BĚŽECKÉ LYŽE

Ze všeho nejdříve reálně odhadněte své lyžařské dovednosti a schopnosti a poté vyberte způsob lyžování, který budete nejčastěji praktikovat. Nenadsazujte své schopnosti! Stejně jako se nehodí rekreační lyže pro závodění (jsou těžší a pomalejší), tak se nehodí závodní lyže pro turistiku (jsou určeny pro tvrdý povrch, nejsou univerzální ani patřičně odolné, i jsou zbytečně drahé…). Je to stejné, jako kdybyste si pro popojížďky Prahou zakoupili místo městského automobilu třeba závodní monokok. Nabízené druhy lyží plně pokrývají celé spektrum lyžařských alternativ: závodní, sportovní, sportovně rekreační, turistické, speciální – a pokud správně ohodnotíte sami sebe, máte šanci zakoupit lyže, které jsou vhodné přesně pro váš způsob lyžování. Takže ona “vstupní” otázka …

Jaký jsem lyžař?

– rekreační
Chodím na lyžích na procházky a výlety. Na skluz a rychlost se nezaměřuji, jelikož nejsem dostatečně technicky a fyzicky vybaven či mě to prostě nebaví.
Zvolte lyže turistické (rekreační), které jsou sice trochu těžší a širší než lyže sportovní, což by však při turistice nemělo tolik vadit. Jejich hlavní prioritou je spíše stoupání (odraz) než skluz a ke splnění “cílů” běžců-turistů jsou naprosto vyhovující. Běžky této kategorie patří k těm nejlevnějším (dobré se dají pořídit i v ceně do či mírně nad 1000 Kč) a jsou velmi odolné.

– sportovně rekreační
Většinou dávám přednost turistice, občas si však i zasportuji. Má lyžařská technika je relativně dobrá.
Zvolte modely, které leží někde mezi sportovními a rekreačními lyžemi. Cenově se pohybují kolem a lehce nad 2000 Kč (dražší lyže jsou pro sportovně rekreačního běžce spíše zbytečné).

– sportovní
Lyžování beru jako sportovní výkon, mohu se i účastnit veřejných lyžařských závodů.
Poohlédněte se po lyžích sportovního až závodního charakteru. Jsou to lyže užší, lehčí a ve vyšších rychlostech lépe ovladatelné. Nároky lyžaře-běžce-sportovce splní bezezbytku. Jejich složitější konstrukce nachází výraz i v ceně, která se pohybuje kolem a nad 3000 Kč.

– závodní
Závodní lyžař ví, co potřebuje, takže jenom pro pořádek: lyže se dělí podle stylu pro klasické lyžování a pro bruslení (skating), dále se vyrábějí na různé sněhové a teplotní podmínky. Pro rekreační lyžaře jsou zbytečné.

Lahůdka: speciální lyže
Patří sem zejména lyže pro tzv. Back country (označují se též jako BX), které umožňují pohyb mimo cesty. Jedná se o širší lyže, aby nesly v hlubokém sněhu, které mohou být opatřeny i hranami. Protiskluzová úprava je vhodná.
Další kategorií blízkou BX jsou lyže pro telemarking, což je jakýsi průmět lyžování sjezdového a běžeckého, vázání má volnou patu, proto se sjíždí historickým stylem v pokleku. Lyže pro tuto alternativu se konstrukčně a tvarově pohybují někde mezi lyžemi pro BX a sjezdovými lyžemi.

…rady pro nakupování

Upřímnou odpověď na “vstupní” otázku máme za sebou a před sebou širokou nabídku běžek v obchodech. Čím začneme? Jejich délkou…

