Co přinesla EU českým spotřebitelům?

V tržním hospodářství je pozice každého spotřebitele zodpovědnější. Musí se rozhodovat sám na vlastní zodpovědnost. Úloha státu se také změnila – nyní zajišťuje, aby spotřebitel byl rovnoprávnou smluvní stranou, nejen právně, ale i fakticky. Spotřebitel je totiž ve vztahu s profesionálním podnikatelem v méně výhodné pozici, neboť většinou nedisponuje odbornými znalostmi ani týmem právníků. Stát tedy musí spotřebiteli od dodavatele zajistit základní informace v srozumitelné podobě pro jeho rozhodnutí, ochranu před nejvýznamnějšími riziky a zároveň musí zajistit i skutečnou možnost prosazení práva.

V tomto probíhajícím přerodu hraje významnou roli i Evropská unie a její členské státy. Jejich existující systémy ochrany spotřebitele ve vyspělých tržních ekonomikách jsou pro Českou republiku vzorem, který je stále využíván při sjednocování českého spotřebitelského práva s právem evropským. Český spotřebitel již získal převzetím evropských směrnic například i tato konkrétní práva:

dvouletou záruční lhůtu u všech výrobků vyrobených po 1. lednu 2003; navíc je nově jako vada vnímán nesoulad funkcí výrobků s vlastnostmi, které sliboval prodávající (např. pokud spotřebitel nezhubne při použití „zázračného“ přístroje na hubnutí o deklarovaných 10 kg za týden, tak to bude moci reklamovat);

možnost odstoupení od smlouvy uzavřené na dálku do 14 dní – v televizní reklamě, v katalogu nebo v internetovém obchodě je často zboží výborně nafoceno, popsány jsou jeho nejlepší vlastnosti, ale teprve, když spotřebitel si má možnost zboží „osahat“, zjistí, že pro něj není vhodné; nyní má možnost ho vrátit bez udání důvodu;

možnost odstoupení od smlouvy uzavřené mimo stálou provozovnu do 7 dní – na reklamních zájezdech, večírcích nebo při podomním prodeji se prodává často s využitím všech psychologickým triků obvykle předražené zboží či zboží spíše nižší kvality; díky této nové možnosti odstoupení ubylo nešťastných spotřebitelů, kteří mají doma nepoužitelné zboží a někdy ho navíc musí i pravidelně splácet;

informace o materiálech použitých v hlavních částech obuvi – protože významná část spotřebitelských problémů se týká právě obuvi, je významné, že je spotřebitel nyní např. informován, zda je obuv kožená nebo pouze koženková;

lepší informace o podmínkách spotřebitelských úvěrů – všechny firmy poskytující spotřebitelské úvěry musí zveřejňovat i roční úrokovou sazbu celkových nákladů na úvěr, protože v dřívějším systému úroků za různá období a různých poplatků bylo pro spotřebitele složité se orientovat; výhodou je i možnost předčasného splacení úvěru;

při pochybnostech o významu smluvních ustanovení platí výklad pro spotřebitele příznivější – mnoho méně seriozních firem vytvářelo komplikované smlouvy s ustanoveními, které si spotřebitel vzhledem k jejich nejednoznačnosti mohl vykládat pro sebe příznivěji a pak měl problémy v případném sporu;

zlepšení podmínek u bankovních služeb – bankovní převody teď musí být realizovány nejpozději do dvou pracovních dnů od jejich splatnosti; navíc se spotřebitelé s problémy při bankovních převodech mohou obracet na finančního arbitra a ušetří si tak soudní cestu; nelze opomenout i významné zvýšení hranice pro odškodnění v případě krachu banky.

Každý spotřebitel se však nejdříve musí se svými právy seznámit a poté se je snažit prosadit. Průzkumy, které provedlo Sdružení obrany spotřebitelů ČR ukázaly, že deset měsíců po vstoupení v platnost, znalo možnost odstoupení od kupní smlouvy uzavřené na dálku ve lhůtě 14 dní, pouhých 43 % uživatelů internetu (průzkum byl proveden v rámci soutěže, takže se dá předpokládat, že se účastnila spíše mladší generace; odpovědělo cca 1050 uživatelů).

 Datum poslední aktualizace: 31. prosince 2003