3. Jaké jsou principy smlouvy o operativním leasingu?

Konstrukce leasingové smlouvy vychází z nájemní smlouvy upravené v § 663 a násl. občanského zákoníku, jejíž podstatou je, že na jejím základě pronajímatel přenechává za úplatu nájemci věc, aby ji dočasně (ve sjednané době) užíval nebo z ní bral i užitky.

Předmětem leasingu může být věc movitá (nejčastěji auta či výpočetní technika), ale za jistých okolností může jít o věc nemovitou či o nehmotné statky (pak by šlo fakticky o licenční smlouvu).

V následujícím popisu se zaměříme na leasing movitých věcí.

Při srovnání operativního leasingu s běžným nájmem zjistíme, že ekonomická funkce a právní podstata operativního leasingu i běžného nájmu jsou totožné. V běžně uzavíraných smlouvách o operativním leasingu však nalezneme i četné odchylky, u nichž se často naskýtá otázka, zda jsou právně dovolené.

V rozporu s ustanovením § 664 občanského zákoníku totiž často pronajímatel nepředává v operativním leasingu pronajatou věc ve stavu způsobilém smluveného nebo obvyklého užívání, neboť se strany dohodnou např. na zajištění montáže pronajaté věci leasingovým nájemcem. Je přitom otázka, zda takové ujednání je právě s ohledem na citované kogentní ustanovení občanského zákoníku přípustné.

Ve smlouvách o operativním leasingu bývá též vylučována aplikace ustanovení § 676 odst. 2 občanského zákoníku o automatickém prodlužování nájemní smlouvy, podle nějž užívá-li nájemce věci i po skončení nájmu a pronajímatel proti tomu nepodá návrh na vydání věci u soudu do 30 dnů, obnovuje se nájemní smlouva za týchž podmínek, za jakých byla sjednána původně, přičemž nájem sjednaný na dobu delší než rok se obnovuje vždy na rok, nájem sjednaný na dobu kratší se obnovuje na tuto dobu. Je pravděpodobné, že ani od tohoto ustanovení občanského zákoníku se ve spotřebitelském leasingu odchylovat nelze, a to ani s odůvodněním, že jde v podstatě o nepojmenovanou smlouvu nájmu jen podobnou – taková argumentace by totiž zřejmě narazila na ustanovení § 39 občanského zákoníku, podle nějž je neplatný každý právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům; obcházení účelu zákona je v tomto případě nabíledni.

 Datum poslední aktualizace: 31. prosince 2002