Která lepidla jsou ekologicky přijatelná?

· Škrobová, dextrinová a bílkovinná lepidla

Škrobová, dextrinová a bílkovinná lepidla jsou tuhé látky, prášky nebo pasty obsahující vodu. Zasychají ztrátou vody odpařením nebo vsáknutím do lepeného materiálu. Protože jde o přírodní materiály, hrozí nebezpečí napadení mikroorganismy. Proto lepidla obsahují konzervační látky, které by měly být potravinářské. Do této skupiny lepidel patří např. Bílá lepicí pasta, Drago. Pro práci dětí jsou nejvhodnější.

· Disperzní lepidla

Disperzní lepidla mají tekutou, pastovitou až tmelovitou konzistenci. Jejich základem je disperze částic polymerů ve vodě. Zasychají vsáknutím vody do porézního materiálů a jejím odpařením. Používají se např. k lepení papíru, dřeva, textilu, tapet, v obuvnictví. Patří mezi ně např. Herkules, Tenyl, Teramotmel, Duvilax.

· Lepidla na bázi organických rozpouštědel

Tradiční univerzální lepidla se skládají z rozpouštědla (alkoholů, eterů, chlorovaných uhlovodíků, toluenu, xylenů, cyklohexanu, atd.) a vlastní lepicí hmoty (nejčastěji syntetické pryskyřice, u sekundových lepidel esteru kyseliny kyanakrylové). Rozpouštědla zajišťují, aby lepicí hmota zůstala měkká. Většinou jsou zdraví škodlivá – dráždí sliznice, působí narkoticky, mohou poškozovat játra, ledviny, nervy a mozek. Speciální lepidla by neměla v žádném případě přijít do rukou dětem.

Doporučujeme

· používat lepidla na vodní bázi

· pro práci dětí nepoužívat speciální lepidla (dvousložková, sekundová, kontaktní)

· zkusit si vyrobit škrobové lepidlo doma

· zbytky lepidel obsahujících organická rozpouštědla vyhazovat vždy do nebezpečného odpadu.

 Datum poslední aktualizace: 31. prosince 2003