Délka běžeckých lyží
Délku běžek volte nikoliv pouze podle toho, kolik měříte, ale podle toho, kolik vážíte, neboť ty vaše běžky musí mít tvrdost odpovídající vaší hmotnosti. Výrobci předních značek udávají, jak dlouhá lyže je vhodná pro jakou tělesnou hmotnost. Nicméně – vždy je lepší nechat si ve specializovaném obchodě tvrdost lyží změřit (aby skutečně odpovídala udané hmotnosti budoucího běžce) ještě dříve, než přistoupíme k pokladně.
Pro klasický styl lyžování je zapotřebí mít funkční mazací komoru. To je střední část lyže, která se dostává do kontaktu s podložkou (stopou) při zatížení, tedy při odrazu ve stoupání. Do této části se maže stoupací vosk. Komora musí mít hmotnosti postavy odpovídající vhodnou délku, aby při odrazu byla v dostatečném kontaktu s povrchem stopy a naopak při nezatížení lyže se ho nedotýkala.
Ve specializovaných obchodech mazací komoru změří na speciálním zařízení a označí. Kupujete-li běžky např. v hypermarketu, existuje na určení vhodné tvrdosti lyže jedna pomůcka, říká se jí “papírová zkouška”…
Položte lyže na pevnou a rovnou podložku (zem), pod jejich střed vložte list papíru. Poté si na lyže stoupněte tak, že svoji váhu rozložíte pravidelně na obě lyže:
– Za pomoci asistenta (sami na to nestačíte) se list papíru musí lehce posouvat po délce mazací komory a musí jít i lehce vyjmout.
– Bude-li list sevřen mezi lyží a podložkou, je lyže příliš měkká a pro vás nevhodná. Vyzkoušejte lyže o trochu delší nebo se poohlédněte po jiném druhu.
Přesuňte celou váhu těla na jednu lyži:
– Papír by měl být pevně sevřen mezi lyží a podložkou.
– Jde-li papír vyjmout, je lyže příliš propružená a tudíž tvrdá. Volte a zkoušejte lyže kratší nebo jiný druh.

POZOR! Kupujete-li si lyže na bruslení, měla by být jejich délka přibližně stejná jako je výška postavy + pár centimetrů navíc.

Vázání na běžky
Při koupi vázání je zapotřebí brát zřetel na jeho kompatibilitu s obuví. Existují dva nejrozšířenější systémy, které jsou rozdílné v profilu podešve obuvi a logicky pak v protidílu vázání. Dále se liší i v umístění otočné osy. Jedná se o systémy SNS (Salomon, Adidas, Botas, Hartjes, Fischer) a NNN (Rottefella, Alfa, Artex, Rossignol).
Konkrétní typ vázání musí také odpovídat lyžím a způsobu jízdy. Vybírat lze z modelů závodních, sportovních rekreačních a speciálních (např. na BX). Podobné členění se uplatňuje i u lyžařské obuvi.
Montáž vázání raději vždy svěřte odbornému servisu; některé specializované prodejny nabízejí montáž v případě koupě lyží zdarma.

…rady pro sportování

O jakékoliv lyže, běžky nevyjímaje, je zapotřebí se starat – zejména pravidelně parafinovat skluznici. Neposkytne-li vám při koupi běžek odbornou instrukci prodávající, obraťte se na lyžařský servis, aby vám jeho pracovníci poradili s údržbou skluznice (předsezónní, jak se o ni starat v sezóně a po sezóně).

POZOR! Parafín se aplikuje na skluznou část skluznice, nepatří na mazací komoru, pro kterou se používá stoupací vosk!

Parafín se doporučuje (a je to nejlepší) zažehlovat. Dělá se to tak, že se nanese na skluznici a potom se tahy žehličkou rozžehlí (z parafínu se při zažehlování nesmí kouřit, v opačném případě se ničí). Lyže by se měla řádně prohřát, což poznáme podle toho, že parafín netuhne ihned, nýbrž až po chvíli. Až ztuhne, setře se speciální lyžařskou stěrkou a skluznice se vyleští kartáčem. Všechen ulpělý parafín by se měl odstranit. Skluzná část skluznice rozpuštěný parafín absorbuje, nasává, a tak se stává rychlejší a trvanlivější. Nebudou-li se lyže mazat, skluznice “zešupinatí”, seschne a už nikdy nebude tak rychlá a “zdravá” jako zamlada.

Na mazací komoru patří stoupací vosk (stoupací vosky tuhé a klistry), který se musí po každém lyžování smývat speciálním roztokem. Nikdy k tomuto účelu nepoužívejte benzín!!!

Rozhodnete-li se pro běžecké lyže s protismykovými zářezy, vězte, že u nich je parafinování skluzné části skluznice také naprostou nezbytností.

Závodní lyžaři parafinují své lyže denně. Teprve po určité době se nové lyže přiblíží nejlepší skluznosti. A až tehdy se používají na závody.

Vždy mějte na paměti, že agresivní posypové sole lyžím škodí. Při jakékoliv přepravě (i na zahrádce vozu) je balte do ochranných vaků.

 Datum poslední aktualizace: 31. prosince 2003