Co je to ryzost? Jak souvisí barva šperku s jeho ryzostí? Co je duble a alpaka?

Z uvedeného vyplývá, že ryzost se v dnešní době uvádí v tisícinách. Je však tolerovanou praxí, že výrobci a obchodníci uvádějí – zvláště u zlatého zboží – ryzost v karátech.

Karát (lat. ceratium) je údaj o ryzosti zlata nebo platiny. Určuje počet dílů ve 24 dílech celku. Ryzí zlato má tedy ryzost 24 K; 1K = 1/24

Pro úplnost je karát také údaj o hmotnosti drahých kamenů. V takovém případě se jeden metrický karát rovná 1/5 gramu a dělí na 100 setin (5 karátů = 1 g).

Běžně vyráběné šperky ze zlata mají ryzost 585/1000 nebo-li (přibližně) 14 K, případně 750/1000 nebo-li (přesně) 18 K.

Lot (lat. loth) je údaj o ryzosti stříbra. Určuje počet dílů v 16 dílech celku. Ryzí stříbro má tedy 16 lotů. Ryzost stříbra v současné době i výrobci a obchodníci udávají výhradně v tisícinách.

Pro úplnost je lot také údaj o hmotnosti používaný zejména v Rusku. V takovém případě se 1 lot rovná 12,797 g.

Jak vyplývá z pojmu ryzost, z různých důvodů – zejména technologických a estetických – vyrábějí se šperky o různé ryzosti. Znamená to tedy, že takový šperk je vyroben ze slitiny (legury), která obsahuje pouze určité váhové množství ryzího základního drahého kovu, zbytek jsou kovy, jejichž užívání připouští prováděcí předpis (§ 9 vyhl. č. 363/2003 Sb.) v návaznosti na § 15 odst. 3 puncovního zákona.

Podle tohoto prováděcího předpisu může klenotnická slitina zlata kromě zlata obsahovat stříbro, měď, zinek, mangan, nikl, železo nebo paladium.

Klenotnická slitina stříbra může, kromě stříbra, obsahovat měď.

Klenotnická slitina platiny může, kromě platiny obsahovat paladium, zlato, měď, wolfram, nikl nebo kobalt

Ke kovům s obsahem do 3/1000 se nepřihlíží.

Klenotnické slitiny mají různé mechanické vlastnosti, které úzce souvisejí právě s množstvím, druhem a poměrem ostatních kovů obsažených ve slitině. To se projeví zvláště při jejím zpracování a výrobě šperků, následně pak i při úředním označování, kdy otisk úřední značky do povrchu šperku vyžaduje od příslušného pracovníka Puncovního úřadu značnou zkušenost a zručnost (snadno by v opačném případě mohlo dojít k poškození výrobku).

Pro spotřebitele je však důležitější druhý důsledek množství, druhů a poměrů ostatních kovů ve slitině. Jde (i při zachování stejné ryzosti) o různou barvu šperků.

Zlato má v ryzím stavu svou charakteristickou žlutooranžovou barvu. Legujícími přísadami se pak mění následovně :

a) přísadou stříbra se jeho barva stává postupně žlutější, světlejšího odstínu, zvyšující obsah stříbra rychle potlačuje žlutý odstín a slitina má téměř barvu stříbra,

b) přísadou mědi se mění barva pozvolna na tmavší odstín s nádechem do růžové až červené, který se stoupajícím obsahem mědi sílí, dalším zvýšením obsahu mědi se barva téměř neliší od barvy mědi,

c) zinek, paladium, nikl a mangan již v malém množství barví zlato do šeda a při větších obsazích těchto kovů zlatá barva slitiny mizí,

d) platinové kovy v malém množství udělují barvě zlata šedý nádech a při obsahu nad 10% se již projevuje jejich odbarvovací účinek,

e) ve vícesložkových slitinách jsou poměry složité a vzniká velmi pestrá barevná škála. Při tom zvláště platinové kovy, nikl, mangan a zinek uplatňují svou odbarvovací účinnost.

