Označování textilních výrobků

Zákon o ochraně spotřebitele stanoví prodávajícímu povinnost označovat prodávané textilní výrobky s tím, že prioritou je povinnost označit výrobek přímo, viditelně a srozumitelně. Tam, kde je přímé označení výrobku nemožné, umožňuje uvedený zákon zvolit jiný vhodný způsob. Vždy se musí jednat o informaci písemnou, v českém jazyce a poskytnutou spotřebiteli před uzavřením kupní smlouvy.

Textilní výrobky je tedy možné označovat následujícími způsoby:

– přímo na výrobku (všitá etiketa; samolepka; visačka upevněná na výrobku; písemná doplňující informace přiložená k výrobku takovým způsobem, aby nemohlo dojít k záměně s informací o jiném výrobku);

– na obalu výrobku;

– jiným vhodným způsobem (přiložením písemné informace, zejména u skupiny výrobků, kde přímé značení není možné, případně vhodné a účelné – např. výrobky z krajek či choulostivé textilie, u nichž by mohlo dojít k jejich poškození).

Poskytování základních informací o materiálech formou letáčků lze považovat u textilních výrobků za doplňující informace za předpokladu, že například výrobek je v souladu s vyhláškou MPO č. 92/1999 Sb. označen procentuálním materiálovým složením vláken v textiliích a při označení jednotlivých druhů vláken je použito jejich celých druhových názvů, avšak názvy nejsou v českém jazyce. Informace musí být poskytnuty spotřebiteli před uzavřením kupní smlouvy. Není přípustné předávat letáky až u pokladny po zaplacení zboží. Musí být přiloženy k výrobku již při jeho nabídce (např. v kapse oděvu apod.).

Obdobné podmínky platí pro označení výrobků pro případ jejich údržby. Zde je nutné vycházet z povahy prodávaného výrobku, kde je nepochybné, že textilní výrobek patří do skupiny zboží, které spotřebitel bude užívat delší dobu. Zákon výslovně nestanoví, jakým způsobem bude výrobek označen. Může se tedy jednat o označení obvyklé, tzn. použití symbolů dle technické normy ČSN EN 23758 80 0005 (ISO 3758 : 1991) či informaci písemnou.

 Datum poslední aktualizace: 31. prosince 2002