4. Je možné předmět leasingu reklamovat?

Pochopitelně nejpřehlednější situací bude, jestliže přímo leasingová smlouva bude obsahovat smluvní ujednání o způsobu reklamace a o případech, v nichž poskytovatel leasingu odpovídá nájemci za vady předmětu leasingu. Je však, právě pro typickou trojstrannost smluv, kdy poskytovatel leasingu nakoupil předmět leasingu pro nájemce (a nezabývá se tedy prodejem věcí) dost obtížné požadovat na poskytovateli leasingu, aby odpovídal ve standardní záruční době za vady předmětu leasingu. Přesto i zákon pamatuje na odpovědnost za vady v případě leasingu.

V tomto ohledu lze opět připomenout ustanovení § 664 občanského zákoníku, podle nějž je pronajímatel povinen přenechat pronajatou věc nájemci ve stavu způsobilém smluvenému užívání, nebo nebyl-li způsob užívání smluven, užívání obvyklému, a v tomto stavu ji svým nákladem udržovat. Jak již bylo ovšem zmíněno výše, zvláště v případě finančního leasingu nebude aplikace tohoto ustanovení obvyklá, neboť zcela mění podstatu právního vztahu, když právě finanční leasing spočívá na odpovědnosti za předmět nájmu na straně nájemce (a vlastně se tak typově od běžného nájmu odlišuje).

Lze též uvažovat o aplikaci ustanovení o záruční odpovědnosti za vady při koupi zboží v obchodě s tím, že pronajímatel předmět nájmu prodává (po skončení nájmu) kupujícímu. Ani zde však není jasné, jak se k aplikaci takové konstrukce postavit, a to i z toho důvodu, že záruční doba počíná běžet okamžikem převzetí věci kupujícím (§ 621 občanského zákoníku). Problém je totiž v tom, že kupující zde převzal věc na počátku leasingu, avšak ke koupi došlo až po jeho skončení, kdy již obvykle záruční doba dávno uplynula.

Konečně lze s největší pravděpodobností na leasing aplikovat obecnou odpovědnost za vady podle § 499 a násl. občanského zákoníku, podle níž kdo přenechá jinému věc za úplatu, odpovídá za to, že věc má v době plnění vlastnosti výslovně vymíněné nebo obvyklé, že je ji možno použít podle povahy a účelu smlouvy nebo podle toho, co účastníci ujednali, a že věc nemá právní vady. To, že v tomto případě je leasingová smlouva úplatným přenecháním věci, je nezpochybnitelné.

V tomto případě je zřejmě osobou odpovědnou vůči nájemci poskytovatel leasingu (tedy v případě trojstranného leasingu nikoli prodávající) a nájemce proto odpovědnost musí uplatňovat právě u něj. Odpovědnost je však výrazně menší, než v případě běžného nákupu zboží v obchodě.

Poskytovatel leasingu totiž neodpovídá za zjevné vady, ledaže by nájemce byl poskytovatelem leasingu výslovně ujištěn, že věc je bez jakýchkoli vad. Je proto namístě podrobit při převzetí předmět leasingu velmi pečlivé prohlídce, neboť zjevné vady již nejde později uplatnit.

Vedle toho, přenechá-li poskytovatel leasingu věc, jak stojí a leží, neodpovídá za její vady vůbec, ledaže věc nemá vlastnost, o níž poskytovatel leasingu prohlásil, že takovou vlastnost má, nebo si takovou vlastnost nájemce výslovně vymínil.

Veškeré vady (s výjimkou zjevných – viz výše) je nutno vytknout (reklamovat) bez zbytečného odkladu poté, kdy měl nájemce možnost věc prohlédnout. Pokud však nejsou vady reklamovány do šesti měsíců, odpovědnost poskytovatele leasingu zanikne.

Zákon samozřejmě umožňuje, aby byla stranami dohodnuta nebo poskytovatelem leasingu jednostranně poskytnuta širší odpovědnost za vady (záruka).

I pro případ leasingu se uplatní ustanovení § 19 odst. 3 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, v platném znění, podle nějž je poskytovatel leasingu povinen vyřídit reklamaci včetně odstranění vady bez zbytečného odkladu, nejpozději do 30 dnů ode dne uplatnění reklamace.

Nelze-li vadu odstranit a nelze-li pro ni věc řádně užívat, nebo neodstraní-li ji poskytovatel leasingu v uvedené třicetidenní lhůtě, je nájemce oprávněn domáhat se zrušení smlouvy. V takovém případě je leasingová společnost povinna vrátit nájemci veškeré přijaté platby, včetně akontace. Jinak se může nabyvatel podle své volby domáhat buď přiměřené slevy z ceny nebo opravy nebo doplnění toho, co chybí.

S odkazem na ustanovení § 56 odst. 3 písm. b) občanského zákoníku, který výslovně upravuje zákaz omezení odpovědnosti za vady ve spotřebitelských smlouvách, není možné výše uvedenou odpovědnost poskytovatele leasingu omezovat, a to ani s odkazem na ustanovení § 507 odst. 2 občanského zákoníku, které sice umožňuje práva vyplývající z odpovědnosti za vady dohodnout mezi účastníky smlouvy jinak, avšak výše citované ustanovení § 56 odst. 3 písm. b) občanského zákoníku je k uvedenému ustanovení o možné dohodě speciální, a je mu tudíž nadřazeno. Eventuální omezení odpovědnosti za vady by bylo proto sjednáno neplatně, přičemž o této neplatnosti by podle § 55 odst. 2 občanského zákoníku musel rozhodnout soud.

 Datum poslední aktualizace: 31. prosince 2003