Zkušenosti s výchovou středoškolské mládeže k sebevědomému spotřebiteli

Hlavním pomocníkem se nám ale ve škole stal časopis “TEST”, s jehož šéfredaktorkou JUDr.I. Rozovou jsem navázala tradiční spolupráci. Mimo jiné chodí na naší školu pravidelně na dvouhodinovou besedu se studenty (podotýkám, že vždy bezplatně) a na teoretické znalosti studentů navazuje konkrétními příklady. Ještě vždy dlouho po besedě pak radí a pomáhá se složitými případy reklamací a zodpovídá dotazy z praxe, kde by moje zkušenosti ani zdaleka nestačily. Při výuce podrobně rozebíráme zákony (občanský zákoník pak navazuje v předmětu “právo”). Především zákon 634/1992 Sb., 22/1997 Sb., 110/1997 Sb. a jejich pozdější možné úpravy a novely. Studenti přesně znají povinnosti prodávajícího i práva spotřebitele, a to i ve službách. Vědí, co musí obsahovat obal zboží, jaké jsou podmínky prodeje, jak reklamovat atd. Přitom je ovšem, a to velmi důrazně, stále připomínat, že jejich jednání musí být asertivní, ale nikdy ne drzé, k čemuž lez v jejich věku a “spravedlivém rozhořčení”sklouznout velmi snadno a pak má karty v ruce prodávající. Již po několika hodinách výuky přijdou vždy první studenti s prosbou o pomoc, že maminka si neví rady s reklamací a oni jí radí. Ptají se, zda dobře.

Vychováme tedy i rodiče, i když nepřímo. Často není třeba chodit pro příklady chyb daleko. Nedaleko školy máme malinky obchod s potravinami a během tří měsíců naší studenti vychovali majitelku (a zároveň jedinou prodavačku) tak, že přestala brát potraviny (nebalené a peníze bez rukavice), pořídila si dva chladící boxy (studenti ji upozornili na povinnosti při skladování jogurtů, baget atd.). Nakonec se podařilo také znemožnit prodej prošlých potravin a dnes je obchodnice v naprostém pořádku. Studenti se ovšem uchýlili také k výhružce kontrolních orgánů a slovo ČOI působilo takřka zázračně. Teprve po třech letech výuky v každé třídě mohu konstatovat trvalý stav návyků a vzhledem ke zpětné vazbě se studenty vím, že se stali spotřebiteli, kteří znají svá práva (a samozřejmě i povinnosti ) při nákupech, kterým se zcela jistě a zvláště jako dospělí nevyhnou. Dnes prý při procházkách po tržišti, či v obchodech vnímají věci, které dříve ani netušili. Dokáží klidně upozornit na běžné nešvary a uvědomují si, že za nesolidní jednání se musí stydět prodejce, poskytovatel služby či trhovec a ne kupující. Obzvláště mě potěšilo, když mi s rozčílením vyprávěli, jak se zastali starších osob nebo licí , kteří podobné vědomosti nemají. Hodnotili to slovy: “Prodavače si musíme asi vychovat”. A určitě nejen pro harmonizaci s Evropskou unií, ale především pro život u nás doma. Domnívám se, že tento výsledek úplně postačí k naplnění cílů naší výuky. V okolních obchodech prý naším studentům říkají: “Vy jste z té obchodní akademie, že?” A nedovolí si běžné prohřešky. Je to úsměvné, ale cíl to plní. Totéž aplikuji při studiu v předmětu řízení jakosti a certifikace na VOŠ ve druhém ročníku. Zde je situace snazší, protože věk studentů je vyšší, i na DS. Musím ovšem říci, že v obou předmětech mám skutečnou záplavu pomůcek a vedení školy na vybavení skutečně poskytuje vše, co je třeba, včetně spousty exkurzí, které jsou voleny promyšleně tak, aby doplňovaly teoretickou výuku. Samozřejmě, že zkušeností mám za 11 let mnoho, ale podstatné je, že ačkoliv stát je povinen chránit své občany tam, kde oni vlastními silami nemohou, i sám spotřebitel má mnoho možností Jen je třeba, aby o nich věděl a uměl je využít. A k tomu směřuje celé moje úsilí v této výchově.

Praha 27.10.2000

 Datum poslední aktualizace: 31. prosince 2003