3. Ubytovatel odpovídá za škodu na vnesených a odložených věcech

Podle § 433 odst. 3 občanského zákoníku se uvedené odpovědnosti nelze zprostit ani dohodou. Proto nemá naprosto žádný právní význam eventuální podpis ubytovaného pod prohlášením, že veškeré věci si přináší do ubytovacích prostor “na vlastní nebezpečí” apod. Stejně tak není možné se odpovědnosti zbavit jednostranným prohlášením ubytovatele. Oblíbené vývěsky s nápisy “za odložené věci se neručí” apod. jsou proto zcela irelevantní a ubytovaný je může naprosto ignorovat – v případě ztráty předmětů samozřejmě ubytovatel za škodu odpovídá, s výhradami uvedenými dále. Stejně tak v případě, že ubytovaný podepíše jakési “převzetí odpovědnosti” či vzdání se práva na náhradu škody, odpovídá ubytovatel nadále za škodu na vnesených a odložených věcech, jak popsáno výše.

Ustanovení § 434 občanského zákoníku stanoví v určitých případech pouze omezenou odpovědnost ubytovatele za některé vnesené a odložené věci. Toto omezení se vztahuje výlučně na klenoty, peníze a jiné cennosti. Cennostmi je možné rozumět mimořádně drahé šaty, kožichy, mimořádně drahou elektroniku apod. Naopak cennostmi rozhodně nebude například běžný model mobilního telefonu či hodinek běžné hodnoty, auto zaparkované na hotelovém parkovišti nebo v hotelové garáži, obuv odložená v botníku či lyže v lyžárně (snad s výjimkou extrémně drahého vybavení, které svojí hodnotou významným způsobem překračuje běžný průměr).

Za cennosti, klenoty a peníze odpovídá ubytovatel jen do hodnoty 5 000,- Kč. To znamená, že při ztrátě cenností, klenotů či peněz je ubytovatel povinen zaplatit jejich skutečnou hodnotu, avšak ne více než 5 000,- Kč. Za ostatní předměty, i když hodnotu 5 000,- Kč přesahují, však ubytovatel odpovídá v plné výši. Uvedený limit 5 000,- Kč tedy nemůže ubytovatel vykládat tak, že za jakékoli věci ve vyšší hodnotě neodpovídá.

Neomezeně přitom ubytovatel odpovídá za cennosti, jestliže škodu způsobil sám nebo ji způsobily osoby, které v ubytovacím zařízení pracují (nemusí přitom jít jen o zaměstnance, ale i o najaté opraváře apod.). Rovněž neomezenou odpovědnost má ubytovatel za předměty, byť by šlo o cennosti, klenoty či peníze, jestliže je převzal do úschovy (například v recepci či v hotelovém trezoru).

V souvislosti s odpovědností ubytovatele za ztrátu a škodu na vnesených věcech je však třeba zmínit, že důkazní břemeno leží vždy na poškozeném. Je tedy na ubytovaném, aby prokázal, že ke škodě došlo a jaká je její výše. Obvykle to znamená, zvláště dojde-li ke ztrátě (odcizení), nezbytnost prokázat, že vůbec došlo ke vnesení dané věci do objektu. Jinými slovy, ubytovaný, kterému se z jeho pokoje například ztratí nějaká věc, musí prokázat, že tato věc v pokoji vůbec byla a jakou měla hodnotu. Obvykle je toto možné prokazovat nejčastěji svědeckými výpověďmi spoluubytovaných či jiných osob, které jsou schopny dosvědčit tvrzení poškozeného. Je však zřejmé, že především v případě věcí, jež nebývají obvykle ubytovanými vnášeny do místností sloužících k ubytování, je vhodnější svěřit tyto věci do úschovy přímo ubytovateli, o čemž je nezbytné nechat si vystavit náležité potvrzení s řádným a detailním popisem věci (vzniká tak samostatná smlouva o úschově).

 Datum poslední aktualizace: 31. prosince 2003