Spotřebitelský úvěr – jak na něj?

Především jsou stanoveny podmínky smluv, ve kterých se sjednává spotřebitelský úvěr, pokud jsou stranami smlouvy fyzická osoba, která jedná mimo oblast podnikatelské činnosti (tedy spotřebitel) a na druhé straně stojí podnikatel. Pokud by takovou smlouvu uzavřeli podnikatelé na obou stranách, pak se tento zákon neuplatní a postupuje se pouze podle obchodního zákoníku.

Zákon se rovněž nevztahuje na hypotéční úvěry, bezúročné půjčky, spotřebitelské úvěry nižší než 5000 Kč a vyšší než 800 000 Kč, spotřebitelské úvěry se splatností kratší než 3 měsíce nebo úvěr splatný v méně než 4 splátkách ve lhůtě nepřesahující 12 měsíců.

Cílem zákonodárce tak bylo především zesílit ochranu fyzické osoby – spotřebitele, který by měl být informován o podmínkách poskytnutí spotřebitelského úvěru a nákladech na něj, o svých závazcích, do kterých vstupuje a měl by být chráněn proti nepřiměřeným a zneužívajícím podmínkám poskytování úvěru. Převaha věřitele, především ekonomická, tak byla vyrovnána posílením právní ochrany spotřebitele. Nejenom stanovením podmínek smluv, ale např. stanovením jednotného způsobu výpočtu roční procentní sazby úroku při splácení spotřebitelského úvěru, čímž bude spotřebitel chráněn před účtováním nepřiměřených sazeb.

Již v nabídce, ve které je nabízen spotřebitelský úvěr nebo jeho zprostředkování musí být uvedeny informace o roční procentní sazbě nákladů na spotřebitelský úvěr nebo musí být uveden příklad jejího výpočtu.

Protože může být spotřebitelský úvěr sjednán v různých typech smluv jsou zákonem upraveny i jejich zvláštní podmínky. Tyto podmínky musí být – vedle podmínek obecně platných (stanovených občanským zákoníkem) – respektovány vždy, je-li sjednávána jakákoli smlouva, která bude obsahovat závazek poskytnutí spotřebitelského úvěru. Zákon sám ale neupravuje zvláštní typ smlouvy, čímž je spotřebiteli garantována právní ochrana v široké míře, ať už sjednává spotřebitelský úvěr v jakékoli smlouvě (např. smlouvě kupní). Tyto smlouvy musí být uzavřeny písemně, kdy spotřebitel musí obdržet jedno vyhotovení a musí obsahovat:

· stanovení roční procentní sazby nákladů na spotřebitelský úvěr způsobem uvedeným v zákoně,

· stanovení podmínek, za kterých může být roční procentní sazba nákladů na spotřebitelský úvěr upravena a které nesmí být závislé pouze na vůli věřitele,

·stanovení maximální výše spotřebitelského úvěru, stanovení výše jednotlivých splátek, jejich počtu a přesného časového rozvržení,

·stanovení jednotlivých plateb, budou-li placeny spolu se spotřebitelským úvěrem; pokud jednotlivé platby nelze přesně stanovit, musí být uveden způsob jejich výpočtu,

·závazek věřitele informovat spotřebitele v průběhu plnění smlouvy o všech změnách roční procentní sazby nákladů na spotřebitelský úvěr,

·u smluv, ve kterých se sjednává koupě najaté věci, výši spotřebitelského úvěru,

·ustanovení o právu na splacení spotřebitelského úvěru před stanovenou lhůtou,

·podmínky, za kterých lze předčasně ukončit smluvní vztah,

·způsob placení.

Zákon dále stanoví, že v případě, kdy věřitel poruší své zákonné povinnosti, pak se úvěr neúročí a věřitel nemůže vyžadovat žádné další platby, jestliže se spotřebitel této skutečnosti dovolá.

Pro případ, že spotřebitel využije svého práva na odstoupení od smlouvy o dodání zboží nebo služeb, a tudíž nedojde k plnění na jehož úhradu byl spotřebitelský úvěr sjednán, má právo, aby mu byla vrácena již splacená část úvěru.

S uplatněním těchto práv nesmí být spojováno navýšení nákladů na spotřebitelský úvěr, neboť uvedené důsledky byly vyvolány neplněním ze strany dodavatele nebo tím, že dodavatel neplnil řádně.

V případě, že spotřebitelský úvěr slouží k pořízení zboží a toto zboží je vráceno věřiteli, popřípadě třetí osobě, musí dojít k přiměřenému vypořádání mezi spotřebitelem a věřitelem, popřípadě třetí osobou, aby nedošlo k bezdůvodnému obohacení ani jedné ze stran.

Spotřebitel je taky oprávněn splatit spotřebitelský úvěr před dobou stanovenou ve smlouvě a v tomto případě má právo na poměrné snížení celkových nákladů na spotřebitelský úvěr.

Pokud se spotřebitel rozhodne úvěr splatit směnkou či šekem nesmí být na svých právech krácen.

A co je vlastně spotřebitelský úvěr? Myslí se tím především poskytnutí peněžních prostředků nebo odložená platba, za které je spotřebitel povinen platit sjednanou cenu.

 Datum poslední aktualizace: 31. prosince 2003