Rejstřík zástav movitých věcí

Zástavní právo je spolu s dalšími zajišťovacími instituty (ručení, smluvní pokuta, dohoda o srážkách ze mzdy apod.) jeden z nejvýznamnějších zajišťovacích prostředků upravených v našem právním řádu. Zástavní právo k nemovitostem, které jsou dle zákona vedeny v katastru nemovitostí (obytné domy, pozemky apod., viz ust. § 2 zák. č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí), je nejčastěji používaným druhem zástavního práva. Vzniká až vkladem do katastru nemovitostí. Důvodem pro postup v souladu s intabulačním (zapisovacím pozn. red.) principem je upevnění právní jistoty věřitele i třetích osob v zajištění pohledávky. Zástavní právo k nemovitostem, které nejsou předmětem zápisu do katastru nemovitostí (drobné stavby, garáže apod.), tzn. že vznik zástavního práva k nim není uveden ve veřejném rejstříku, není upraven a analogicky se užívá úprava určená pro režim zástav věcí movitých.

Zástavní právo k věcem movitým je upraveno v ustanoveních § 151a a násl. občanského zákoníku. Zástavní právo plní dvojí účel a) funkce zajišťovací, b) funkce uhrazovací. Přičemž první je upravena důkladněji a v praxi docela i funguje, ovšem uhrazovací funkce, tzn. uspokojení věřitele ze zástavy, je v praxi velmi neobratná, pomalá a v některých případech zcela nerealizovatelná.

Zástavní právo k věcem movitým vzniká nejčastěji v souladu se smluvní volností účastníků na základě písemné smlouvy v souladu s odevzdáním zástavy třetí osobě, kdy odevzdání zástavy spočívá v předání předmětu zástavy zástavnímu věřiteli, třetí osobě (ruční zástava) či vyznačení zástavy v listině, která je nezbytná k řádnému nakládání se zastavenou věcí a osvědčuje zároveň vlastnické právo zástavce k věci (např. vyznačení automobilu jako zástavy v technickém průkazu automobilu). Dále zástavní právo může vzniknout ze zákona či na základě schválené dědické dohody (není předmětem tohoto článku).

Zastavit lze i dle ust. § 151h a násl. občanského zákoníku i pohledávku, pokud předmětem jejího plnění je věc, právo nebo jiná majetková hodnota. Příkladem takovéhoto zást, práva je především existující pohledávka peněžitá (včetně dlužných úroků a ostatního příslušenství).

Dle současné právní úpravy má vědomost o vzniku zástavního práva či jeho existenci pouze zást. věřitel, dlužník, popř. třetí osoba, která věc u sebe uschová. Není problém pro zástavního dlužníka zcizit movitou věc bez vědomí zást. věřitele tak, že pohledávka uspokojením ze zástavy nebude býti moci nikdy realizovatelná, především pak u těch zástav, kdy vznik zástavního práva není vázán na předání věci zástavnímu věřiteli či třetí osobě.

K uspokojení pohledávky ze zástavy, není-li tato včas a řádně splněna, může věřitel u příslušného soudu navrhnout prodej zástavy. V praxi je to jeden z nejzdlouhavějších možností jak úspěšně uplatňovat svá práva u nezávislého soudu a zástavní věřitelé k němu přistupují ne zcela často a se značným despektem, smíření s tím, že bude-li jejich pohledávka uspokojena alespoň z části, musí se obrnit značnou trpělivostí a v počátku také finančně, neboť každý vyvolaný soudní spor stojí navrhovatele peníze. A navíc výsledek ukončeného soudního řízení o uspokojení pohledávky je mnohdy nejistý, neboť je vcelku možné, že např. zastavený automobil, ke kterému má zástavní věřitel technické osvědčení s vyznačením existence zástavního práva, byl již dávno prodán dlužníkem na náhradní díly apod.