Stříbro má v ryzím stavu svou typickou světlou stříbřitě bílou barvu, která však při legování nedoznává takových změn jako barva zlata.

a) přísadou mědi dostává stříbřitě bílá barva postupně žlutavý nádech, který se stoupajícím obsahem mědi zesiluje. Při obsahu 50 – 70 % Cu má již slitina barvu narůžovělou a od 70 % Cu červenou,

b) obecné kovy jako zinek a nikl poněkud tlumí jasnou barvu stříbra a za současné přítomnosti mědi ve slitině eliminují její vliv zbarvení slitiny do růžova,

c) kadmium dodává stříbru nepřirozený nádech do růžova, zvlášť patrný při nižších obsazích stříbra.

Platina a vysokoprocentní platinové slitiny mají jasnou šedobílou barvu. Malá množství zlata, stříbra a obecných kovů tuto barvu podstatně neovlivňují.

Při nákupu šperku hraje estetická stránka, a tedy i barva, velmi důležitou roli. V této souvislosti je třeba upozornit na jednu velmi důležitou věc. Pracovníci Puncovního úřadu, zejména pracovníci inspekce, řeší časté stížnosti spotřebitelů na změnu vzhledu šperku v průběhu používání. Kromě již uvedeného vlivu legujících kovů na výslednou barvu šperku má v dnešní době stále častěji vliv tzv. „pokovení“. Jedná se o nanesení tenké vrstvy (několik mikrometrů = mikronů) jiného kovu na základní materiál, ze kterého je šperk vyroben. Důvodů, proč k tomu výrobci přistupují, je víc. Nás zde zajímá především změna barvy povrchu šperku. A v tom, že jde pouze o změnu barvy povrchu šperku, je ono nebezpečí. Povrchová vrstva je většinou velmi tenká a barevný rozdíl je často zcela zásadní. Spotřebitel si koupí šperk, který se jeví jako z „bílého zlata“ (pojem zažitý, avšak jde o barvu stříbřitou) je záhy místy žlutý (v důsledku otěru), tedy barvy základní slitiny, ze které je šperk vyroben.

Puncovní zákon (po novelizaci) tuto problematiku upravuje (§ 15 odst. 4 puncovního zákona), avšak pouze v tom smyslu, že není dovoleno pokovení zboží z drahého kovu povlakem z obecného kovu, a to ani formou mezivrstvy (ta byl používána výrobci z technologických důvodů). Ani tato zákonná úprava tedy uvedené nebezpečí pro spotřebitele zásadním způsobem neeliminuje.

Líbivost takto povrchově upraveného šperku je značná, avšak její trvání je omezené. Protože takto pokovené zboží je převážně zboží z dovozu, podobně jako zboží „ploché“ a „duté“, a zároveň velmi citlivé na manipulaci s ním, je na zvážení spotřebitele, zda nedá přednost nákupu zboží klasického, u kterého nebezpečí změny barvy povrchu otěrem, zlomení u zboží „plochého“ nebo promáčknutí u zboží „dutého“ v takové míře nehrozí. Zde jsme však již zcela mimo rámec puncovního zákona a předpisů souvisejících a jedná se o pohled zcela individuální, časově a místně podmíněný.

Na závěr je vhodné uvést ještě několik pojmů, se kterými se spotřebitelé mohou v souvislosti se šperky setkat.

Dublé – podvojný materiál spájený v ohni nebo natavený, jehož vrchní vrstva je z drahého kovu (galvanicky slabě pozlacená nebo postříbřená náhražka drahého kovu). Patří k nejlevnějšímu zboží a užívá se v bižuterním průmyslu často na řetízky, přívěsky, prsteny a medaile. Při dnešní metodě galvanického pozlacování má vrstvička zlata tloušťku několika mikronů, která je používáním snadno porušitelná.

Alpaka –slitina z 50–68 % mědi s podílem 19–31 % zinku a 13–19 % niklu. Používala se na výrobu nádobí, příborů, platek, medailí aj. upomínkových předmětů všude tam, kde se dříve užívalo stříbro. Posléze jí na příborech a nádobí začala konkurovat chromová ocel, která spolehlivě odolává korozi, zatímco alpaka při styku s kyselými roztoky černá, kazí chuť pokrmů a špatně se čistí.

 Datum poslední aktualizace: 31. prosince 2003