1. Ústava, ústavní zákony, zákony

Ochrana spotřebitelských práv je zakotvena v mnoha právních předpisech. Základní a nejvyšší normou je ústava (z. č. 1/1993 Sb.) a ústavní zákony. V nich je zakotven výčet základních lidských práv a svobod. Z tohoto výčtu vychází také zákonná úprava ochrany práv spotřebitelů. Mezi základní práva, důležité také pro ochranu spotřebitelských práv patří právo svobodně se sdružovat. Toto právo umožňuje spotřebitelům společně bránit svá práva. Z hlediska ochrany spotřebitele je také důležitým právem je právo vlastnit majetek a právo na příznivé životní prostředí.

Ústava České republiky vychází z myšlenky, že lid je zdrojem veškeré moci a vykonává ji prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní.Ústavní zákon může stanovit, kdy lid vykonává státní moc přímo (např. referendum o vstupu ČR do EU).

Nositelem zákonodárné moci je Parlament, volený občany.

Úpravou moci výkonné upravují ústavní normy, ať už přímo nebo nepřímo, postavení veřejné správy a její kompetenci. Nositelem moci výkonné je prezident jako hlava státu, vrcholným orgánem výkonné moci je vláda. Z Ústavy vyplývá, že zákonem mohou být zřízena ministerstva a ostatní správní úřady (např. dozorové orgány apod.). Ministerstva, jiné správní úřady a orgány územní samosprávy mohou vydávat právní předpisy, jen jsou-li k tomu zákonem zmocněny a to jen na základě a v mezích zákona. Ústavně je tak zakotven princip legality veřejné správy. Výslovné zmocnění k vydávání nařízení nepotřebuje pouze vláda. Také nařízení vlády však mohou být vydávána pouze k provedení zákona a v jeho mezích.

Nositelem soudní moci jsou dle ústavy nezávislé soudy. Výslovně je stanoveno, že soudce je při svém rozhodování vázán pouze zákony. Důležitá pro ochranu spotřebitelských práv je zásada rovnosti a veřejnosti v jednání před soudem, zakotvená v Ústavě. Podle těchto zásad mají účastníci před soudem rovná práva. Jednání před soudem je vždy veřejné, měla by tak být zajištěna transparentnost a nezávislost soudního jednání.

Ústava zaručuje každému, kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen rozhodnutím orgánu veřejné správy, právo obrátit se na soud, který přezkoumá zákonnost takového rozhodnutí. V praxi je toto právo zajištěno existencí Nejvyššího správního soudu. Každý má podle ústavy také právo na náhradu škody způsobené mu nezákonným rozhodnutím soudu, jiného státního orgánu či orgánu veřejné správy.

Ústava a ústavní zákony mají nejvyšší právní sílu – všechny ostatní právní předpisy s nimi musí být v souladu. Tomu odpovídá také zvláštní proces přijímání ústavních zákonů i jejich změn a doplnění. Ústava může být doplňována či měněna pouze ústavními zákony. Platí přitom zásada, že změna podstatných náležitostí demokratického právního státu je nepřípustná. K přijetí ústavního zákona je třeba souhlasu třípětinové většiny všech poslanců a třípětinové většiny přítomných senátorů.

Zákony

Další úrovní právních předpisů jsou zákony – zákony jsou nejčastějším předpisem, upravujícím ochranu práv spotřebitelů. Zákony jsou nadřazeny ostatním právním předpisům. Toto nadřazené postavení je samozřejmě omezeno výsadním postavením Ústavy a ústavních norem, se kterými musí být zákony plně v souladu. O případném zrušení zákona z důvodu rozporu s Ústavou musí rozhodnout Ústavní soud.

Zákony jsou přijímány v legislativním procesu Parlamentem ČR (Poslaneckou sněmovnou a Senátem), jisté omezené pravomoci při jejich schvalování má také Prezident ČR. Návrh zákona může Poslanecké sněmovně podat poslanec, skupina poslanců, Senát, vláda nebo zastupitelstvo kraje. Návrh zákona je poté projednán Poslaneckou sněmovnou. Zákon je přijat sněmovnou, pokud je schválen nadpoloviční většinou všech přítomných poslanců (Poslanecká sněmovna i senát se mohou usnášet, pokud je přítomna alespoň jedna třetina všech poslanců či senátorů). Poté je zákon postoupen Senátu, kde musí být také schválen většinou přítomných senátorů. Není-li zákon Senátem schválen, hlasuje o něm Poslanecká sněmovna znovu. Zákon je poté přijat, pokud s jeho přijetím souhlasí nadpoloviční většina všech poslanců. Prezident republiky může zákon vrátit k projednání. Takto vrácený zákon je přijat, pokud Poslanecká sněmovna setrvá na jeho znění nadpoloviční většinou všech poslanců.

Zákony mohou být rušeny i měněny pouze zákonem nebo ústavním zákonem. Předpisy nižší právní síly mohou být kdykoliv zákonem zrušeny.

 Datum poslední aktualizace: 31. prosince 2003