VYHLÁŠKA ministerstva životního prostředí České republiky 395/1992 Sb. kterou se provádějí některá ustanovení zákona České národní rady č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny

Změna: 105/1997 Sb., 200/1999 Sb., 85/2000 Sb., 190/2000 Sb.

Ministerstvo životního prostředí České republiky stanoví podle § 4 odst. 1 a 2, § 8 odst. 3 a 5, § 24 odst. 2, § 38 odst. 3, § 40 odst. 1, § 42 odst. 2 a 5, § 47 odst. 3, § 48 odst. 3, § 49 odst. 5, § 50 odst. 5, § 60 odst. 4, § 67 odst. 1, § 69 odst. 3, § 81 odst. 5, § 82 odst. 2, § 90 odst. 5, 6 a 7 zákona České národní rady č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění zákonného opatření předsednictva České národní rady č. 347/1992 Sb. (dále jen “zákon”):

Vymezení a hodnocení územního systému ekologické stability krajiny (k § 4 odst. 1 zákona)

§ 1

Pro účely této vyhlášky se vymezují následující pojmy územního systému ekologické stability krajiny (dále jen “systém ekologické stability”)

a) biocentrum je biotop [§ 3 písm. i) zákona] nebo soubor biotop; v krajině [§ 3 písm. k) zákona], který svým stavem a velikostí umožňuje trvalou existenci přirozeného či pozměněného, avšak přírodě blízkého ekosystému [§ 3 písm. j) zákona],

b) biokoridor je území, které neumožňuje rozhodující části organismů trvalou dlouhodobou existenci, avšak umožňuje jejich migraci mezi biocentry a tím vytváří z oddělených biocenter síť.

§ 2

(1) Vymezení místního, regionálního i nadregionálního systému ekologické stability stanoví orgány ochrany přírody v plánu systému ekologické stability.

(2) Plán systému ekologické stability obsahuje

a) mapový zákres existujících a navržených biocenter a biokoridorů s vyznačením zvláště chráněných částí přírody, a to v měřítku 1:50 000 a větším pro nadregionální a regionální systém ekologické stability a v měřítku 1:10 000 a větším pro místní systém ekologické stability,

b) tabulkovou a popisnou část charakterizující funkční a prostorové ukazatele, zejména rozmanitost ekosystémů, charakteristiky zvláště chráněných částí přírody, prostorové vazby, nezbytné prostorové údaje (minimální plochy biocenter, maximální délky biokoridorů a jejich minimální nutné šířky) a jejich současný stav,

c) bližší odůvodnění včetně návrhů rámcových opatření k jeho zachování a zlepšení.

(3) Plán systému ekologické stability je podkladem pro projekty systému ekologické stability podle § 4, provádění pozemkových úprav,1) pro zpracování územně plánovací dokumentace, pro lesní hospodářské plány2) a pro vodohospodářské a jiné dokumenty ochrany a obnovy krajiny. Zpracování plánu systému ekologické stability provádějí odborně způsobilé osoby.3)

1) Zákon ČNR č. 284/1991 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech.

§ 3

(1) Orgán ochrany přírody průběžně provádí hodnocení systému ekologické stability (dále jen “hodnocení”) z hlediska jeho stabilizační funkce.

(2) Hodnocení obsahuje zejména upřesnění hranic, úroveň biologické diverzity, hodnocení druhové skladby porostů a schopnosti ekosystému odolávat znečištění, erozi či jiné fyzikální nebo chemické zátěži prostředí. Jeho výsledkem je určení, zda systém ekologické stability je vyhovující, tj. přesně vymezený a schopný bez dalších opatření plnit stabilizující funkce v krajině, nebo nevyhovující, tj. vyžadující vymezení či doplnění biocenter a biokoridorů.

§ 4

(1) Projekty k vytváření systému ekologické stability (dále jen “projekty”) jsou souborem přírodovědné, technické, ekonomické, organizační a majetkoprávní dokumentace; jsou nezbytným podkladem zejména k provádění pozemkových úprav.

(2) Podkladem pro zpracování projektu je schválená územně plánovací dokumentace4) nebo plán systému ekologické stability.

(3) Projekty podle odstavce 1 zajišťují právnické a fyzické osoby uvedené v § 4 odst. 1 zákona. Jejich zpracování provádějí odborně způsobilé osoby.3)

3) Vyhláška Státní komise pro vědeckotechnický a investiční rozvoj č. 186/1990 Sb., o oprávnění k projektové činnosti.

§ 5

(1) Plán systému ekologické stability a projekt systému ekologické stability schvalují příslušné orgány územního plánování v územně plánovací dokumentaci nebo v územním rozhodnutí.

