6. Je leasing spotřebitelským úvěrem?

Cílem nové právní úpravy, která nabyla účinnosti dne 1. ledna 2002, bylo poskytnout vyšší ochranu spotřebitelům, tj. neprofesionálům (nepodnikatelům) při sjednávání úvěrů.

Záměrem zákonodárce bylo, aby se úprava spotřebitelských úvěrů vztahovala i na činnost leasingových společností. Ty však argumentují, že zákon se na ně nevztahuje. Toto tvrzení je opíráno především o vymezení spotřebitelského úvěru v § 2 písm. a) citovaného zákona, které stanoví, že spotřebitelský úvěr je „poskytnutí peněžních prostředků nebo odložená platba, například ve formě úvěru, půjčky nebo koupě najaté věci, za které je spotřebitel povinen platit.“ Dle tvrzení leasingových společností však údajně nejde v případě leasingu ani o odloženou platbu, ani o poskytnutí peněžních prostředků. Tento argument se – zvláště ve světle dikce bezprostředně následujícího textu citovaného zákonného vymezení spotřebitelského úvěru („ve formě … koupě najaté věci“) zdá zcela absurdní. Stejně tak – s použitím argumentu a contrario – lze leasing do věcné působnosti zákona zařadit, když výluka z věcné působnosti zákona uvedená v jeho ustanovení § 1 odst. 2 písm. b) stanoví, že zákon se nevztahuje na nájemní smlouvu, která po uplynutí určité doby nezaručuje převod vlastnického práva nebo práva obsahově obdobného vlastnickému právu – na leasing, který tento převod naopak zajišťuje, se proto zákon zřejmě vztahuje.

Na okraj ještě nutno zmínit výluku z věcné působnosti zákona, jež poněkud omezuje šíři působnosti zákona o spotřebitelském úvěru, která se týká případů, kdy je spotřebitelský úvěr poskytován na částky nižší než 5 000 Kč nebo vyšší než 800 000 Kč (tedy případ bagatelních půjček a půjček větších hodnot).

V současné době stále panují diskuse a praxe nemá zcela jasno v otázce, zda působnost zákona o spotřebitelském úvěru lze vztáhnout i na leasingové kontrakty zákon o spotřebitelském úvěru aplikovat. Jednoznačné stanovisko by měla zaujmout Česká obchodní inspekce, která bdí nad dodržováním tohoto zákona, a samozřejmě s konečnou platností soud, který by o věci rozhodoval po podání žaloby.

Pokud praxe přisvědčí aplikaci zákona o spotřebitelském úvěru na leasingové smlouvy, je nezbytné mít při uzavírání smluv o leasingu na paměti následující pravidla.

Především zákon pro smlouvy o spotřebitelských úvěrech vyžaduje striktně písemnou formu (nebylo by proto možné leasingovou smlouvu uzavírat ústně, což však v praxi nebývá obvyklé). Jedno vyhotovení smlouvy přitom musí obdržet spotřebitel. Smlouva musí vždy obsahovat mimo jiné stanovení roční procentní sazby nákladů na leasing, stanovení podmínek, za kterých může být roční procentní sazba nákladů na leasing upravena, přičemž tyto podmínky nesmějí být závislé pouze na vůli leasingové společnosti, stanovení přesné výše hodnoty leasingu, stanovení výše jednotlivých splátek, jejich počtu a přesného časového rozvržení, stanovení jednotlivých plateb, včetně výše plateb pokut, pojištění, záruk apod., budou-li placeny spolu s leasingem (pokud jednotlivé platby nelze přesně stanovit, musí být uveden přesný způsob jejich výpočtu) a závazek leasingové společnosti informovat spotřebitele v průběhu plnění smlouvy o všech změnách roční procentní sazby nákladů na leasing. Jak patrno, účelem zákona je především zprůhlednění a ozřejmení financování a ekonomické situace leasingové společnosti, která leasing poskytuje.

Spotřebitel musí být vždy oprávněn splatit leasing před dobou trvání leasingu, přičemž v takovém případě má podle § 11 zákona o spotřebitelském úvěru nárok na snížení plateb za leasing o takovou částku, aby předčasným splacením leasingu nezískal žádný z účastníků smlouvy nepřiměřený prospěch. Zůstává otázkou, zda je toto ustanovení možné chápat jako zákaz požadavku na splacení úroků až do původně sjednané doby leasingu v plné výši i při jeho předčasném splacení – leasingová společnost totiž pravděpodobně může oponovat argumentem, že nezíská nepřiměřený prospěch, neboť sama není oprávněna úvěr, kterým má financován poskytnutý leasing, předčasně splatit, pročež pro ni předčasné splacení leasingu není finančně výhodné.

Zákon o spotřebitelském úvěru dále požaduje, aby každá smlouva, která se tímto zákonem řídí, obsahovala též podmínky, za kterých lze předčasně ukončit smluvní vztah, a též aby obsahovala způsob placení (bankovním převodem, hotově, poštovní poukázkou apod.).

 Datum poslední aktualizace: 31. prosince 2003