovědnost v tomto případě nevznikne za předpokladu, že nelze prokázat spoluzavinění (např. stavebně špatný stav domu ještě před příchodem velké vody). Občanský zákoník je ve většině případů postaven na odpovědnosti za zavinění (úmysl nebo nedbalost) a v obchodním zákoníku pak lze dohledat ustanovení o okolnostech vylučujících odpovědnost, kam patří překážka, jež nastala nezávisle na vůli povinné strany a která ji brání ve splnění její povinnosti, jestliže nelze rozumně předpokládat, že by povinná strana tuto překážku nebo její následky odvrátila nebo překonala, a dále, že by v době vzniku závazku tuto překážku předvídala (vlastně zde čteme zákonnou definici vyšší moci). Ovšem účinky vylučující odpovědnost jsou omezeny pouze na dobu, dokud trvá překážka, s níž jsou tyto účinky spojeny.

 Datum poslední aktualizace: 31. prosince 2003