2. Vznik smlouvy

Základním předpokladem, kterým právo vznik smlouvy podmiňuje je projev vůle (právní úkon) stran uzavřít smlouvu o určitém obsahu.

Smlouvou rozumí právo setkání dvou či více souhlasných projevů vůle, navzájem adresovaných, jejichž obsahem je vždy jednak samotná vůle uzavřít smlouvu a jednak stanovení obsahu smlouvy.

Dle právní teorie se proces uzavírání smlouvy se potom pravidelně rozpadá do následujících jednostranných projevů vůle:

1.Nabídka (oferta), kterou se navrhovatel obrací na přijímajícího (jednoho nebo více) s návrhem na uzavření smlouvy s daným obsahem. Právo – ObčZ upravuje podmínky návrhu v § 43a a 43b základní zde uvedená pravidla jsou následující:

– návrh působí od doby, kdy dojde osobě, které je určen,

– návrh lze odvolat dokud nebyla uzavřena smlouva, pokud odvolání dojde příjemci dříve než odeslal přijetí návrhu. Návrh však nelze odvolat pokud byla stanovena lhůta pro jeho přijetí, ledaže z jeho obsahu vyplývá právo jej odvolat i před uplynutím této lhůty, nebo je-li v něm vyjádřena neodvolatelnost;

– i neodvolatelný návrh lze však zrušit, pokud zrušení dojde příjemci nejpozději současně s návrhem samotným;

– návrh (i neodvolatelný) zaniká: uplynutím lhůty na kterou byl omezen nebo uplynutím přiměřené lhůty s přihlédnutím k povaze smlouvy a prostředkům použitým k zaslání návrhu nebo odmítnutím návrhu. Ústní návrh zaniká, není-li přijat ihned, ledaže z jeho obsahu vyplývá něco jiného;

– lhůta pro přijetí návrhu počíná běžet u návrhů učiněných: telegraficky podáním telegramu; dopisem od data uvedeného v dopise a není-li ho od data uvedeného na obálce; telefonicky dálnopisně a podobnými prostředky umožňujícími okamžité sdělení (e-mail) od okamžiku kdy návrh dojde osobě které je určen.

2. Přijetí (akceptace), za které je považováno včasné prohlášení, nebo jednání adresáta návrhu, z něhož lze dovodit její souhlas s obsahem smlouvy. Přijetí je upraveno v § 43c a 44 ObčZ. Z těchto ustanovení lze vyvodit tyto zásady:

– včasné přijetí návrhu nabývá účinnosti okamžikem, kdy dojde navrhovateli;

– přijetí lze odvolat jestliže odvolání dojde navrhovateli nejpozději současně s přijetím;

– pozdní přijetí je přijetím jen pokud s tím souhlasí navrhovatel a o tomto souhlasu neprodleně vyrozumí adresáta návrhu;

– pokud z dopisu nebo jiné písemnosti jež vyjadřuje přijetí vyplývá, že byly odeslány tak, že by za normálních okolností, pokud by jejich přeprava probíhala obvyklým způsobem, došly včas má pozdní přijetí účinky včasného přijetí, ledaže navrhovatel bez odkladu vyrozumí ústně osobu, které byl návrh učiněn, že považuje návrh za zaniklý, nebo jí v tomto smyslu odešle zprávu;

– smlouva je uzavřena okamžikem, kdy přijetí návrhu na uzavření smlouvy nabývá účinnosti;

– přijetí návrh s dodatky, výhradami nebo změnami není přijetím ale novým návrhem, k uzavření smlouvy bude tedy nutné nové přijetí původním navrhovatelem, přijetím je ale i odpověď, která pouze jinými slovy přijímá návrh, aniž by měnila obsah smlouvy;

– mlčení, nebo nečinnost neznamenají samy o sobě přijetí návrhu;

– pokud z návrhu učiněného více osobám vyplývá, že úmyslem navrhovatele je aby se všichni adresáti stali smluvními stranami, je smlouva uzavřena jen jestliže návrh přijmou všichni adresáti.

