Kupní cena

Cenu je třeba sjednat v souladu s obecně závaznými právními předpisy, jinak je smlouva neplatná, viz § 40a Občanského zákoníku. Platný zákon dává velkou volnost pro dohodnutí ceny. Existují tyto možnosti:

· cena je stanovena cenovým předpisem;

· cena není ničím omezena.

Je-li cena stanovena cenovým předpisem, je tu otázka platnosti smlouvy, jestliže dohodnutá cena je vyšší nebo nižší než stanovená cena. Nižší cena by neměla v zásadě vadit platnosti smlouvy, je-li dohodnutá cena vyšší, je přípustná jen tehdy, jestliže to cenový předpis připouští. Jinak je smlouva neplatná. A to relativně, tzn., že jen v případě, že se ten, kdo je úkonem dotčen, neplatnosti dovolá. Cenový předpis, tj. Zákon o cenách stanoví jednak kategorie tzv. smluvních cen a tzv. regulovaných cen; z nich je pro oblast občanskoprávní nejdůležitější skupina tzv. úředně stanovených cen a z nich pak ceny staveb, pozemků a drobných porostů jsou upravené zákonem. Zákon o cenách má i svou prováděcí vyhlášku.

Jestliže pro cenu není předpis, je její dohodnutí volné. Jediným regulátorem ceny je v současné době pouze ustanovení § 3 Občanského zákoníku, že cena nesmí odporovat dobrým mravům. Znamená to, že při volném sjednání ceny už není vyloučena v zásadě ani tzv. cena zvláštní obliby, pretium affectionis. Jde o subjektivní zhodnocení zájmu kupujícího na koupi určité věci.

Vždycky je rozhodující cena věci v době jejího prodeje a v zásadě posouzení se děje podle cenového předpisu platného v té době, i odhad má být podle této doby; je ovšem možné, aby předpis stanovil něco jiného.