(2) Před schválením předkládá příslušný orgán ochrany přírody návrh plánu systému ekologické stability nebo zpracovaný projekt systému ekologické stability k posouzení a projednání dotčeným orgánům státní správy a účastníkům řízení.

(3) Pro objektivní posouzení návrhu plánu systému ekologické stability nebo zpracovaného projektu systému ekologické stability si před jeho schválením mohou orgány ochrany přírody zajistit posouzení u odborně způsobilých právnických či fyzických osob.3)

3) Vyhláška Státní komise pro vědeckotechnický a investiční rozvoj č. 186/1990 Sb., o oprávnění k projektové činnosti.

§ 6

(1) Opatřením k vytváření systému ekologické stability se rozumí návrh a realizace dílčích či jednoduchých doplnění systému ekologické stability, zejména místního, které vzhledem k nenáročným technickým, ekonomický, organizačním a majetkoprávním podmínkám nevyžaduje předchozí zpracování plánu či projektu podle § 4 a 5 (např. doplňková výsadba stávajícího biocentra či biokoridoru, založení nevelkého remízu, výsadba či dosadba liniové zeleně).

(2) Opatření podle odstavce 1 zabezpečují právnické a fyzické osoby uvedené v § 4 odst. 1 zákona.

§ 7

(1) Registrace (§ 6 zákona) se provádí zápisem do seznamu významných krajinných prvků. Zápis obsahuje soupis katastrálních území a výčet dotčených parcel s uvedením jejich vlastníků i nájemců, stručnou charakteristiku, doklad o oznámení (§ 6 odst. 1 a 2 zákona), případně o výsledku projednání (§ 6 odst. 3 zákona) či o zrušení registrace (§ 6 odst. 4 zákona) a zákres v mapách přiměřeného měřítka (1:5 000 a většího).

(2) Zrušení registrace významného krajinného prvku sdělí orgán ochrany přírody vlastníkovi, případně i nájemci dotčeného pozemku, územně příslušnému stavebnímu úřadu a obci.

§ 8

(1) Poškozování a ničení dřevin rostoucích mimo les (§ 7 odst. 1 zákona) je nedovolený zásah, který způsobí podstatné a trvalé snížení jejich ekologických a estetických funkcí nebo bezprostředně či následně způsobí jejich odumření.

(2) Povolení ke kácení dřevin rostoucích mimo les za předpokladu, že tyto nejsou významným krajinným prvkem [§ 3 písm.

b) zákona] a jsou splněny ostatní podmínky stanovené zákonem a jinými právním předpisy,5) se podle § 8 odst. 3 zákona nevyžaduje pro stromy o obvodu kmene do 80 cm měřeného ve výšce 130 cm nad zemí nebo souvislé keřové porosty do celkové plochy 40 m2.

(3) Žádost o povolení ke kácení dřevin rostoucích mimo les podává vlastník pozemku či nájemce se souhlasem vlastníka pozemku, na kterém dřeviny rostoucí mimo les rostou. Žádost musí obsahovat

a) jméno a adresu žadatele,

b) doložení vlastnického či nájemního vztahu žadatele k pozemkům a dřevinám rostoucím mimo les,

c) specifikaci dřevin rostoucím mimo les, které mají být káceny, zejména jejich druh, počet, velikost plochy keřů včetně situačního zákresu,

d) udání obvodu kmene stromu ve výšce 130 cm nad zemí,

e) zdůvodnění žádosti.

(4) Oznámení o kácení dřevin rostoucích mimo les (§ 8 odst. 2 zákona) musí obsahovat stejné náležitosti jako žádost o povolení ke kácení podle odstavce 3.

(5) Kácení dřevin rostoucích mimo les se provádí zpravidla v období jejich vegetačního klidu. K tomu přihlíží orgán ochrany přírody při vydávání povolení ke kácení dřevin (§ 8 odst. 1 zákona).

5) Např. § 10 a § 36 odst. 4 zákona č. 138/1973 Sb., o vodách (vodní zákon).

§ 9

Maximální výše a způsob vyměření poplatku za jízdu motorovými vozidly v národních parcích (k § 24 odst. 2 zákona) (1) Za jízdu motorovými vozidly na území národního parku může orgán ochrany přírody stanovit poplatek v maximální výši 20 Kčs za jeden den, a jde-li o autobus, v maximální výši 50 Kčs za jeden den. Den, v němž byl zaplacen poplatek za vjezd na území národního parku (§ 24 odst. 1 zákona), již nepodléhá poplatku za jízdu na území národního parku.

(2) Poplatek za jízdu motorovými vozidly na území národního parku lze též vybírat ročním paušálem ve výši maximálně 1000 Kčs za jedno motorové vozidlo, a jde-li o autobus, v maximální výši 3000 Kčs.

(3) Forma poplatku podle odstavců 1 a 2 je na vůli plátce.

