1. K čemu jsou realitní kanceláře?

Jejich činnost spočívá nejčastěji ve zprostředkování uzavření smlouvy pro své klienty, tedy zejména ve shromažďování nabídek a jejich konfrontaci s poptávkou a doprovodnými službami, jako je příprava smluv, poradenství apod. Realitní kancelář obvykle není účastníkem právního vztahu, který zprostředkovává, působí tedy výhradně jako zprostředkovatel.

Velmi výjimečně se stává, že realitní kancelář obchoduje též na vlastní účet, tedy že do svého majetku koupí některé nemovitosti, a ty následně prodává či nabízí k pronájmu. Tato činnost není pro realitní kanceláře charakteristická, a proto nebude ani předmětem dalšího textu.

Realitní kanceláře v praxi často zprostředkovávají řadu obchodů, které jsou na hranici zákona nebo tento zákon přímo obcházejí.

Ve skutečnosti by se totiž měly realitní kanceláře omezovat na zprostředkování koupě, prodeje a nájmu nemovitostí, eventuálně směny bytů. Jak bude dále uvedeno, je v rozporu se zákonem, aby realitní kanceláře zařizovaly tzv. “koupě obecního či státního bytu,” tedy z právního hlediska jakási “odkoupení nájemního práva,” v praxi konstruované jako fingované směny bytů. Takové obchody jsou zakázané a jsou i trestně postižitelné.

Realitní kancelář v některých případech kromě popsané zprostředkovatelské agendy poskytuje i některé jiné služby, které se zprostředkováváním obchodů souvisejí.

Nejčastěji se jedná o nejrůznější formy poradenství, a to obvykle zejména o poradenství právní, například ve formě přípravy smluv, jejichž uzavření zprostředkovává. Na tomto místě je však třeba upozornit, že k poskytování právního poradenství není realitní kancelář sama oprávněna – právní poradenství totiž může činit pouze advokát či notář. Proto pokud realitní kancelář poskytuje takové právní poradenství, měla by tak činit na základě dohody s notářem či advokátem, který by pro realitní kancelář měl odborný právní servis poskytovat. Kromě toho, že realitní kancelář sama není oprávněna právní pomoc vůbec poskytovat (a nemá k takové službě ani odpovídající odbornou kvalifikaci), je třeba mít na paměti i tu skutečnost, že narozdíl od notářů a advokátů není realitní kancelář povinně pojištěna pro případ způsobení škody svému klientovi nesprávnou právní radou, a proto může být velice obtížné v případě jejího pochybení jakoukoli náhradu na realitní kanceláři vymoci.

Ze zkušenosti lze potvrdit, že kvalita návrhů smluv připravených realitní kanceláří je velice nízká. Nejen, že tyto smlouvy jsou pro klienta realitní kanceláře často velmi nevýhodné (což mimo jiné vyplývá z toho, že klientem realitní kanceláře je jak prodávající, tak kupující), ale především velmi často jde o dokumenty, které nezakládají po podpisu platný závazek. Jinak řečeno, smlouvy připravované realitními kancelářemi trpí často tak závažnými právními vadami, že v případě jejich uzavření nedojde k platnému převodu příslušné nemovitosti – nezřídka tak bývá na základě takových smluv zamítán návrh na provedení vkladu vlastnického práva příslušným katastrálním úřadem a strany jsou nuceny smlouvy přepracovávat.

Realitní kanceláře obvykle nebývají ani příliš zdatnými specialisty při zajištění financování koupě nemovitosti. Jejich spolupráce s konkrétní stavební spořitelnou či hypotéční bankou nemusí být pro klienta výhodná – realitní kancelář totiž nenabízí finanční produkt nejvýhodnější, ale nabízí pouze financování zajištěné svým obchodním partnerem, tedy příslušnou bankou. Lze tedy jedině doporučit před využitím služeb příslušné banky se informovat o poměrech na trhu, nejlépe vyžádáním nabídky od více bank.

 Datum poslední aktualizace: 31. prosince 2003