Výhrada vlastnického práva

Podobně je právní úprava výhrady vlastnického práva koncipovaná v občanském zákoníku, kde se v § 601 říká, že má-li vlastnictví k prodané movité věci přejít na kupujícího až po zaplacení kupní ceny, musí být tato výhrada dohodnuta písemně. Podobně jako u obchodního zákoníku lze výhradu sjednat pouze do okamžiku předání věci, neboť jinak platí ustanovení § 133 občanského zákoníku, že kupující nabývá vlastnické právo ke koupené věci jejím převzetím.

Jak vidno občanský zákoník nepřipouští, aby si smluvní strany sjednaly výhradu vlastnického právo u nemovitostí, což považuji za nešťastné, neboť právě u nemovitostí z důvodu jejich hodnoty se neschopnost kupujícího zaplatit celou kupní cenu již při podpisu kupní ceny objevuje nejčastěji. Částečně se dá nemožnost výhrady vlastnického práva obejít tím, že si prodávající ponechá oboustranně podepsané kupní smlouvy ve svém držení a předá je kupujícímu až po zaplacení kupní ceny nebo ponecháním kupních smluv v úschově notáře.

Výhrada vlastnického práva v obou právních úpravách umožňuje smluvním stranám odložit okamžik přechodu vlastnického práva a vázat tento okamžik na libovolnou skutečnost. V případě, že si výslovně nesmluví tuto skutečnost, obchodní zákoník sám presumuje, že touto skutečností je úplné zaplacení kupní ceny. Výhrada vlastnického práva tak způsobuje, že prodávající zůstává až do splacení kupní ceny nebo do splnění jiné podmínky, vlastníkem prodávaného zboží a přísluší mu právo na ochranu tohoto vlastnického práva proti každému, kdo do jeho vlastnického práva neoprávněně zasahuje. To má zvláště význam v rámci konkurzního řízení, kdy po prohlášení konkurzu na majetek kupujícího může prodávající uplatnit nárok na zboží, které v době prohlášení konkurzu bylo sice u kupujícího (dlužníka), avšak není jeho vlastnictvím. Jestliže prodávající namítne, že kupující není vlastníkem tohoto zboží, soud mu v případě pochybnosti uloží, aby ve lhůtě soudem určené podal žalobu proti správci konkurzní podstaty o určení, že zařazení prodané věci do konkurzní podstaty je nepřípustné.

V rámci výkladu výhrady vlastnického práva je však nutno zodpovědět otázku, co bude následovat, jestliže kupující kupní cenu ve smluvené době nezaplatí? Domnívám se, že odpověď není vůbec jednoduchá, a to z důvodu nutnosti vyřešení problému, zda-li výhrada vlastnictví je podmínkou nebo jen stanovením lhůty a v případě že je podmínkou, zda podmiňuje celou kupní smlouvu nebo jen přechod vlastnictví. Náš právní řád bohužel tuto situaci neřeší. Např. německý občanský zákoník dává v tomto směru jednoznačnou odpověď, když stanovuje, že prodávající je oprávněn, je-li sjednána výhrada vlastnického práva, odstoupit od smlouvy, je-li kupující v prodlení se zaplacením kupní ceny, tj. výhrada vlastnického práva nepodmiňuje celou smlouvu, ale toliko přechod vlastnického práva. Jsem ovšem přesvědčen, že ačkoliv náš právní řád nikde výslovně nestanovuje řešení, že i v jeho rámci dojdeme ke stejnému závěru.

Prodávající, který i po odevzdání zboží kupujícímu zůstal jeho vlastníkem, má dvě možnosti postupu proti kupujícímu, který je v prodlení se zaplacením kupní ceny. Jednak může od smlouvy odstoupit (zde pozor na rozdílnou právní úpravu odstoupení pro prodlení dlužníka v občanském a obchodním zákoníku) a kupující je povinen vrátit prodávajícímu předané zboží. Pokud však kupující zboží nevydá, může prodávající uplatnit svá práva pouze žalobou. Druhou možností pro prodávajícího je trvat na zaplacení kupní ceny a případně uplatnit vůči kupujícímu žalobu na zaplacení kupní ceny.

 Datum poslední aktualizace: 31. prosince 2003