Finanční arbitr – ochránce drobných klientů bank

Tímto zákonem byl zřízen nový institut, tzv. finanční arbitr, který má pravomoci rozhodovat spory mezi subjekty, které provádějí převody peněžních prostředků a jejich klienty, které vzniknou při provádění převodu peněžních prostředků. Jak již bylo výše uvedeno, zákon se týká drobných klientů, a proto se pravomoc arbitra vztahuje pouze na převody v maximální výši 50.000 euro.

Druhou oblastí pravomoci arbitra je rozhodování sporů mezi osobami, které vydávají elektrické platební prostředky (zejména platební karty) a držiteli těchto elektronických platebních prostředků při vydávání a užívání elektronických platebních prostředků. Zde již maximální výše transakce omezena není.

Zcela zásadní je, že zákon dává rozhodnutím finančního arbitra ve výše uvedených sporech stejnou váhu jako rozhodnutím soudním, tzn. že tato rozhodnutí jsou vykonatelná, jakmile uplyne lhůta k jejich plnění.

Finančního arbitra volí Poslanecká sněmovna na funkční období 5-ti let, přičemž kandidáti mohou být navrženi Českou národní bankou, institucemi, jejich profesními sdruženími a sdruženími na ochranu spotřebitelů. Za výkon své funkce arbitr i Poslanecké sněmovně odpovídá.

Důležité je také říci, že finanční arbitr práva účastníků nechrání z vlastní iniciativy, ale pouze na základě návrhů klientů či bank. Je přitom nezbytné, aby spor byl předložen arbitrovi jako první instanci, neboť návrh na zahájení řízení před arbitrem je nepřípustný, pokud ve věci samé rozhodl soud nebo řízení bylo před soudem zahájeno!

S ohledem na často nepříliš vysokou právní erudici občanů, z nichž někteří nebudou schopni podat úplný a bezchybný návrh na zahájení řízení a předložit všechny potřebné důkazy, je významné, že arbitr ze zákona není vázán návrhem a je povinen sám si aktivně opatřovat důkazy. Navíc v zájmu pomoci běžným občanům, zákon dokonce ukládá arbitrovi povinnost poskytnout navrhovateli na jeho žádost pomoc při sepsání, podání nebo doplnění návrhu. Řízení před arbitrem je písemné, ústní bude pouze tehdy, pokud tak rozhodne sám, nebo to navrhne účastník řízení.

Po provedeném řízení arbitr rozhoduje ve věci samé nálezem, který se v písemném vyhotovení doručuje účastníkům řízení do vlastních rukou. Proti tomuto nálezu lze do 15-ti dnů ode dne doručení podat námitky. O těchto námitkách rozhoduje opět arbitr, což se mi jeví jako poněkud nestandardní způsob úpravy rozhodování o opravném prostředku. Arbitr rozhodnutím o námitkách má možnost svůj nález potvrdit nebo změnit. Toto rozhodnutí o námitkách je pak konečné.

Zákon o finančním arbitrovi obsahuje i jedno velmi zajímavé ustanovení ukládající arbitrovi povinnost jednou ročně uveřejnit výroční zprávu o své činnosti, včetně popisu vybraných projednávaných sporů. Bohužel zákon výslovně stanovuje, že bez uvedení identifikačních znaků účastníků. Bylo by jistě inspirativní si přečíst, jakým způsobem jednotlivé banky postupují vůči svým klientům. I při anonymitě účastníků však bude jistě zajímavé sledovat jakým způsobem se bude zlepšovat chování bank.

Z výše uvedených principů zákona o finančním arbitrovi, který implementuje do našeho právního řádu nový orgán – finančního arbitra, je zřejmé, že zákon je zejména určen na ochranu drobných klientů bank. Samozřejmě finančního arbitra mohou využívat k řešení svého sporu s neodbytným klientem i banky (a dokáži si takového klienta-reptala velmi lehce představit). A možná časem budou navrhovateli spíše právě banky

 Datum poslední aktualizace: 31. prosince 2003