1. Spotřebitel a paragrafy

Často však dochází k situacím, kdy vše neproběhne tak bezproblémově a ukáže se, že strany mají jiné představy o vlastnostech zboží, služby a pod., o podmínkách dodání zboží, o platebních nebo záručních podmínkách nebo o jiných právech a povinnostech svých nebo protistrany, nemluvě o případech, kdy některá ze smluvních stran jedná s úmyslem druhou stranu “napálit”.

Potom poměrně často zkušenosti a zvyk nestačí a je potřeba uvědomit si, že došlo k uzavření smlouvy, s tím, že na to co se stalo pravděpodobně pamatuje právo. Před tímto uvědoměním je často možné slyšet věty typu “my jsme ale žádnou smlouvu neuzavírali”, se kterou nespokojený spotřebitel předem rezignuje na domáhání se svých práv, vycházeje třeba z toho, že smlouva je to, co je napsáno na papíře. Po uvedeném uvědomění si se potom otevírá prostor k vyřešení problému a k domožení se svých práv. Tento text má napomoci rozšířit schopnost spotřebitele jednat od počátku s vědomím právních souvislostí a pokud nastanou problémy, umět je řešit. V první části je obsažen krátký kurs základními zásadami a pojmy uzavírání smluv. V druhé části budou postupně na základě části první doplňovány odpovědi na nejčastější otázky a problémy spojené s jednotlivými smlouvami, se kterými se spotřebitel setkává.

I vzhledem k tomu, že takové problémy lze od počátku většinou těžko předvídat, nemůže být na závadu, pokud je si spotřebitel od počátku vědom svých práv a s tímto vědomím jedná, tedy pokud zná odpovědi na otázky typu: Kdy už jsem věc koupil? Když jsem ji položil do košíku, objednal, ukázal na ní prodavači, převzal, nebo až když jsem ji zaplatil? Co když nemá vlastnosti které jsem očekával. Kdy ji můžu vrátit, chtít zpět peníze, slevu, opravu, výměnu? Co když mi v důsledku použití věci vznikla škoda, nahradí mi ji někdo, a jestli ano kdo – výrobce, prodejce, dovozce?

Základním právním předpisem, upravujícím pravidla pro uzavírání smluv uzavíraných spotřebiteli je Občanský zákoník z. č. 40/1964 Sb., konkrétně jeho § 588 – 627.

Namísto něj se podle okolností může uplatnit i Obchodní zákoník z. č. 513/1991 Sb. Pro spotřebitele přichází jeho použití pouze, pokud si písemně s prodávajícím sjedná, že se vztah bude řídit obchodním zákoníkem.

Hlavní rozdíly mezi úpravou podle občanského a obchodního zákoníku budou uvedeny ve vztahu k jednotlivým smluvním typům níže.

 Datum poslední aktualizace: 31. prosince 2003