(4) Je-li v motorovém vozidle přepravován držitel průkazu ZTP nebo ZTP/P6) a je-li toto vozidlo řádně označeno příslušným symbolem,7) poplatky stanovené v odstavcích + a 2 se nevyžadují. Od poplatků jsou osvobozeny též autobusové zájezdy organizované pro zdravotně postižené občany za podmínky, že je v autobuse přepravována alespoň polovina takovýchto občanů.

6) Vyhláška ministerstva práce a sociálních věcí České republiky č. 182/1991 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení a zákon České národní rady o působnosti orgánů České republiky v sociálním zabezpečení.

§ 10

(1) Náležitostmi plánu péče o vybraná zvláště chráněná území (dále jen “plán péče”) jsou návrhy praktických opatření směřující k

a) zamezení nebo minimalizaci nepříznivých vlivů okolí,

b) omezení či zastavení vývojových procesů tak, aby bylo uchováno vývojové stádium ekosystému potřebné pro zachování druhotné rozmanitosti;

c) odstranění nežádoucích objektů, zařízení, skládek apod.,

d) usměrnění hospodářského či jiného využívání území,

e) usměrnění využití území pro vědeckovýzkumné, osvětové a další účely,

f) úpravě přírodních poměrů území ve prospěch předmětu ochrany,

g) zajištění praktické ochrany území.

(2) Odbornými podklady pro sestavování a aktualizaci plánu péče jsou zejména inventarizační průzkumy. Doplňujícími podklady jsou veškeré dostupné materiály získané vědeckými výzkumy či odbornými expertízami, zprávy z kontrol apod.

(3) Náležitostmi plánu péče jsou dále

a) základní identifikační údaje,

b) charakteristika území se zvláštním zřetelem na hlavní předmět ochrany,

c) stanovení negativních činitelů a možných nebezpečí dalšího ohrožení,

d) předběžné finanční vyčíslení nákladů na realizaci navržených praktických opatření.

(4) Náležitostmi plánu péče pro území na lesním půdním fondu jsou navíc

a) rozbor současného stavu porostů,

b) stanovení hlavních směrů řízení vývoje, případně též technologických postupů pro základní jednotky (soubory lesních typů).

(5) Náležitostmi plánu péče pro území mimo lesní půdní fond jsou navíc

a) návrhy na praktická opatření včetně stanovení limitů pro případné hospodářské využívání,

b) stanovení způsobu uskutečňování navrhovaných opatření.

(6) Náležitostmi plánu péče jsou též návrhy na technické zabezpečení a vybavení zvláště chráněného území, na jeho vědeckovýzkumné a výchovné využití apod.

(7) Plán péče pro území na lesním půdním fondu předávají okresní úřady, správy chráněných krajinných oblastí, správy národních parků nebo ministerstvo životního prostředí České republiky zpracovateli lesního hospodářského plánu nebo lesní hospodářské osnovy v termínu stanoveném orgánem státní správy lesů.8) Plán péče zpracovaný v průběhu platnosti lesního hospodářského plánu může předat orgán ochrany přírody jako podnět ke změně lesního hospodářského plánu příslušnému orgánu státní správy lesního hospodářství.

(8) Zpracování návrhu plánu péče podle odstavců 1 až 7 zajišťuje příslušný orgán ochrany přírody prostřednictvím fyzické či právnické osoby, která má pro tuto činnost kvalifikační předpoklady. Metodické řízení a koordinaci zpracování plánů péče zajišťuje Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky.

(9) Plán péče projedná orgán ochrany přírody před jeho schválením s vlastníky i nájemci dotčených pozemků a příslušnými orgány státní správy. Tento plán platí zpravidla pro období deseti let, v odůvodněných případech může být jeho platnost prodloužena o dalších pět let. U nově vyhlašovaných zvláště chráněných území je plán péče součástí podkladů pro jejich vyhlášení.

(10) Každý zásah provedený v rámci uskutečňování plánu péče musí být odborně zdokumentován a evidován. Orgán ochrany přírody, který zásah provedl, popřípadě zadal, je povinen zajistit odborné sledování změn zásahem vyvolaných. Provedené zásahy i výsledky sledování se shromažďují a evidují v dokumentaci podle § 12.

8) § 26 odst. 3 zákona č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon).

