9. Pojištění odpovědnosti za škody

Náhradu škody platí pojistitel přímo poškozenému, avšak ten se nemůže pojistného plnění na pojišťovně domáhat (pro něj je jedinou osobou odpovídající za jemu způsobenou škodu škůdce, tedy pojištěný). Jedinou výjimkou jsou případy, které stanoví zvláštní právní předpisy, což je v současné době tzv. povinné ručení, tedy povinné pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla upravené zákonem č. 168/1999 Sb., v platném znění (viz dále). V praxi to znamená, že poškozený se (s určitými výjimkami v případě tzv. povinného ručení) nemůže domáhat náhrady škody na pojišťovně, ale výhradně na škůdci, neboť mezi poškozeným a pojišťovnou neexistuje žádný právní vztah.

V tomto směru je významné též ustanovení § 825 občanského zákoníku, podle nějž pojišťovna nemá právo snížit náhradu, kterou za pojištěného vyplácí poškozenému, s odkazem na ustanovení § 799 odst. 3 občanského zákoníku (viz výše), tedy z důvodů vědomého porušení povinností pojištěným. Částku, o kterou by ovšem pojišťovna takto jinak své plnění snížila, může v tomto případě požadovat na pojištěném. Toto opatření má proto za následek zjednodušení situace pro poškozeného, kterému bude pojišťovnou vyplacena celá výše škody a zákon dále ponechává na pojišťovně, aby právem regresu požadovala na pojištěném spoluúčast na pojistném krytí v rozsahu jeho zavinění.

Obdobné právo regresu má pojišťovna i v případě, že pojištěný způsobí škodu následkem požití alkoholu nebo návykových látek. V tomto případě musí pojišťovna prokázat nejen konzumaci alkoholu či návykových látek pojištěným, ale i příčinnou souvislost mezi takovou konzumací a vznikem škody. Zákon tak nestanoví jednoznačně, avšak z dikce ustanovení § 826 občanského zákoníku lze dovodit, že v tomto případě pojišťovna může požadovat na pojištěném jen přiměřenou náhradu podle míry, jakou se vliv alkoholu či návykové látky na vzniku škody podílel. Nelze proto vykládat toto ustanovení jako absolutní právo regresu, podle nějž by pojišťovna v případě škody způsobené požitím návykové látky měla právo požadovat na pojištěném úplnou výši pojistného plnění. Účel citovaného ustanovení se proto svojí podstatou podobá ustanovení § 809 občanského zákoníku (viz výše).

 Datum poslední aktualizace: 31. prosince 2003