1. Prodej zboží v bazaru

Zákazník, který se rozhodne využít služeb bazaru či autobazaru k obstarání prodeje své věci, musí s tímto bazarem či autobazarem uzavřít smlouvu. Jde obvykle o tzv. smlouvu o obstarání prodeje věci upravenou v § 737 a násl. občanského zákoníku. Svou podstatou je tato smlouva obdobou komisionářské smlouvy, která je pro vztahy mezi dvěma podnikateli upravena v § 577 a násl. obchodního zákoníku. S ohledem na skutečnost, že i v případě, že nejde o dva podnikatelské subjekty, strany smlouvy se mohou podle § 262 odst. 1 obchodního zákoníku dohodnout na tom, že jejich vzájemný vztah se bude řídit obchodním zákoníkem, nelze vyloučit, aby se bazar se zákazníkem dohodl, že zboží bude do komise přijato nikoli podle smlouvy o obstarání prodeje věci řízené občanským zákoníkem, ale podle komisionářské smlouvy podle obchodního zákoníku. Přitom je však třeba mít na paměti, že právní postavení zákazníka (tedy spotřebitele, byť zde je v poněkud neobvyklém postavení prodávajícího, resp. komitenta) nesmí být použitím ustanovení obchodního zákoníku zhoršeno oproti jeho postavení, jaké by měl, kdyby se smlouva řídila zákoníkem občanským, neboť jinak by taková obchodněprávní smlouva byla neplatná. Proto veškeré níže popsané náležitosti platí pro smluvní vztah mezi prodávajícím zákazníkem a bazarem bez ohledu na to, jakému zákoníku podřídili svůj smluvní vztah.

V některých případech bazary od původního vlastníka zboží odkoupí a prodávají je vlastním jménem. V takovém případě uzavírá původní vlastník s bazarem běžnou kupní smlouvu, v níž vystupuje jako prodávající. V následujícím textu se zabýváme zejména smlouvou o obstarání prodeje věci, neboť jde bezesporu z právního hlediska o instrument podstatně složitější.

Smlouva o obstarání prodeje věci musí být vždy uzavřena písemně a musí obsahovat přesné určení předmětu prodeje (nejlépe včetně výrobního čísla věci, jakož i popisu skutečného stavu předmětu prodeje), cenu, za kterou má být předmět prodeje bazarem prodán (nepochybně lze dohodnout tuto cenu jako minimální, případně udat rozpětí maximální a minimální ceny apod.), odměnu bazaru za obstarání prodeje (lze samozřejmě dohodnout pevnou cenu, ale i procentní část ze skutečně realizované ceny za prodej, což je vhodné právě v případě, že cena nebyla dohodnuta přesnou částkou, ale například cenovým rozpětím) a poplatek pro případ odstoupení od smlouvy před uplynutím dohodnuté doby určené k prodeji věci, tedy pro případ, že se zákazník “rozmyslí” a věc z bazaru vyžádá zpět, aniž by čekal na uplynutí doby určené bazaru k prodeji. Pakliže bazar věc v dohodnuté době prodá (pokud tato doba není sjednána, zákon uvádí podpůrně lhůtu tříměsíční), má zákazník právo, aby mu bazar po srážce dohodnuté odměny vyplatil inkasovanou cenu.

Naopak kupní smlouva na prodej věci do bazaru může být uzavřena i ústní formou a k jejímu uzavření v zásadě stačí předání věci a vyplacení kupní ceny bazarem.

Samotný nákup zboží v bazarech a autobazarech (tedy nákup z bazaru), jakož i v jiných obchodech s použitým zbožím, se řídí shodnými pravidly, jako koupě nového zboží v obchodě. Odlišnosti však nastávají v otázce odpovědnosti za vady prodaného zboží, jak je popsáno v jiné kapitole.

Při koupi zboží z bazaru, ale stejně tak i ojetého automobilu v autobazaru, je uzavírána kupní smlouva. Ta může, ale nemusí být uzavřena písemně. Pochopitelně je však zvláště u věcí větší hodnoty vhodné, aby byla zvolena písemná forma, neboť ústně uzavřená smlouva je zvláště pro spotřebitele nevýhodná v tom, že bude jen obtížně prokazovat svoje případná tvrzení o ujednáních, která byla při uzavírání smlouvy dohodnuta, což bývá potřebné zvláště v případě uplatnění odpovědnosti za vady (reklamace).

Bazary stejně jako ostatní poskytovatelé služeb a prodávající ve smyslu zákona o ochraně spotřebitele jsou povinny dodržovat veškeré povinnosti, které jim právní předpisy ukládají v nezměněné šíři, ať jde o zákaz diskriminace spotřebitele, zákaz klamání spotřebitele, informační povinnost ve vztahu k prodávanému zboží včetně návodů v českém jazyce apod. Nad dodržováním těchto povinností bdí Česká obchodní inspekce a pochopitelně též příslušný živnostenský úřad.

 Datum poslední aktualizace: 31. prosince 2003