3. Reklama, inzerce, etika a hanobení lidských ostatků

Reklama činností v pohřebnictví může, pokud je dovolena, obsahovat pouze údaj o firmě provozovatele, vymezení předmětu činností v pohřebnictví, které poskytuje, popřípadě dalších navazujících poskytovaných služeb, adresu pracoviště určeného pro styk se zákazníky, telefonní a faxové číslo, adresu elektronické pošty nebo internetovou adresu, provozní dobu pro veřejnost a firemní logo nebo jiný grafický motiv. Reklama proto nesmí obsahovat žádná hesla, slogany, fotografie či informace o tradici či kvalitě poskytovaných služeb.

Zákon o pohřebnictví ukládá pohřebním službám též zdržet se ve styku s pozůstalými chování nešetrného k jejich citům a umožnit při smutečních obřadech účast registrovaných církví, náboženských společností a jiných osob v souladu s projevenou vůlí osoby sjednávající pohřbení. Obecně, tedy nejen ve vztahu k pohřebním službám, zákon stanoví zákaz zacházet s lidskými pozůstatky způsobem dotýkajícím se důstojnosti zemřelého nebo mravního cítění pozůstalých a veřejnosti.

Známým prohřeškem pohřebních služeb, který zákon výslovně zakazuje, je odstraňování nesnímatelných náhrad (například zubních protéz a korunek) z lidských pozůstatků.

Kromě jiného zavedl zákon o pohřebnictví do našeho právního řádu též nový trestný čin hanobení lidských ostatků začleněný jako ustanovení § 202a trestního zákona. Skutková podstata tohoto trestného činu je vymezena jako otevření hrobu, hrobky nebo urny s lidskými ostatky bez povolení, svévolné odnětí lidských ostatků z pohřebiště a nakládání s lidskými ostatky v rozporu se zákonem. Název trestného činu je poněkud zavádějící, neboť se nejedná jen o hanobení lidských ostatků či hrobů, ale i jakékoli nedovolené nakládání s lidskými ostatky, které ve své podstatě vůbec nemusí být jejich hanobením. Trestným činem je totiž nepochybně například i neoprávněná balzamace, pohřbení na místě, které k tomu není určeno apod. Jak vidno, formulace tohoto trestného činu se zdá být naprosto nepřijatelně široká, neboť teoreticky zahrnuje například i případ vystavení lidských pozůstatků v otevřené rakvi osmý den po úmrtí (zákon omezuje možnost vystavení na dobu jednoho týdne po smrti), což je zcela absurdní.

Úmysl zákonodárce je však nejasný i proto, že dosavadní právní úprava znala trestný čin výtržnictví podle § 202 trestního zákona, jehož se dopustí ten, kdo hanobí hrob nebo jiné pietní místo. Fakticky tedy došlo k nadbytečné duplicitě, kdy v případě otevření hrobu (které lze považovat i za hanobení) je pachatel nyní postihován za trestný čin hanobení lidských ostatků, který však je trestán totožnou trestní sazbou, ač je vůči výtržnictví nepochybně speciální.

Dodejme též, že poškozování hrobů může být též za jistých okolností kvalifikováno jako trestný čin poškozování cizí věci dle § 257 trestního zákona, v případě rasové či náboženské motivace činu též trestný čin hanobení národa, rasy a přesvědčení podle § 198 trestního zákona.

 Datum poslední aktualizace: 31. prosince 2003