Podstatou znění změny občanského zákoníku je upevnění právní jistoty zástavních věřitelů v tom, že půjčí-li někomu finanční částku, na jejíž splnění je dohodnuta zástava, má větší šanci na získání půjčky zpět. Je zde navrhován vznik nového institutu-veřejný rejstřík movitých zástav a nemovitých, které se nezapisují do katastru nemovitostí. Ovšem předmětem zápisu do rejstříku budou pouze ty zastavené movité věci, které se dle ustanoveních občanského zákoníku (viz shora) neodevzdávají zástavnímu věřiteli či třetí osobě.

Rejstřík zástav má být veden Notářskou komorou, kdy pouze notáři sdružení v této profesní komoře a jejichž počet je striktně dán notářským řádem, budou míti tu pravomoc uzavřít zástavní smlouvu formou notářského zápisu, kdy ovšem vznik zástavního práva je vázán až na úkon notáře vkladu vzniku tohoto práva do rejstříku zástav! Tzn. bude-li si chtít občan půjčit od jiného peněžní obnos a zastavit za to své auto, budou si muset tito sjednat schůzku u notáře. Dovoluji si zdůraznit, že s ohledem na účinnost novely obchodního zákoníku od 1. ledna 2001 (notáři mají mnohem více práce a povinností) a striktně daný uzavřený kruh notářů je sjednání této schůzky počítáno ne na dny, nýbrž na týdny (v době dovolených i na měsíce). Poté, co bude schůzka s úspěchem sjednána, uhradí jedna ze smluvních stran či společně (v praxi to bude spíše zástavní dlužník) notáři vyhláškou stanovenou paušální částku za uzavření smlouvy a vkladu do rejstříku (tato částka stále není stanovena). Po odchodu z kanceláře má notář za povinnost bez odkladu (není přesně stanoveno časové rozpětí) vložit zástavu do elektronického neveřejného rejstříku. V případě, že zástava bude prodána třetí osobě už sice po uzavření zástavní smlouvy, ale z důvodu pracovního vytížení notáře ještě před vkladem do rejstříku zástav, mohu jako zást. věřitel v občanskoprávním řízení (opět soudně) požadovat na notáři náhradu škody až do výše možné úhrady pohledávky ze zástavy.

Vedení rejstříku zástav Notářskou komorou cítím jako omezování smluvní volnosti občanů, když k učinění dobrovolného kroku bude muset předcházet jednání u notáře, placení poplatků za uzavření smlouvy apod. Je správným argumentem oponentů, že krom notářů jsou schopni uzavírat veřejné, vykonatelné listiny i soudní exekutoři (účinností zák. o soudních exekutorech letos v září/říjnu). Dle mého názoru je ovšem vhodné, aby bylo pouze na výběru smluvních partnerů, komu svěří sepsání zástavní smlouvy s tím, že rozhodnou-li se pro vklad zástavy do rejstříku zástav, podstoupí vkladovou povinnost na návrh Notářské komoře.

Rejstřík zástav bude neveřejný, tzn. že každý občan, který do něj bude chtít nahlédnout, či si pořídit opis, výpis apod., bude muset prokázat zvláštní odůvodněný právní zájem na poskytnutí této informace. Se zkušenostmi z praxe mohu potvrdit, že ten, do bude chtít nahlédnout si skutečný právní důvod k takovémuto počinu vždy najde a prokáže. S ohledem na to, že předmětem zástavy bude pravděpodobně ve většině případech věc větší finanční hodnoty, kterou si zástavní dlužník ponechává ve svém držení, bude lehko zjistitelné, kdo vlastní na černém trhu tolik žádanou věc.

Založení rejstříku zástav je velmi dobrá myšlenka. Důvodem je možnost v budoucnu vést všechny zástavy v rejstříku bez rozdílu a tím tak zamezit nezákonnému nakládání s již zastavenou věcí a posílit tak právní jistotu zástavních věřitelů k uspokojení pohledávky. Není ovšem účelné právní normou striktně stanovit povinnost účastníků smluvního vztahu uzavřít notářským zápisem zástavní smlouvu, zaplatit za ni poplatek.

 Datum poslední aktualizace: 31. prosince 2003