1. Smlouva o telekomunikační službě a Všeobecné podmínky veřejné telekomunikační služby

  1. Smlouva o telekomunikační službě a Všeobecné podmínky veřejné telekomunikační služby

Poskytovatel veřejné telekomunikační služby (tedy jak operátor pevné telefonní sítě, tak operátor sítě mobilní) je povinen poskytnout tuto službu (a tedy uzavřít smlouvu se zákazníkem) každému, kdo o to požádá, souhlasí se všeobecnými podmínkami veřejné telekomunikační služby a uzavře s operátorem příslušnou smlouvu.

Operátor předkládá zájemci návrh na uzavření smlouvy o poskytování veřejné telekomunikační služby, jehož součástí jsou všeobecné podmínky (viz dále). Smlouva je předkládána uživateli v podobě formuláře a její text je zveřejňován v Telekomunikačním věstníku. Je proto prakticky vyloučeno se od standardní smlouvy odchylovat.

Smlouvu je možné zřídit jak na dobu určitou, tak na dobu neurčitou. Smlouvy uzavírané na dobu neurčitou je obvykle možné v krátkém termínu vypovědět. Smlouvy uzavírané na dobu určitou často možnost předčasného ukončení nemívají (účastník tedy musí platit poplatky za užívání služby až do konce sjednaného časového období), avšak obvykle bývají spojovány s určitými cenovými výhodami (nejčastěji ve formě zvýhodněného hovorného nebo možnosti koupě tzv. “dotovaného telefonu”), kterými telefonní operátor motivuje zákazníky k závazku po několik let využívat jeho služby a platit paušální poplatek.

Všeobecné podmínky pro poskytování univerzální služby jsou hlavním kodexem práv a povinností poskytovatele telekomunikačních služeb a jeho zákazníka.

Zákon č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích, v platném znění, stanoví, že všeobecné podmínky musejí obsahovat minimálně podmínky vzniku a ukončení smlouvy o poskytování veřejné telekomunikační služby příslušného operátora, způsob uplatnění odpovědnosti za vady poskytnuté veřejné telekomunikační služby (reklamace), včetně údajů o tom, kde lze reklamaci uplatnit, rozsah poskytované veřejné telekomunikační služby, včetně nezbytných specifikací, způsob vydávání a aktualizace seznamu účastníků veřejné telekomunikační služby, popřípadě jiný způsob informování o účastnických číslech, vymezení území, na němž se veřejná telekomunikační služba poskytuje, údaj o způsobu zveřejnění ceny za poskytování veřejné telekomunikační služby, způsob jejího účtování a placení, způsob hlášení poruch a termíny jejich odstranění, nároky uživatele veřejné telekomunikační služby, jestliže její poskytovatel přeruší poskytování této služby. Všeobecné podmínky pro poskytování veřejné telefonní služby musejí dále obsahovat podmínky zřízení, překládání, přemístění, popřípadě přeměny účastnické stanice, včetně dodací lhůty, typy čísel, popřípadě číselné řady, jejichž volání musí poskytovatel veřejné telefonní služby na žádost účastníka zablokovat, nabídku druhů telefonních hovorů, způsob zajištění přenositelnosti účastnického telefonního čísla a způsob nastavení předvolby poskytovatele veřejné telefonní služby.

Všeobecné podmínky a veškeré jejich změny schvaluje Český telekomunikační úřad.