§ 11

(1) V písemném oznámení záměru na vyhlášení národních přírodních rezervací, přírodních rezervací, národních přírodních památek, přírodních památek a památných stromů vyrozumí orgán příslušný k jejich vyhlášení vlastníky i nájemce pozemků o

a) velikosti části přírody navržené k zamýšlené ochraně s uvedením parcelních čísel dotčených pozemků a označením katastrálního území, dále doplněném o mapové podklady s detailním zákresem vedení hranice zvláště chráněného území a odůvodnění ochrany,

b) kategorii zvláštní ochrany, která se navrhuje vyhlásit,

c) zákonném ochranném pásmu a jeho režimu, případně o návrhu na vyhlášení ochranného pásma včetně jeho rozsahu a detailním způsobu vedení jeho hranic,

d) vymezení základních podmínek ochrany včetně přehledu činností, kterých se musí vlastník zejména zdržet,

e) předpokládaném termínu vyhlášení zvláštní ochrany.

(2) Veřejná vyhláška určená k oznámení záměru vyhlásit národní parky nebo chráněné krajinné oblasti obsahuje náležitosti uvedené v odstavci 1, kromě parcelních čísel, a dále obsahuje orientační vymezení zón odstupňované ochrany.

§ 12

(1) Ústřední seznam ochrany přírody (dále jen “ústřední seznam”) tvoří kartotéka a sbírka příloh.

(2) Ústřední seznam vede Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky v Praze.

(3) Kartotéka obsahuje evidenční listy se základními údaji o zvláště chráněných územních a památných stromech. Základními údaji jsou

a) název objektu,

b) kategorie ochrany,

c) údaje o ochranném pásmu,

d) údaje o mapových podkladech,

e) výměra,

f) stručný popis s uvedením důvodů a cílů ochrany,

g) údaje o vyhlášení ochrany a jeho publikaci,

h) okres,

i) obec, katastrální území a parcelní čísla pozemků,

j) evidenční číslo,

k) údaje lesnické v případě zvláště chráněných území na lesním půdním fondu.

(4) Sbírka příloh obsahuje

a) obecně závazné předpisy či rozhodnutí o vyhlášení ochrany, o jejich změnách či zrušení,

b) doklady o projednání záměru vyhlášení ochrany,

c) výpis z evidence nemovitostí a listů vlastnictví dotčených parcel,

d) snímek z pozemkové mapy a další otisky map (státní mapa odvozená 1:5 000 respektive též lesnická mapa a základní mapa 1:50 000),

e) rezervační knihu.

(5) Rezervační kniha je průběžně doplňovaný soubor údajů a informací o dotčeném zvláště chráněném území. Obsahuje dotazník “Základní údaje”, doklady o výjimkách z ochranných podmínek, plány péče a zprávy o plnění opatření z nich vyplývajících, zprávy z kontrol, výsledky výzkumu a průzkumu a další dokumentaci.

(6) U národních parků a chráněných krajinných oblastí se údaje uvedené v odstavci 3 písm. i) až k) a v odstavci 4 písm. c) a d) v evidenčních listech a sbírce příloh neuvádějí.

(7) Podklady k provedení zápisu památných stromů a zvláště chráněných území, kromě národních parků a chráněných krajinných oblastí, do seznamu jsou

a) obecně závazných předpis či rozhodnutí o vyhlášení zvláště chráněné části přírody a jejího ochranného pásma,

b) výpis z evidence nemovitostí dotčených parcel a snímek z pozemkové mapy s vyznačením hranic dotčeného území,

c) otisk státní mapy odvozené 1:5 000 s vyznačenými hranicemi (u území na lesním půdním fondu též lesnická mapa),

d) otisk základní mapy 1:50 000 nebo její výřez s vyznačenými hranicemi,

e) dotazník “Základní údaje”.

(8) Podklady k provedení zápisu národních parků a chráněných krajinných oblastí do seznamu jsou

a) obecně závazný předpis o vyhlášení národního parku nebo chráněné krajinné oblasti,

b) seznam katastrálních území, která jsou do území národního parku nebo chráněné krajinné oblasti zahrnuta jako celek nebo zčásti,

c) soubor základních map 1:10 000 s vyznačením hranic (u území větších než 500 km2 soubor základních map 1:25 000),

d) soubor základních map 1:50 000 se zákresem hranic.

(9) Podklady pro zápis do evidence v ústředním seznamu podle odstavců 6 a 7 je povinen zaslat orgán ochrany přírody, který ochranu vyhlásil, právnické osobě uvedené v odstavci 2 do 30 dnů ode dne vyhlášení ochrany. U národních parků a chráněných krajinných oblastí je tímto orgánem ministerstvo životního prostředí České republiky.

(10) Evidence zvláště chráněných území podle odstavců 1 až 8 je pro území sloužící zájmům obrany státu vedena v rozsahu dohodnutém ministerstvem životního prostředí České republiky a federálním ministerstvem obrany.

§ 13

(1) K označení se používá

a) tabulí s velkým státním znakem České republiky a označením příslušné kategorie a ochrany u národních parků, chráněných krajinných oblastí, národních přírodních rezervací a národních přírodních památek,

b) tabulí s malým státním znakem České republiky a označen