Předběžné opatření

Smyslem předběžných opatření je zabezpečit, aby pozdější rozsudek ve věci samé měl ještě faktický význam pro stranu, která se domůže svých práv. Občanský soudní řád formuluje 2 alternativy, které podmiňují vydání předběžného opatření: a) je-li třeba, aby byly zatímně upraveny poměry účastníků, tj., existuje-li takový stav, který musí být akutně překlenut, aby byl obnoven předchozí pokojný stav(např. soused brání jinému sousedovi ve vstupu na pole, aby sklidil svoji úrodu); b) je-li obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen (např. dlužník vybere peníze z účtu a pak nebude mít čím splatit dluh).

Soudy tradičně zaujímají rezervovaný, resp. opatrný postoj k vydávání předběžných opatření, což zvláště platí o první variantě, totiž zatímní úpravě poměrů mezi účastníky. Respektuje se přitom poučka: Předběžným opatřením se zásadně nelze domoci toho, co rozhodnutím ve věci samé. Takže domáhá-li se někdo zdržení se určitého jednání protistrany (ku příkladu šíření urážek v řízení na ochranu osobnosti), je velmi málo pravděpodobné, že by soud vydal předběžné opatření tohoto typu. Základním vodítkem soudců se při naznačeném rozhodování stává úvaha o zachování pokojného stavu, který sice nemusí být až do rozhodnutí ve věci samé stavem podle práva, ale nevyvolává extrémní konflikty a neeskaluje újmu na právech. Proto soudy zásadně nenařizují předběžné opatření na vyklizení nemovitostí, neboť pokojný stav je momentálně dán zachováním status quo až do konečného rozhodnutí formou rozsudku.

Od ledna 2001 po tzv. velké novele občanského soudního řádu došlo k pokusu zpružnit rozhodování soudů zavedením obecné 7 denní lhůty, která běží od podání návrhu a v níž musí soud o vydání či nevydání předběžného opatření rozhodnout. Současně však bylo zapracováno ustanovení zpřísňující formální bezvadnost návrhu: návrh na předběžné opatření, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, předseda senátu odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení. Soudy si také s odvoláním na toto ustanovení ulehčují situaci a velkou množinu návrhů odmítají pro formální vady, např. nedostatečný skutkový popis nebo ještě častěji neurčitý návrh petitu, tj. formulace vlastního textu nařízení, které má soud vydat. Textace návrhu na vydání předběžného opatření klade na občany značné odborně právní nároky a není přehnané konstatovat, že dělá problémy i řadě právníků. To však nemusí vždy být důsledkem jejich nekvality, neboť soudci svůj formalizmus vedený opatrností, aby nemuseli riskovat chybné předběžné opatření, často vyhrocují do krajních mezí. Například nejmenovaný soud vydal usnesení, v jehož odůvodnění uvedl, že, jestliže navrhovatel označil výraz stávka uvozovkami, dopustil se neurčitého skutkového popisu věci…

Zajímavostí rozhodování o předběžných opatření je důkazní rozměr, soudy při rozhodování o předběžných opatřeních neprovádějí dokazování oprávněnosti nároků, neboť to přísluší až vlastnímu řízení a omezují se pouze na zjištění podmínek pro vydání předběžného opatření, tzn. je-li třeba zatímně upravit poměry mezi účastníky nebo byl-li by ohrožen pozdější výkon rozhodnutí. Soudy primárně vycházejí z toho, co uvedl navrhovatel a zejména z důkazů, které předložil k prokázání některé z obou podmínek pro vydání předběžného opatření. To však ještě neznamená, že informace a důkazy předložené navrhovatelem kriticky nehodnotí. Přesto nese navrhovatel odpovědnost za újmu, která by byla povinnému způsobena nařízením předběžného opatření, které by bylo později zrušeno z jiných důvodů, než proto, že bylo návrhu ve věci samé vyhověno, nebo proto, že právo navrhovatele bylo uspokojeno. V některých sporech proto návrh na vydání předběžného opatření představuje značné riziko i pro samotného navrhovatele.

Datum poslední aktualizace: 31. prosince 2003