Poněkud paradoxně vypadá ustanovení § 81 odst. 5 zákona o telekomunikacích, podle nějž telefonní operátor je povinen informovat účastníka služby o změně všeobecných podmínek nejméně tři měsíce předem. Toto ustanovení navozuje dojem, že všeobecné podmínky se mohou i bez souhlasu zákazníka změnit oproti znění, které bylo platné v okamžiku, kdy zákazník uzavíral s operátorem smlouvu o poskytování telekomunikačních služeb. Tak tomu ovšem není. Všeobecné podmínky jsou totiž součástí smlouvy mezi zákazníkem a operátorem. Tuto smlouvu je přitom možné měnit pouze tehdy, jestliže s touto změnou vysloví souhlas obě strany. Jakékoli jednostranné změny jsou proto neplatné a nemohou druhou stranu vázat. Všeobecné podmínky a smlouvy o poskytování telekomunikačních služeb (uzavírané zákazníkem pro nepodnikatelské účely) jsou totiž nepochybně spotřebitelskými smlouvami ve smyslu ustanovení § 52 a násl. občanského zákoníku. A právě ustanovení § 56 odst. 3 písm. h) zakazuje poskytovateli služby jednostranně změnit smluvní podmínky bez konkrétního důvodu sjednaného ve smlouvě (takovým způsobem může být například konkrétní událost, která není závislá na vůli poskytovatele služby, a v takovém případě musí ovšem být již při uzavírání smlouvy dohodnuto, jakým způsobem se podmínky změní – typickým příkladem takového ujednání, které je přípustné, je tzv. inflační doložka umožňující změnu cen o konkrétní míru v případě konkrétního růstu inflace). Vedle ustanovení § 56 odst. 3 občanského zákoníku totéž vyplývá i z obecného principu vyjádřeného v § 493 občanského zákoníku, který stanoví, že „závazkový vztah nelze měnit bez souhlasu jeho stran, pokud zákon nestanoví jinak.“

Na okraj je vhodné zmínit, že občanský zákoník výslovně zakazuje ve všeobecných podmínkách uvádět ujednání, která

– vylučují nebo omezují odpovědnost poskytovatele služby za jednání či opomenutí, kterým byla spotřebiteli způsobena smrt či újma na zdraví,

– vylučují nebo omezují práva spotřebitele při uplatnění odpovědnosti za vady či odpovědnosti za škodu,

– stanoví, že smlouva je pro spotřebitele závazná, zatímco plnění poskytovatele služby je vázáno na splnění podmínky, jejíž uskutečnění je závislé výlučně na vůli poskytovatele služby,

– dovolují poskytovateli služby, aby spotřebiteli nevydal jím poskytnuté plnění (zaplacenou zálohu, paušál apod.) i v případě, že spotřebitel odstoupí od smlouvy,

– opravňují poskytovatele služby odstoupit od smlouvy bez smluvního či zákonného důvodu a spotřebitele nikoli,

– opravňují poskytovatele služby, aby bez důvodů hodných zvláštního zřetele vypověděl smlouvu na dobu neurčitou bez přiměřené výpovědní doby,

– zavazují spotřebitele k plnění podmínek, s nimiž se neměl možnost seznámit před uzavřením smlouvy,

– stanoví, že cena služeb bude určena v době jejich splnění (nabízí se otázka, zda například způsob určování ceny roamingových hovorů uplatňovaný mobilními operátory neodporuje tomuto zákazu), nebo poskytovatele opravňují k zvýšení ceny služeb, aniž by spotřebitel byl oprávněn od smlouvy odstoupit, je-li cena sjednaná v době uzavření smlouvy při splnění podstatně překročena,

– přikazují spotřebiteli, aby splnil všechny závazky i v případě, že poskytovatel služby nesplnil závazky, které mu vznikly, atd.

Veškerá ujednání, která by porušovala zákaz výše uvedený, jsou podle ustanovení § 55 odst. 2 občanského zákoníku neplatná, pakliže se spotřebitel jejich neplatnosti dovolá u soudu.

Otázku, kolik ustanovení všeobecných podmínek našich zejména mobilních operátorů je v rozporu s výše citovaným zákonem, nechť si čtenář laskavě zodpoví sám.

 Datum poslední aktualizace: 31. prosince 2003

 © Tomáš Pelikán, 2001 – SPIS

Líbil se Vám tento příspěvek? Oceňte ho zasláním SMS s textem SOS KART na číslo 900 0906 (tato SMS je Vám zpoplatněna částkou 6 Kč, technicky zajišťuje Marketing Evolution s.r.o.). Děkujeme za Vaši pomoc!


(c) Sdružení obrany spotřebitelů České republiky, Rytířská 10, 110 00 Praha 1, IČ: 48429627
Všechny zveřejňované údaje mají pouze informativní charakter a nemohou být použity jako důkazní materiál.
SOS nenese odpovědnost za aktuálnost, úplnost a správnost poskytovaných informací.
S otázkami technického zpracování informací se obracejte na: [email protected].


Kartotéka spotřebitelských témat je zpracovávána za podpory
Ministerstva průmyslu a obchodu ČR. Děkujeme!


Počet návštěvníků od 12. 9. 2000:

TOPlist