NÁLEŽITOSTI PRÁVNÍHO ÚKONU

K tomu, aby na základě projevů vůle stran vznikla skutečně smlouva je třeba splnit následující náležitosti:

a) Náležitosti smluvní strany

Náležitosti toho, kdo projev vůle činí (budoucí smluvní strany). Rozumí se jimi především způsobilost k právním úkonům, té nabývá fyzická osoba v plném rozsahu dosažením zletilosti, tedy obecně dosažením 18. roku věku (nebo uzavřením manželství i dříve) Nezletilí mají způsobilost jen k takovým právním úkonům, které jsou svou povahou přiměřené rozumové a volní vyspělosti odpovídající jejich věku. Rozumovou a volní vyspělost by bylo nutné hodnotit případ od případu, dá se ale předpokládat že zatímco smlouva, kterou by sedmiletý chlapec (sám o sobě bez právního zástupce) kupoval automobil by byla neplatná, pro koupi knihy by byla jeho částečná způsobilost k právním úkonům dostatečná.

Nedostatek způsobilosti k právním úkonům bude dán i u sice dospělé osoby, které však byla soudem způsobilost k právním úkonům omezena, nebo která byla této způsobilosti zbavena. Dalším obdobným případem by bylo i to, pokud by právní úkon učinila osoba v duševní poruše, která by jí (byť i krátkodobě) zbavila schopnosti k právnímu úkonu.

Důsledkem nedostatku způsobilosti jednajícího k právním úkonům je absolutní neplatnost právního úkonu a tedy i celé smlouvy.

b) Náležitosti vůle

Z hlediska spotřebitele jsou významné zejména svoboda, vážnost a to, že je vůle prostá omylu.

Svoboda vůle je vyloučena v případech, že je jednáno pod fyzickým násilím, bezprávnou výhružkou, kdy je následkem absolutní neplatnost, nebo v tísni za nápadně nevýhodných podmínek, kdy je dána možnost odstoupení.

Vážnost vůle neexistuje např. pokud je úkon činěn ve hře, žertem, nebo např. ve výuce. Následkem tohoto nedostatku je opět absolutní neplatnost.

Vůle prostá omylu není dána tam, kde je jednáno v omylu ohledně z rozhodující skutečnosti a druhá smluvní strana omyl vyvolala, nebo o něm musela vědět. Následkem omylu je relativní neplatnost právního úkonu, tedy strana jednající v omylu může namítnout, že je smlouva neplatná, do té chvíle však smlouva platí. Možnost namítat neplatnost smlouvy pro omyl je pro spotřebitele významná pokud může prokázat že zboží, nebo služba, která mu byla poskytnuta nemá vlastnosti, které mu byly druhou stranou přislíbeny. V takovém případě lze přímo žádat vrácení peněz a není třeba domáhat se svých práv v rámci reklamací (viz. kapitola o uplatňování práv).

c) Náležitost projevu

Jsou jimi srozumitelnost, určitost a forma.

Neurčitý projev vůle je takový, který je sice srozumitelný, ale z jeho obsahu není možné jednoznačně určit co je jím zamýšleno, pokud nelze takový projev vyložit ani s ohledem na souvislosti a obvyklý význam, je absolutně neplatný.

Forma smlouvy: I když je někdy smlouva ztotožňována pouze se svou psanou podobou, pravda je taková, že smlouva obecně nevyžaduje písemnou formu, pokud tak nestanoví zákon nebo dohoda stran. Ze smluv, které by bylo možné označit za typicky spotřebitelské nevyžaduje podle zákona písemnou formu žádná. Jinak je dodržení písemné formy podmínkou platnosti např. kupní smlouva k nemovitosti, nebo nájemní smlouva k bytu či nebytovému prostoru.

Jakkoliv je tedy volba formy smlouvy ve většině případů na vůli stran, může být v praxi problematické prokazování existence smlouvy, která nebude uzavřena písemně. Dokladem o uzavření smlouvy může být např. doklad o zaplacení kupní ceny, potvrzená objednávka apod. v případech, kdy jsou na základě smlouvy převáděny větší hodnoty lze však doporučit uzavření smlouvy písemné.

Následkem nedodržení formy požadované zákonem je absolutní neplatnost, v případě nedodržení formy sjednané stranami jde o neplatnost relativní, tedy nastoupivší až po námitce jedné ze stran ( která však tuto neplatnost sama nezpůsobila).

d) Náležitosti předmětu

Možnost a dovolenost

Možnost předmětu právního úkonu znamená ve vztahu ke smlouvám hlavně fyzickou možnost plnit, smlouva, kterou někdo prodává např. modré z nebe by byla samozřejmě neplatná.

Dovolenost je vlastností předmětu plnění z pohledu práva, není dána tam, kde právní úkon odporuje obsahem nebo účelem zákonu, důsledkem nedovoleného předmětu je absolutní neplatnost.

 Datum poslední aktualizace: 31. prosince 2003