Jak je možno realizovat péči o krajinu?

Na původních nehnojených loukách se v daleko větší míře vyskytují vzácné a chráněné druhy rostlin a živočichů. Nachází se zde rovněž daleko vyšší počet rostlinných i živočišných druhů, louky jsou daleko pestřejší

Na loukách intenzívně hnojených anorganickými hnojivy se s rostoucím výnosem, který je podmíněn rostoucími dávkami hnojiv, snižuje počet rostlinných druhů. Postupně se vytrácejí rostliny, které nesnášejí hnojení (např. vstavačovité) a rostliny s nižší konkurenční schopností (např. výběžkaté trávy).

Nejšetrnějším způsobem sklizně luk je extenzívní pastva či ruční kosení. Vzhledem k rozlohám pozemků a nedostatku času se však většinou neobejdeme bez použití nejrůznější mechanizace. Je potřeba vždy vybírat takovou, která co nejméně škodí životnímu prostředí.

Doporučujeme:

vysévat luční směsí namíchané z osiva získaného umělým pěstováním vhodných rostlin

vysévat semenný materiál získaný z druhově bohatých původních luk sušením sena na roštech

postupně snižovat množství živin v půdě na dříve intenzívně obdělávaných loukách na optimální hodnotu – časté kosení (min. 2x ročně) a odstraňování pokosené biomasy, šetrnou pastvu, mírné narušení travního drnu, vyhrabání stařiny, roztrhání mechového patra lehkými branami nebo železnými hráběmi.

Louky mají i významný krajinotvorný efekt. Estetiku krajiny výrazně obohacují nejen solitery především listnatých dřevin, ale i sady či aleje vysokokmenných odrůd ovocných stromů. Na rozdíl od nových odrůd pěstovaných převážně intenzívní formou na zákrscích vyžadují minimální péči a jsou odolnější vůči chorobám. Kromě toho poskytují stín lidem i dobytku, brání erozi, chrání před větrem, slouží jako potrava pro včely, hnízdění pro ptáky, stanoviště pro bezobratlé živočichy. Staré odrůdy ovocných dřevin jsou rovněž velmi vhodným genofondovým základem pro nové odrůdy. V současnosti se šlechtitelská pracoviště opět začínají zabývat šlechtěním nových odrůd vhodných pro extenzívní pěstování s minimálními nároky na lidskou práci.

Zvláštním druhem zemědělského hospodaření, které se vyznačuje šetřením přírodních zdrojů je ekologické zemědělství. Vyznačuje se omezením či zákazy používání látek a postupů, které zatěžují životní prostředí, chovem hospodářských zvířat v souladu s jejich etologickými požadavky a přirozenými způsoby chovu s regulovaným využíváním veterinárních léčiv a šetrnými zpracovatelskými postupy.

Definice ekologického zemědělství a kritéria, která musí být dodržena, aby zemědělské a potravinářské produkty směly být označeny jako “produkt ekologického zemědělství” a logem BIO, jsou obsaženy v zákoně č. 242/2000 Sb. O ekologickém zemědělství a v prováděcí vyhlášce k němu

Produkty ekologického zemědělství jsou označeny názvem Bio a ochrannou známkou.

Hlavní zásady ekologického zemědělství:
– nepoužívat umělá hnojiva a pesticidy
– dodržovat řádně agrotechnické nároky jednotlivých plodin
– hospodářská zvířata musí mít výběh
– co nejvíce využívat pastvu
– dodržovat další etologické podmínky uvedené v zákoně o ekologickém zemědělství.

Jednou z perspektivních forem péče o přírodu a krajinu je zakládání pozemkových spolků. Jsou to nevládní neziskové organizace, které programově chrání přírodní a kulturní dědictví prostřednictvím nabývání vlastnických či jiných věcných práv k vybraným pozemkům, budovám a jejich nedílným součástem.

Navazují na činnost okrašlovacích spolků, které u nás začaly vznikat již na počátku minulého století.

V pozemkových spolcích se dobrovolně sdružují vlastníci pozemků, kteří mají společný cíl a zájem a dobrovolně se podrobují dohodnutým podmínkám.

Další podrobnosti k tématu hledejte na www.ekoporadna.cz.

 Datum poslední aktualizace: 31. prosince 2003