Odpovědnost za škodu způsobenou v obchodě

Základním právním předpisem upravujícím tuto problematiku je občanský zákoník, část IV., která obsahuje zvláštní ustanovení o prodeji zboží v obchodě. V § 614 je pak výslovně upravena výše popsaná situace, a to tak, že jestliže kupující svým zaviněním poškodí nebo zničí vybrané zboží před převodem vlastnického práva, odpovídá za škodu podle obecných ustanovení o odpovědnosti za škodu.

Toto ustanovení vychází z jiného zákonného principu, který stanovuje, že při samoobslužném prodeji dochází k převodu vlastnictví ke kupované věci až okamžikem zaplacení kupní ceny. Uložení zboží do košíku je tedy pouze návrhem na uzavření kupní smlouvy, zaplacení zboží u pokladny a přijetí peněz prodávajícím je pak aktem uzavření kupní smlouvy. Do okamžiku zaplacení zůstává vlastníkem zboží prodávající.

Z výše uvedeného zákonného vymezení odpovědnosti za škodu způsobenou v obchodě je zřejmé, že základní pro posouzení povinnosti kupujícího zaplatit způsobenou škodu je jeho zavinění škody. Zavinění je vnitřní psychický stav kupujícího ke svému jednání a škodě, která nastala následkem tohoto jednání. Zákonné vymezení zavinění najdeme v trestním zákonu. „Nejlehčí formou“ zavinění je tzv. nevědomá nedbalost, která v rámci odpovědnosti za škodu způsobenou v obchodě má nejdůležitější a nejčastější místo. Nevědomá nedbalost se definuje jako stav, kdy kupující nevěděl, že svým jednáním může způsobit škodu, avšak vzhledem k okolnostem toto předvídat měl a mohl.

V případě, že kupující zaviní škodu alespoň v této formě nevědomé nedbalosti je povinen způsobenou škodu uhradit. Hranice mezi nevědomou nedbalostí a nezaviněním, tedy povinností zaplatit či nezaplatit vzniklou škodu, je přitom velmi úzká a bude vždy záviset na konkrétní situaci a všech okolnostech daného případu. Za zaviněné jednání se tak bude považovat např. jednání v situaci, kdy kupující bude v obchodě se skleněnými výrobky výrazně gestikulovat rukama a přitom shodí jednu z vystavených váz. Je zřejmé, že zákazník v takovém případě mohl následky svého jednání předvídat. O zavinění však nepůjde pokud, např. ve stejném obchodě bude vystavena váza skládající se ze dvou částí, přičemž na první pohled nebude viditelné, že se váza skládá ze dvou částí a na tuto skutečnost nebude nikde upozorněno. Jestliže pak zákazník vezme do rukou tuto vázu, přičemž jedna část vázy spadne a rozbije se, je zřejmé, že zákazník vzhledem k okolnostem nemohl škodu předvídat a tudíž za tuto škodu neodpovídá.

Pokud bude zřejmé, že zákazník škodu zavinil a odpovídá za ni, bude pro něj zásadní jakou výši škody je povinen zaplatit. I zde platí obecná ustanovení občanského zákoníku o odpovědnosti za škodu, dle kterých se hradí skutečná škoda a ušlý zisk (§ 442 OZ). Při určování ceny se přitom vychází z ceny v době poškození. Skutečnou škodou je částka, o kterou se v důsledku škody zmenšil majetek prodávajícího. Touto skutečnou škodou bude většinou částka, za kterou prodávající obdržel zboží od svého dodavatele. Ušlým ziskem se rozumí částka, kterou prodávající mohl získat prodejem daného zboží, pokud by nedošlo k jeho poškození. Tímto ušlým ziskem by pak mohl být rozdíl mezi cenou, za kterou bylo zboží nabízeno a cenou, za kterou obdržel kupující zboží od dodavatele. Toto vymezení ušlého zisku však může mít drobné odchylky v závislosti na charakteru zboží a příslušné prodejně. Tak např. u zboží, jehož cena je několikrát vyšší než cena, za kterou prodávající zboží získal a jde přitom o tzv. ležák, by výše ušlého zisku nemusela plně odpovídat rozdílu mezi cenou zboží a cenou za získání zboží, neboť prodávající by za tuto cenu nemusel zboží vůbec prodat.

Důležité ustanovení nalezneme také v § 450 občanského zákoníku, který umožňuje soudu z důvodu zvláštního zřetele přiměřeně snížit výši náhrady škody. Soud přitom musí vzít do úvahy způsob, jakým ke škodě došlo, jakož i osobní a majetkové poměry fyzické osoby, která tuto škodu způsobila. Přihlédne také přitom k osobním a majetkovým poměrům osoby, která byla poškozena. Soud nemá právo snížit výši náhrady škody pouze tehdy, pokud škoda byla způsobena úmyslně. Dle mého soudu toto moderační právo soudu je právě u škody způsobené v obchodě použitelné, neboť v mnoha případech by uhrazení plné výše škody způsobené neúmyslně nebylo v souladu s principy spravedlnosti.

Z výše uvedeného je zřejmé, že zákazník není vždy, kdy poškodí či zničí zboží v obchodě před jeho zakoupením, povinen uhradit prodávajícímu způsobenou škodu. Zákazník by měl vždy zvážit, zda škodu zavinil a pokud ano, zda náhrada škody požadovaná obchodníkem je adekvátní a spravedlivá. Pokud by tomu tak nebylo, měl by požadavek obchodníka na uhrazení škody odmítnout a odkázat ho na soudní řízení.

 Datum poslední aktualizace: 31. prosince 2003